T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Životopis

Podrobný životopis

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

Narozen 1. 6. 1948 v Praze, syn editora spisu bří Čapků PhDr. Miroslava Halika. V letech 1966-71 vystudoval sociologii a filosofii na FF UK (žák prof. Patočky), titul PhDr. získal 1972; na podzim 1968 absolvoval trimestr sociologie a filozofie náboženství na University of Wales v Bangoru ve Velké Britanii. V roce 1984 atestoval z klinické psychologie. Teologii studoval tajně v Praze (žák J. Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně (se zaměřením na religionistiku) na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, kde v r. 1992 získal akademickou hodnost Th.Lic. Na podzim 1992 se habilitoval pro obor sociologie na FSV UK v Praze a pro obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi (Dr. hab. v oboru teologie). V roce 1997 byl jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

V letech 1972-1989 pracoval v různých civilních povoláních (podnikový sociolog Chemoprojektu Praha 1972-75, psycholog na katedře psychologie práce na Institutu ministerstva průmyslu 1975-84, psychoterapeut alkoholiků a narkomanů na Protialkoholní klinice FN UK 1984-1990). Zabýval se jako jeden z prvních sociálněpsychologickým výcvikem, výcvikem senzitivy a sociální komunikace v řízení a vedení lidí; přednášel též na Institutu pro další vzděláváni lékařů a farmaceutů lékařům a studentům lékařství o komunikaci lékaře s pacientem a filozofických, etických a psychologických aspektech medicíny a psychoterapie a publikoval odborné články k těmto tématům.

Kolem Pražského jara 1968 byl činný v opozičním studentském hnuti jako člen Akademické rady studentů Filosofické fakulty UK a účastnil se ekumenických aktivit křesťanů (patřil k zakládajícím členům Ekumenického hnuti inteligence a studentů a Díla koncilové obnovy, zakázaných po srpnu 1968). Po politických čistkách počátkem sedmdesátých let mu nebylo komunistickým režimem dovoleno působit na vysokých školách a cestovat na Západ, byl evidován a vyšetřován jako osoba nepřátelská režimu. Není a nikdy nebyl členem žádné politické strany. 21. října 1978 byl tajně vysvěcen v Erfurtu (NDR) tamním biskupem Aufderbeckem na katolického kněze. Do roku 1989 působil v ilegálních strukturách katolické církve, v 80. letech patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška, byl iniciátorem ekumenického pastoračního projektu Desetiletí duchovní obnovy národa. Aktivně působil v bytových seminářích, zejména u Radima Palouše a Ivana a Václava Havla, byl členem pražské skupiny filozofů “Akademie”; publikoval v samizdatu a podílel se na vydávání ilegálních filozofických a teologických knih a časopisů.

Od 1.2. 1990 dosud působí v univerzitním kostele Nejsv. Salvátora v Praze (nyní Akademická farnost Praha); v tomto kostele připravil ke křtu a biřmování a pokřtil přes 1000 dospělých, zejména vysokoškolských studentů. Při pastorační práci s pražskými vysokoškoláky se zaměřuje též na podporu sociálních a kulturních činností mladé generace, výchovu k toleranci a občanské zodpovědnosti křesťanů (průprava na manželství a rodinný život, setkáni s představiteli Romů a jiných etnických, kulturních a náboženských menšin v ČR apod.). Farnost se stala významným centrem ekumenického, mezináboženského dialogu a dialogu světa víry se světem umění a vědy. V letech 1990-93 byl zástupcem generálního sekretáře Biskupské konference ČSFR a odborným asistentem KTF UK pro obor psychologie a sociologie.

V roce 1990 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími. Po smrti Josefa Zvěřiny se 8.12. 1990 stal prezidentem České křesťanské akademie a v následujících letech byl opakovaně zvolen do této funkce. Během jeho funkčních období se činnost ČKA rozšířila na více než 70 měst ČR, uspořádala stovky přednášek, domácích i mezinárodních konferencí, seminářů a kolokvii, rozvinula publikační a výzkumnou činnost a navázala odbornou spolupráci s množstvím domácích a zahraničních akademických i církevních instituci.

Od roku 1993 přednáší na Institutu pro filosofii a religionistiku FF UK, v současnosti je předsedou oborové rady religionistiky, oboru, o jehož obnovení na Univerzitě Karlově se zasloužil. Zaměřuje se zejména na filosofii, psychologii a sociologii náboženství, na dějiny mystiky, vztah náboženství a kultury a roli náboženství v moderní společnosti. Podílí se na vědecké výchově v postgraduálním studiu a účastnil se doktorských a habilitačních řízení i na cizích univerzitách. Byl iniciátorem mezinárodního výzkumného projektu Aufbruch, zaměřeného na religiozitu a roli církví v postkomunistických společnostech a účastnil se práce na několika dalších domácích i mezinárodních vědeckovýzkumných úkolech.

Publikoval přes 200 prací - knižní publikace , učební texty, odborné i populární články doma i v zahraničí. Jeho knihy teologických esejů byly přeloženy do 11 jazyků včetně čínštiny a turečtiny, byly vydány v prestižních světových nakladatelstvích a získaly řadu mezinárodních ocenění. Jeho kniha Patience with God (česky Vzdáleným nablízku) získala od Evropské společnosti pro katolickou teologii Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy 2009-10. jeho knihy byly oceněny jako Kniha měsíce v USA a několikrát v Německu. Teologický a filozofický přínos jeho díla se stal předmětem licenciátních a doktorských prací na několika univerzitách (Lovaň, Krakov, Varšava, Praha). Je členem redakčních rad domácích i zahraničních odborných časopisu a řady odborných grémií a vědeckých společností doma i v cizině - např. Švýcarské psychoterapeutické společnosti, Daseinsalytische Gesellschaft, Evropské společnosti pro katolickou teologii, Společnosti pro vědy a umění se sídlem ve Washingtonu, Mezinárodní společnosti pro psychologii náboženství, byl jmenován doživotním členem Görres Gesellschaft v Německu, čestným členem Společnosti pro církevní právo apod. Řadu let byl členem Vědecké rady UFP Olomouc a Vědecké rady Centra Teoretických Studii UK. V roce 1998 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění. V letech 1991-93 absolvoval praktický výcvik řízení a komunikace s médii v Rakousku, Německu a Izraeli.

Po roce 1989 přednášel jako host na řadě univerzit a mezinarodnich vědeckých konferencích v Evropě (v Římě, Paříži, Londýně, Cambridge, Vídni, Mnichově, Berlíně, Osnabrücku, Salcburku, Grazu, Lovani, San Sebastiánu, Varšavě, Krakově, Lublinu, Lublani, Lvově aj.), na osmi univerzitách v USA, v Indii (Madrasu a Bomabai), v Čínské republice na Taiwanu, v Latinské Americe (v Chile a Argentině), v Kanadě, v Austrálii a Jižní Africe. V letním trimestru 1999 přednášel jako hostující profesor na katedře Mezinárodních politických studii Pittsburgske university, v jarním semestru 2000 na Newyorské univerzitě v Praze. V podzimním trimestru 2001 působil jako hostující profesor na Oxfordské univerzitě a v r. 2003 na univerzitě v Cambridge. V roce 2001 pronesl výroční January lecture na Calvin College v Michiganu, v roce 2005 výroční Von Huegel-Lecture na University of Cambridge, v roce 2009 the annual lecture na Harvard University a v r. 2013 výroční přednášku na univerzitě v Lovani. Na svých studijních a přednáškových cestách navštívil postupně všechny kontinenty; v lednu 2002 se účastnil expedice do Antarktidy (výzkum přežití v podmínkách extrémní psychické a fyzické zátěže). Od poloviny devadesátých let se v mezinárodním měřítku angažuje ve snahách o dialog a porozuměni mezi náboženstvími a kulturami; účastnil se rozhovoru s židovskými mysliteli v Izraeli a USA, s hinduisty v Indii a Velké Britanii, s buddhisty v Nepálu, Japonsku a Thajsku, s muslimy v Egypte (na univerzitě Al Azhar v Káhiře), Jordánsku a Velké Britanii apod. Je členem mezinárodního organizačního výboru konference Forum 2000, kde odpovídá zejména za oblast mezináboženských vztahů. Patří k zakladajicim členům pracovní skupiny pro mezináboženský dialog v ČR při ČKA a je členem čestné rady Společnosti křesťanů a židů. Společnost křesťanů a židů mu udělila čestný titul Člověk smíření 2010. Též islámská organizace Mozaika mu v témže roce udělila Cenu za zásluhy o mezináboženský dialog. V červnu 2002 mu na návrh SVU, sdružující české a slovenské intelektuály v cizině, byla jako prvnímu českému občanu udělena americká Cena tolerance (Adrew Elias Human Tolerance Award) „za vynikající zásluhy o rozšíření hodnot tolerance a svobody ducha a myšlení“, roku roku 2003 obdržel Cenu kardinála Königa za zásluhy o prosazování svobody svědomí a lidských práv, v roce 20010 dostal Cenu Romano Guardiniho „za vynikající zásluhy o interpretaci současné společnosti, v roce 2012 mu prezident Polské republiky udělil Rytířský kříž řádu za zásluhy Polské republiky. Získal též řadu domácích a zahraničních cen za literaturu.

Po roce 1989 se aktivně účastní veřejného života, vystupuje na veřejnosti proti rasové, národnostní, náboženské a politické nesnášenlivosti a násilí, angažuje se na poli česko-německého usmíření a ekumenického sblížení různých církví. Pravidelně koná na českém a moravském venkově přednášky a besedy s občany na různá témata, zejména z oblasti etiky. Byl členem Vládního výboru pro nadace a neziskové organizace, členem Čestného národního výboru Roku rodiny, členem čestného předsednictva národního paraolympijského výboru a členem odborného týmu, který při Úřadu vlády ČR zpracovává dlouhodobou koncepci rozvoje ČR, účastní se různých charitativních akcí. Patřil k externím poradcům prezidenta Václava Havla. Od roku 1999 se opakovaně účastnil mezinárodních veřejných debat a panelových diskusi s evropskými politiky na téma rozšíření Evropské unie a kulturních a duchovních aspektu procesu evropské integrace (v Berlíně, Hannoveru, Pasově, Lausanne, Paříži apod.) Několikrát vystoupil jako expert na půdě Evropského parlamentu v Bruselu a Rady Evropy ve Štrasburku; v roce 2006 byl jmenován členem „Rady moudrých“ při Radě Evropských biskupských konferencí (COMECE) v Bruselu. Od r. 2002 je členem mezinárodního poradního sboru OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). Roku 2008 ho papež Benedikt XVI. jmenoval monsignorem – čestným papežským prelátem.

V roce 2014 bylo jeho celoživotní dílo oceněno Templetonovou cenou (oznámeno 13.3., slavnostní ceremoniál 14.5., Londýn), v roce 2016 (slavnostní ceremoniál 22.6., Oxford) pak čestným doktorátem Oxfordské univerzity.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

S tajemstvím člověk nesmí být nikdy „hotov“. Tajemství – na rozdíl od problému – nelze

dobýt; je třeba trpělivě prodlévat na jeho prahu a setrvávat v něm. Nosit ho – jak je psáno

v evangeliu o Ježíšově matce – uvnitř, v srdci; nechat ho tam zrát a skrze něj nechat zrát nás

samotné.