Má víra potřebuje být stále probouzena, oživována a zneklidňována kritickými otázkami. Zároveň si však uvědomuji, že i má skepse a mé tázání předpokládají horizont důvěry, žijí z rozhodnutí víry, která prověřují, promýšlejí i prohlubují. Naučil jsem se žít v dvojdomí skepse a důvěry; stal jsem se sám sobě otázkou. Vím, že ji nemohu zodpovědět bez Toho, který zpochybňuje všechna má pokušení k bohorovnosti ateistů. Ale i On, má naděje a má skála, zůstává ve mně přítomen především ve tvaru trvalé otázky. Otázka, kterou se ptám na Boha a otázka, kterou mi pokládá Bůh, je táž otázka.