Vážení přátelé a vzácní hosté, chtěl bych nejprve poděkovat Konfederaci politických vězňů, těm skutečným bojovníkům za naši svobodu, za to, že tímto shromážděním každoročně připomínají paměti a svědomí české společnosti nesčetné oběti hrůzné komunistické tyranie.
Ve starém Římě přicházeli prvotní křesťané a líbali ruce, které dříve nosily pouta pro víru a spravedlnost. Mnozí takoví lidé jsou dnes tu mezi námi. Ale my dnes – společně s nimi – si připomínáme ty, jimž toto gesto úcty a vděčnosti můžeme prokázat už jen symbolicky, kteří se už svobody nedožili. Zejména těm, kteří byli popraveni či umučeni v komunistických žalářích a koncentrácích.
Mezi oběťmi komunistů byli lidé, kteří skutečně aktivně proti nim bojovali za obnovu svobody a demokracie v naší zemi, ale i ti, kteří byli zlikvidováni jen proto, že vyznávali jiné přesvědčení a odmítli ho zradit, také ti, kteří jen prostě svými charaktery a schopnostmi vyčnívali z šedivé řady zuniformované společnosti, nebo kteří byli pro svou profesi, vzdělání či rodinný původ označeni za „třídní nepřátele“, kteří musí být buď násilně převychováni či zlikvidováni. Za všechny vzpomeňme jen na řeholní osoby, tisíce tichých mužů a žen, jednu ze skupin, vůči níž se komunistický režim v naší zemi dopustil doslova zločinu genocidy.
Kdekoliv na světě přicházeli komunisté k moci, přicházeli se sladkými slovy o demokracii, národu a sociální spravedlnosti – aby vzápětí kdekoli, od zemí střední a východní Evropy po Kambodžu či Kubu, začali podle vpodstatě stejného scénáře likvidovat všechny, kdo jim stáli v cestě. Desítky milionů nevinných lidí zahubil komunismus jen v jedné zemi během několika desítek let, ve století, které se pokládalo za nejosvícenější a nejpokrokovější.
U hrobů českých obětí komunismu si při jejich památce slibme, že uděláme všechno proto, aby zrůdná ideologie komunismu už neobluzovala srdce lidí, zvláště těch, kteří komunismus už nepamatují. Kdyby naše země ztratila paměť, ztratila by svou budoucnost.
Slibme si ale také, že uděláme všechno proto, aby svobodná společnost byla opravdu společností práva a spravedlnosti, aby nebyla diskreditována korupcí a nevěrohodností svých představitelů, neboť právě chyby demokracie jsou tím, co nejvíce otvírá dveře totalitě, co otvírá sluch lidí ideologiím, jako byl nacismus a komunismus.
Budiž čest těm, kteří se nesklonili svá čela před šelmou. A světlo věčné ať jim svítí.
