Vaše magnificence, honorabiles cives academici, kolegyně a kolegové, vzácní hosté, dámy a pánové!
Vzpomínám, že jsem naposled přesně u tohoto pulpitu stál před 42 lety při své doktorské promoci v roce 1972, uprostřed tvrdých čistek během „normalizace“ po sovětské okupaci. Ve svém proslovu jsem tenkrát vzpomněl oběti Jana Palacha a poděkoval našim učitelům, kteří byli z univerzity vyloučeni; svůj proslov jsem zakončil citátem Karla Čapka „pravda je víc než moc, protože je trvalá.“ Za ten proslov jsem zaplatil zákazem akademického působení na českých vysokých školách „navěky“; naštěstí ona komunistická věčnost za 17 let skončila. Tenkrát jsem si nedovedl představit, za ...
