Předpokládám, že jste se jako středoškolák aspoň jednou zamiloval do nějaké dívky. Vzpomínáte dnes na takový vztah v dobrém, obohatil Vás nějak? Odehrál se pouze v platonické rovině? Jinými slovy: máte nějakou ranou zkušenost, která Vám pomáhá v empatii s mladým zamilovaným párem, který se na Vás obrátí třeba o radu nenáboženského charakteru? Nebo v takových případech stavíte hlavně na erudici i praxi psychologa?
Pokud si pamatuji, byl jsem zamilovaný skoro pořád a dávno před střední školou. Má asi úplně první láska se mi nedávno přihlásila po více než půlstoletí a připomněla mi, jak jsme si spolu – když nám bylo ...
