Když jsem sledoval velké papežské mše v Brně a v Boleslavi, měl jsem poněkud ambivalentní pocit. Byly to bezesporu nádherné, radostné, povzbuzující slavnosti. Avšak nemohl jsem vypudit z hlavy myšlenku: Tohle není skutečná pravda o naší církvi. A to nejen proto, že zástupy našich věřících silně rozhojnili poutníci ze zahraničí. Nebyla to spíše krásná vzpomínka na minulost – na doby silné většinové církve?
Z pozorného studia papežových názorů vím, že on je realista: několikrát jasně prohlásil, že nespoléhá (možná na rozdíl od svého předchůdce, pocházejícího z jiného prostředí) na návrat masové „lidové církve“ ve velké části našeho kontinentu. Jeho vize budoucnosti ...
