T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)

Střet západních spojenců s podporovateli islámského terorismu, který na sklonku prvního roku nového tisíciletí vyústil do afgánské války, naznačuje, která témata budou klíčová pro mezinárodní politiku a budoucnost globální civilizace: bude to otázka univerzality či partikularity západní koncepce demokracie a lidských práv a vztah mezi duchovní kulturou a politickým jednáním, chcete-li: mezi náboženstvím a politikou. Bylo by nanejvýš žádoucí, aby tyto otázky, jejichž řešení bude mít nesmírně závažné praktické politické dopady na osud naší planety, byly předmětem kompetentní debaty mezi sociology, politology, religionisty a dalšími odborníky na straně jedné a politickými a náboženskými vůdci na straně druhé; zkratové emocionální odpovědi ...

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Víra je pro mě síla, energie, která přetváří život z monologu v dialog. Člověk má přirozeně tendenci chápat svůj život jako monolog – jako sebevyjádření, sebeuskutečnění. Považuje za samozřejmé dívat se ze své vlastní osobní perspektivy, vnímat a hodnotit život a svět z hlediska svých osobních úspěchů a neúspěchů, svých osobních preferencí, vkusu, vlastních zkušeností. Psychologové nazývají tuto přirozenou počáteční sebe-střednost primárním narcismem a naše kultura silně přispívá k tomu, aby se člověk z tohoto zaujetí sebou samým nevymanil.