Říká-li ateista : „Bůh není“, Bůh tu není (there is no God), mohu s ním souhlasit s jedinou velkou výhradou: ještě tu není. Není tady jako tady není budoucnost – avšak je tady už také tak, jak tu již „je“ naše budoucnost: nevidíme ji, neznáme ji, nemáme ji ve své režii. Přesto jsme na ni bytostně odkázáni (být bez budoucnosti znamená vlastně již nebýt, být mrtev) a alespoň podvědomě s ní vždy počítáme a neustále se k ní vztahujeme: naší nadějí či obavami, svými přáními, plány a starostmi, touhou či úzkostí.