Projevit úctu k uměleckému talentu zemřelého je jedna věc, šílený a nevkusný nápad s národním pohřbem v katedrále věc druhá. V tomto pokusu o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu jde nejenom o projev naprosté devalvace hodnot a morální kýč, nýbrž i o politicky účelovou interpretaci našich moderních dějin a také o další pokus zatáhnout náboženské a církevní symboly do politiky zemanovsko-babišovského populismu. Je to zcela v logice Zemanovy devalvace státních vyznamenání a státních svátků. Je to zároveň projev hrubé neúcty nejen vůči hrdinům disentu a skutečným tvůrčím umělcům, nýbrž i vůči ohromnému množství občanů, kteří se před komunistickou mocí nesklonili. Je to zároveň tragikomické poselství o současných národních hodnotách, národním sebepochopení a sebeúctě, které tím ‚Gottland‘ vysílá do zahraničí.
Jsem opravdu zvědav, zda se naše církevní vrchnost propůjčením katedrály zapojí do této blasfémie neo-normalizačního režimu. Je to další morální zkouška církve, dilema mezi věrností prorocké tradici odpůrců zla a kýčové, nemravné servilitě vůči jakékoliv moci. (Beran, Tomášek a Vlk by řekli: Nemlč, arcibiskupe!)
Tomáš Halík
