O Janu Sokolovi bylo v těchto dnech napsáno mnoho krásných a výstižných slov. Je mi ctí připojit k nim osobní svědectví.
Byli jsme přáteli víc než půl století. Jana jsem poznal v polovině šedesátých let v ekumenickém semináři při Evangelické fakultě v Jirchářích, který tehdy byl jedním z mála volně přístupných ostrůvků svobodných diskusí o filozofii a víře. Bylo to krátce po mé konverzi – a Jan Sokol spolu s Jiřím Němcem vtiskli mému chápání křesťanství trvalé rysy.
Byla to zejména snaha o vzájemné porozumění, obohacení i sblížení katolíků s evangelíky, reformní duch Druhého vatikánského koncilu a také inspirace díly moderních ...
