Svatořečení knížete Václava, jehož svátek slavíme pod etiketou „svátek české státnosti“, bylo kdysi vstupenkou naší země do Evropy, do rodiny (tenkrát) křesťanských národů. O významu křesťanství pro evropskou identitu se před nedávnem diskutovalo v souvislosti s preambulí návrhu evropské ústavní smlouvy a lze čekat, že s revizí jejího textu tato debata vzplane znovu – doufejme, že už nikoliv jako politické „hašteření o slovíčko“, ale jako seriózní rozprava. Nenavrhuji, aby stát o svátku svatého Václava organizoval povinné náboženské poutě. Ale snad bychom patrona našeho národa mohli uctít novou tradicí seriózní veřejné disputace – o tom, jak to nyní s tou naší křesťanskostí, náboženstvím ...
Náboženství a společnost
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
Kontakt
Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.
profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1
prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám.,
110 00 Praha 1
Myšlenka na den
Věřit v Boha Otce neznamená promítat na nepředstavitelné Absolutní tajemství lidskou ideu otcovství či zkušenosti s vlastním otcem, nýbrž vyvodit z této metafory zcela praktické důsledky: je-li Bůh „otec všech lidí“, pak všichni lidé – všech národností, ras, kultur, přesvědčení či sociálních skupin – jsou si navzájem bratry a sestrami.
