Co uděláte první, až to skončí? Kam se vypravíte?
Ke svým povinnostem na fakultě a ve farnosti.
Díváte se častěji z okna? Popište, co z okna vidíte?
Na to opravdu čas nemám. Dívám se do knížek a na monitor počítače při práci. Bratr koronavirus mi daroval to, čeho si na světě nejvíc cením a co jsem druhým záviděl: trochu víc času bez presu každodenních povinností.
Co jste měl udělat či si pořídit a teď vám to chybí?
Naprosto nic mi nechybí. Knihovnu mám zásobenou na několik životů a jídlo k přežití mi donesou přátelé.
Kdo je pro vás hrdina této doby?
Zdravotní personál a všichni, kteří se teď starají o nemocné a ohrožené.
Do čeho se určitě nepustíte, i když třeba máte pocit, že byste mohl či měl?
Asi do generálního úklidu bytu, vyhazování zbytečností, utřídění písemností a knih, pro které už nemám kam šlápnout.
Napadlo vás už, že byste to také mohl chytit?
Jistě, ale na něco člověk umřít musí. Až tu nebudu zapotřebí, Hospodin mne přeřadí do jiného řádu reality, plného překvapení. Nespěchám tam, ale neděsím se té představy.
Bojíte se, že přiberete? Nebo něčeho jiného?
Tak toho se opravdu nebojím, konečně nejsem v čase postním odkázán na menzu a restaurace a za telefonické asistence zkušené kuchařky si dělám jednoduchá postní jídla a celkem mne to baví.
Bojím se toho, že nestačím naplnit svá předsevzetí a velká očekávání, která mám od této mně velkoryse darované doby: že budu víc v klidu přemýšlet a meditovat, že konečně dopíšu několik věcí, k nimž jsem se nemohl odhodlat a přečtu aspoň kus z té pyramidy knih, které si vždy šetřím na vánoční prázdniny, i když vím, že je to četba aspoň na půl roku.
Co alkohol?
To není můj problém, mám báječnou zásobu dobrých čajů.
Může ta věc být taky k něčemu dobrá?
Pro mne určitě, jak jsem už prozradil. Ale může být velmi užitečná lidstvu jako celku: snad pochopíme, že nejsme suverénními vládci ani nad přírodou, ani nad dějinami, ani nad svými vlastními životy. Náš svět a náš život je zranitelný, i bohaté společnosti zchudnou, bude třeba změnit životní styl a pořadí hodnot. Ne samým chlebem živ je člověk.
Až to bude příště, budete na to líp připraven?
Skaut je vždy připraven, paní redaktorko! A život v nejskromnějších podmínkách a neustálém ohrožení jsem si už nacvičil před 19 lety na expedici v Antarktidě a samotu si užívám téměř každý rok během 5 týdnů rozjímání a psaní v lesní poustevně v Německu.
Na jak dlouho to ještě tipujete?
Dokud aspoň určitému počtu lidí nedojde, co nám tím má být řečeno (a nezavážou se vnitřně toto poznání předávat dál), tak to neskončí. Vzpomeňte na starou židovskou legendu o 36 skrytých spravedlivých, na nichž stojí svět (ani oni sami o sobě nevědí, že patří k tomuto počtu).
Anebo se takoví lidé nenajdou a pak to bylo celé nadarmo a za čas musí přijít něco ještě horšího. Bůh nás netrestá a neposílá na nás pohromy, avšak uprostřed pohrom (z nichž většinu jsme si sami zavinili) nás učí mnohé věci hlouběji pochopit.
Já neumím šít roušky a jako senior nesmím vycházet, abych ostatním seniorům nakupoval či venčil psy, tak se snažím dělat to, co umím: myslet a druhé povzbuzovat a inspirovat k myšlení.
Tomáš Halík odpovídal pro Echo24, publikováno 26. 3. 2020
