NLN 2009, 232 stran - ISBN 978-80-7106-989-8
Obsah:
• Ground Zero: naděje v bodě nula
• Naše nynější krize
• Andělům dnešních církví piš
• Naděje pro všechny?
• Krize jako kolébka naděje
• Naděje a zázraky
• Chléb chudého
• Chůze po vodě
• Zápas u břehu naděje
• Má snad déšť otce?
• Řeč z vichru a bouře
• Věřím, že můj goel žije
• Paprsek pod zavřenými dveřmi
• V žádném lese
• K čemu potřebujeme Boha?
Tento soubor esejů spojuje velké téma: naděje. Autor učí úctě ke každé podobě lidské naděje, protože v ní může být skryto víc, než jen cíl, k němuž se vědomě upíná – v hloubi naděje tuší žízeň po absolutnu.
Naděje je zvláště aktuální téma v čase krize, kterou autor pojímá šířeji než jen krizi ekonomickou. Každá krize je však šance: právě krize v životech jednotlivců i společností, v nichž se mnohé naděje ukazují být pouhými iluzemi, umožňuje naději pročistit se a uzrát, „zamířit na hlubinu“ – krize je tak kolébkou naděje.
Autor polemizuje s jednostranností ateismu i povrchní náboženskosti, hlásí se k teologii, „která se podobně jako Bible podobá spíše literatuře a umění vůbec originalitou stále nových reinterpretací a vnitřní bohatostí, než uzavřeným „bezrozporným“ systémům pozitivistické vědy či novověkých „vědeckých ideologií“.“
Only Hopes Remains for the Tree
This book is a collection of essays bound together by one great theme: hope.
Hope becomes an especially relevant theme in a time of crisis, whether economic or other. Every crisis in the lives of individuals as well as of societies is also an opportunity: when many hopes are dashed as illusory, there remains the hope of cleansing oneself and becoming mature, to find the hidden depths of faith.
Hope is a crevice through which the future has been casting rays of light to the present time, enabling us to see our past differently at the same time.
Hope is a crack through which we can breathe the breath of the future into our lungs, even at the most stifling moments; there are situations when we would suffocate without it.
The author takes on one-sided atheism and superficial religiosity to profess a philosophical theology which, to quote a reviewer, ‘as with the Bible, in the originality of its constant new reinterpretations and inner richness, resembles literature or art rather than the closed “non-contradictory” systems of positivist science or the “scientific ideology” of modern times.’
“For many years, what I have been talking and writing about is that faith, to remain a living faith, needs doubt as its permanent, revising companion (and vice versa, not to lead to the swampland of bitter, absolute scepticism, doubts need faith). Today,
I consider it to be similarly or even more important that faith and hope accompany and revise each other in this way too. Should faith forget that its object stays on in the cloud of mystery which only hope may enter, it could become an ideology, a vendor of “certitudes”; should hope cut itself off from faith, it would face the risk of easily being carried off by the wind of dreaming, illusions and wishes.”
