Odpověď na anketu LN o brněnském uvedení kontroverzní hry Naše násilí a vaše násilí a reakcích na ni
Když mne někteří žádali, abych se „veřejně pobouřil“ nad hrou Naše násilí a vaše násilí, odpověděl jsem, že zásadně neodsuzuji nic, co neznám. Pak jsem na rozdíl od „pobouřených“ celou hru – nejen vytrženou scénu či jednu fotografii – dvakrát v záznamu viděl a přemýšlel o ní. Nejdřív se mi zdálo, že jde jen o lacinou blasfemii typu hloupých a cynických obrázků v Charlie Hebdo, zas jednu ze záměrných provokací, které pak finančně profitují z té laciné reklamy, kterou jí dělají „pobouření“.
Pak jsem snad pochopil – na rozdíl těch od protestujících – smysl té hry: chce drastickými prostředky vykřiknout: Podívejte se, v jak šíleném světě žijeme! V té hře vůbec nejde o „Ježíše znásilňujícího muslimku“, nýbrž o protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým. Mně se představení také „nelíbilo“, ale cílem "cool theatre" není se líbit a bavit, nýbrž provokovat k myšlení.
Psychologicky chápu, že lidé, kteří nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran a navíc reagovali na něco vytrženého z kontextu, reagovali emocionálně a prvoplánově. Někteří tzv. „prostí věřící“ tak jistě činili z dobré vůle, mysleli si, že tím brání údajně napadané křesťanství, na jejich svědomí – jak radil už svatý Pavel – bychom měli mít ohled; ti však opravdu na taková představení nemají chodit a nikdo je ostatně k tomu nenutí. Dali se k tomu bohužel strhnout i inteligentní představitelé církví, kteří si snad mohli uvědomit nebezpečí, že se tím de facto octnou v jedné řadě s těmi strašidly před divadlem od Miroslava Sládka po exhibicionistu Libora Halíka. Dalo se čekat, že se na protestech budou přiživovat i náckové – to vtrhnutí na jeviště skutečně připomíná nástup nacismu v Německu a fašismu v Itálii. Obě strany by si však měly uvědomit, že žijeme ve světě podminovaném nebezpečnými emocemi.
Tomáš Halík
- toto vyjádření převzal mj. ChristNet; komentář LN
Na toto vyjádření reagoval na fb Michael Žantovský:
Zase něčemu nerozumím, snad bude fb chytřejší. Po útoku na redakci Charlie Hebdo v Paříži, který si vyžádal dvanáct mrtvých, se Tomáš Halík odmítl solidarizovat s obětmi v článku "Já nejsem Charlie. Ke svobodě totiž patří zodpovědnost." Mj. v něm napsal: "Když jsem viděl „karikatury“ časopisu Charlie Hebdo, silně připomínající znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku, vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým – hodnoty, která není nižší než svoboda tisku.
Přes všechny sympatie k obětem a jejich blízkým bych si osobně nikdy nepřipnul odznáček Já jsem Charlie; hlásím se totiž k jiné tváři naší kultury, k té, která jistě zná laskavý osvobozující humor a ironii, polemiku vůči fanatismu a fundamentalismu, avšak odmítá vulgární projevy neúcty a nezodpovědné přilévání oleje do ohně nenávisti mezi lidmi a kulturami." To bylo 12.1.2015
29,5,2018 Tomáš Halík píše o brněnském představení Vaše násilí, naše násilí toto: "Nejdřív se mi zdálo, že jde jen o lacinou blasfemii typu hloupých a cynických obrázků v Charlie Hebdo, zas jednu ze záměrných provokací, které pak finančně profitují z té laciné reklamy, kterou jí dělají „pobouření“.
Pak jsem snad pochopil – na rozdíl těch od protestujících – smysl té hry: chce drastickými prostředky vykřiknout: Podívejte se, v jak šíleném světě žijeme! V té hře vůbec nejde o „Ježíše znásilňujícího muslimku“, nýbrž o protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým."
Nějak mi to hlava nebere. Zřejmě má zodpovědnost své meze.
Zveřejněno též v LN 31.5.2018
Tomáš Halík odpovídá:
Milý Michale,
vím, že naše hlavy jsou už šedivé, ale dost mne překvapuje a mrzí, že Tvá chytrá hlava „nebere“ mnou jasně pojmenovaný (a navíc Tebou seriózně citovaný) rozdíl mezi mým postojem k Charlie Hebdo a Frljičově hře. V oplzlých a hloupých karikaturách v Charlie Hebdo jsem nenašel nic jiného než frivolní pokusy provokovat a urážet víru druhých (proto jsem sice zcela jasně odsoudil útoky na redakci i snahy tento typ bulváru zakazovat, ale stejně jasně jsem odmítl vydávat redaktory za hrdiny a „symboly naší civilizace“, jak je nazval tehdejší francouzský prezident). Smyslem mého tehdejšího článku bylo jasně rozlišit lidskou solidaritu s obětmi terorismu od ztotožňování se se stylem jejich publicistiky. Frljičova hra také provokuje a mně se vůbec nelíbí, ale chápu její hlubší smysl, který u Charlie Hebdo zcela postrádám: vnímám ji jako vášnivý protest proti násilí a zneužívání náboženských symbolů, jako drsné nastavení zrcadla šílenému světu, jemuž „nic není svaté“. Můžeš s mou interpretací nesouhlasit a vidět oba fenomény jinak (anebo být slepý k rozdílům mezi nimi), ale proč mne musíš veřejně nařknout z pokrytectví, to zas má hlava nebere, sorry.
Tvůj Tomáš Halík
Oba se pak setkali k dialogu v DVTV u Daniely Drtinové.
(foto: Divadelní svět Brno)
