Z úvodního proslovu při vzpomínkové slavnosti k 50.výročí popravy Milady Horákové (Vyšehrad, 27.6.2000)
Před půlstoletím byla v tomto městě spáchána politická justiční vražda, která otřásla svědomím civilizovaného světa. Těm, kteří uvěřili v komunistické sliby vybudovat ráj na zemi měla a mohla oběť dr. Milady Horákové otevřít oči.
Památka Milady Horákové nás zavazuje nás nejen k odporu vůči těm, kteří jsou politickými a ideologickými pohrobky režimů, proti nimž Milada Horáková bojovala, fašismu a komunismu, ale dnes ještě více k bdělosti vůči těm, kteří se sice hlásí k demokracii, avšak svým jednáním ji zeslabují, diskreditují a činí nevěrohodnou.
Děkujeme Bohu, že smíme dnes svobodně vyslovovat jméno Milady Horákové ve svobodné zemi. Ale nezapomeňme, že tak činíme v době, kdy téma politika a morálka opět vyvolává ironický úsměv na rtech mnohých vysokých politiků, kteří toto spojení pokládají za projev naivity a nepraktičnosti.
Připomeňme těmto pragmatikům moci, že jsme měli politiky, kteří své svědomí a přesvědčení cenili nejen výše než voličské hlasy, parlamentní posty a prospěch svých stran, nýbrž že si je cenili víc než svůj vlastní život.
Když se hlásíme k hrdinství těch velkých dcer a synů našeho národa, jako byla Milada Horáková, měli bychom si s odvahou k pravdě a v duchu pokání také připomenout statisíce těch, kteří tenkrát nejen pod nátlakem, ale také ze zaslepenosti, zbabělosti a prospěchářství podepisovaly petice, požadující pro ni nejvyšší trest.
Měli bychom si připomenout, že totalitní režimy 20.století prošly dveřmi demokracie, která nedokázala být dost silná, věrohodná a sociálně citlivá, aby přesvědčila většinu lidí a dokázala se ubránit náporům zla. Památka Milady Horákové nás vyzývá neoddělovat pragmaticky politiku od morálky, hájit mravní rozměr demokracie.
