Odpověď na prohlášení Federace židovských obcí v ČR
V Praze, 1. června 2025
Vážení členové Federace židovských obcí v ČR,
dlouho vyhlížím alespoň jednoho spravedlivého mezi náboženskými představiteli Židů v ČR, který by jasně odsoudil válečné zločiny, páchané Netanjahuovou vládou v Gaze. Právě od věřící komunity bych čekal čestné a statečné: „Ne v našem jménu!“ – a to bez výmluv a relativizací. Právě od ní bych čekal, že budou hlasem naší společné víry v Hospodina, který se zastává sirotků a vdov, a nikoliv hlasem politiků izraelské vlády.
Místo toho nyní čtu s hlubokým zklamáním, bolestí a rozhořčením Vaše nešťastné prohlášení, kterým zcela neseriózně zkreslujete mé postoje, urážíte mne a riskujete tím ztrátu jednoho ze svých upřímných přátel a podporovatelů.
Vaše stanovisko mi připomíná podobně nešťastný postoj některých katolických kruhů, kteří – jako u nás Dominik Duka – se snažili popírat či bagatelizovat rozsah a vážnost sexuálního zneužívání katolickými duchovními, protože prestiž instituce byla pro ně víc než pravda a solidarita s obětmi. Jistě víte, že jsem proti tomuto pokrytectví ve vlastní církvi vystupoval a že zejména papež František veškerou klerikální sebestřednost a sebeobhajobu odsuzoval. Toto přirovnání ovšem kulhá v tom, že Netanjahuova vláda koná zločiny ještě nesrovnatelně horší: zločiny proti mezinárodnímu právu i elementárním zásadám lidskosti, nese na rukou krev desetitisíců nevinných, zejména žen a dětí. Opravdu máte před tím zavřené oči a srdce? Opravdu Vám to nestálo za zmínku ani jediným slovem ve Vašem prohlášení?
Kdo se nedokáže pravdivě a kriticky podívat do vlastních řad, ztrácí pro mne veškerou věrohodnost. Kdo se ideologicky identifikuje jen s vlastním etnikem, náboženskou institucí či politickou stranou natolik, že ospravedlňuje i její neospravedlnitelné činy, kdo je natolik zaujat bolestmi „svých vlastních“, že ztrácí empatii vůči utrpení druhých, ztrácí smysl pro skutečnost, pro pravdu a spravedlnost.
Po celý život považuji za svou mravní povinnost vystupovat proti zlu a násilí „padni komu padni“, ať křivdy páchají nacisté, komunisté nebo katolíci, „čeští vlastenci“ (vůči sudetským Němcům), Palestinci či Izraelci. V tom je můj postoj opravdu celoživotně konzistentní.
Vy píšete o mém „dlouhodobém a konsistentním postoji“, ale zkreslujete ho, nestydíte se předhazovat mi dokonce šíření antijudaismu. To zcela odmítám jako absurdní a urážlivé. Zamlčujete, že se celoživotně angažuji proti všem formám antisemitismu a antijudaismu, že za svou angažovanost v křesťansko-židovském dialogu jsem byl ve varšavské synagoze odměněn čestným titulem „Muž smíření“, že po barbarském útoku Hamásu vůči Izraeli jsem pomohl zorganizovat modlitební večer za oběti a proti terorismu v našem kostele se zástupci křesťanů, Židů i muslimů v rámci iniciativy Společný hlas, které se mnoho let věnují. Jasně jsem se vyslovil proti neospravedlnitelné teroristické akci Hamásu, a jasně řekl a napsal, že uznávám právo a povinnost Izraele chránit své občany.
V zájmu pravdy a spravedlnosti je však třeba vidět i druhou stránku. Proto odsuzuji nynější politiku izraelské vlády a jsem v tom zcela zajedno s množstvím čestných poctivých Židů při masových demonstracích v Izraeli i v zahraničí a s mnoha představitelů židovství, mluvím stejně jako např. izraelský expremiér Olmert. To jsem očekával také od vás. Ty všechny také obviníte z antijudaismu?
Má kritická slova vždy byla a jsou jednoznačně a adresně cílena právě vůči nynější Netanjahuově politice a vůči těm, kdo ji omlouvají a nesou tedy morální spoluvinu za její zločiny. Je proto naprosto nestoudné vinit mne z nějakého nepřátelského postoje vůči Židům a židovství jako takovému.
I ve Vašem pamfletu – v odkazu na mé texty – může nezaujatý čtenář najít mé stanovisko: „Ano, v tomto konfliktu stojím na straně Izraele, ale nikoliv na straně jestřábů současné izraelské vlády včetně populistického premiéra Netanjahua, jehož nezodpovědná politika dlouhodobě zostřovala vztahy mezi oběma národy, zejména na okupovaném území, a která nyní nepřiměřenou válečnou reakcí dostává Izrael do mezinárodní izolace a přispívá k nebezpečnému růstu antisemitismu. Náboženští fundamentalisté a političtí extrémisté v Netanjahuově vládě paradoxně splnili přesně to, co Hamás zločinným útokem 7. října sledoval: vyprovokovat Izrael k nepřiměřenému „kolektivnímu trestu“, a tím znemožnit připravované sblížení Izraele s arabskými státy, zmobilizovat proti Izraeli arabský svět, mezinárodní veřejné mínění, a to nejen mladou generaci a politickou levici, ale nakonec i americkou vládu, nejdůležitějšího spojence Izraele. To vše nyní bohužel nastalo. Nelze vyloučit, že kdyby Izrael nereagoval takto brutálně, mnohé arabské státy by se distancovaly od Hamásu a proces dialogu mezi umírněnými arabskými státy a Izraelem by pokračoval a situace v celém regionu by mohla vypadat jinak. To jsou však jen spekulace – nyní jsou tyto naděje zmařené.“
Ano, 7. října jsme všichni stáli na straně Izraele a jeho vlády. Všechna má vystoupení jsou motivována zejména zneklidněním, že nynější politika Izraele působí vzrůst antisemitismu a antijudaismu, proti němuž jsem celoživotně bojoval. Zneklidňuje mne, že dnes oprávněný hněv vůči nynější politice Izraele u řady lidí bohužel přerůstá v nový antisemitismus, který opravdu není – jak tvrdíte – důsledkem vzniku státu Izrael nebo tisícileté historie antisemitismu. Tuto současnou neblahou emocionální reakci vyprovokoval Netanjahu a nese za ni hlavní odpovědnost.
Váš argument, že je to demokraticky zvolený politik, považuji za klišé: I Hitler v Německu, komunisté u nás a Trump v USA byli demokraticky zvoleni, avšak to nijak neospravedlňuje jejich čin. (Možná to může být důvod k zamyšlení nad stavem společnosti, která si takové politiky svobodně většinově volí).
Váš argument, že Výzva ke změně politiky české vlády neobsahuje výzvu k propuštění rukojmí, je zcela absurdní – ta výzva byla adresována české vládě, a ta rukojmí nezadržuje. Navíc v té výzvě bylo jasně řečeno, že útok Hamásu odsoudily všechny státy EU a podpořily právo Izraele na legitimní obranu.
Pokud se týká památky obětí holokaustu (opět mohu doložit, že jsem v řadě svých kniha a přednášek hovořil o teologickém významu této reflexe, o „Bohu po Osvětimi“), opravdu mi schází z Vašich řad hlas podobný mému oblíbenému mysliteli Emmanuelu Levinasovi), že právě tato památka by měla Židy zavazovat k solidaritě s obětmi všech etnických čistek, zabíjení nevinných a zbavování lidí práva na svou vlast a své domovy. Pokud neuznáváme univerzální platnost jistých etických zásad, zrazujeme naši společnou víru ve Stvořitele, Otce a Pána všech lidí. Politicky zneužívat památku obětí holokaustu jako štít vůči jakékoliv kritice izraelské politiky a kritiky této politiky šmahem dehonestovat jako antijudaisty či antisemity považuji za nepřijatelné.
Přestože Vaše prohlášení a Vaše mlčení k zločinům v Gaze bylo pro mne velkým zklamáním a zraněním lásky, modlím se za uzdravení našich vztahů ve světě tak plném nenávisti. Té nesmíme podléhat a dále ji roztáčet.
Jestli je pravda, že vaše stanovisko, nepodepsané žádným jménem, je skutečně vyjádřením názorů všech členů všech uvedených komunit a je to opravdu jednotný názor věřících Židů v ČR, vede mne to jistě k pochybnostem, zda pokračování dialogu je možné a smysluplné. Přesto chovám naději, že to není poslední slovo z vaší strany. Zápasím v srdci o sílu a ochotu v něm pokračovat, třeba i formou osobního setkání.
Tomáš Halík
