1) Smí být náboženství a jeho projevy ve svobodné společnosti vystaveno stejné kritice, včetně zesměšňování a karikování, jako jiné společenské jevy?
S náboženstvím, pokud jím rozumíme vnější kulturně-společenskou podobu víry, je správné zacházet jako s ostatními společenskými jevy, náboženství kritiku potřebuje a prospívá mu. Se zesměšňováním víry, rasy, národa a rodinných příslušníků bych byl opatrný, protože zde se dotýkáme nejvnitřnější identity člověka, můžeme zranit důstojnost lidské osoby a vyvolat zbytečné konflikty.
2) Pokud ne, proč?
Viz č. 1
3) Souhlasíte s tvrzením, že si karikaturisté mohou za útok sami?
Do jisté míry ano. To však samozřejmě ani v nejmenším nezeslabuje a neomlouvá vinu vrahů.
4) Byl by bez karikatur klid? Nenašli by si teroristé jinou záminku?
Nebyl, jinou záminku by si patrně časem našli. To však přísně vzato nijak nevyvrací odpověď č. 3., pouze upřesňuje výraz "do jisté míry".
5) Kde je hranice mezi laskavým humorem a sprostým útokem (termíny Tomáše Halíka)?
Od toho máme kulturnost - rozum, svědomí, vzdělání, vkus, cit pro hodnoty. Barbar na rozdíl od kulturního člověka tu hranici nepozná.
6) Kdo o této hranici rozhoduje, kdo ji kodifikuje?
V lepším případě rozum, svědomí, vzdělání, vkus, cit pro hodnoty kulturního člověka. Kde kulturní klima chybí, je třeba právní ochrany lidské důstojnosti, např. zákona proti hanobení rasy, národa a přesvědčení, který má každá právní země včetně naší. Ovšem ani to, co zákon nezakazuje, není tím pádem ještě správné - společnost chrání jak právo, tak mravní cit.
7) Jakými prostředky má být tato hranice střežena?
Prostředky právní ochrany lidské důstojnosti, např. zákonem proti hanobení rasy, národa a přesvědčen. Výchovou ke kulturnosti a toleranci. Svědomím a empatií veřejně působících lidí. Hlasem rozumu a svědomí, který jsou morálně zavázáni pozdvihnout zejména ti, kteří mají ve společnosti autoritu. Svobodnou diskusí.
8) Jaké sankce za její překročení mají být na přestupníka uvaleny?
Za nespravedlivou kritiku věcná kritika kritiků. Za hanobení, lež, vulgaritu a obscénnost si přestupníci zaslouží, abychom jim dali zřetelně najevo, že je nepovažujeme za gentlemany. Ve vážných případech využíváním právní ochrany.
9) Může být společnost, kde se o jakémkoli omezování svobody slova, krom přímých výzev k násilí a vraždám, uvažuje, v plném slova smyslu svobodná?
Kde si lidé pletou svobodu se svévolí, projevují hrubou neúctu k druhým a rozněcují nenávist - a nemusí ještě jít o přímé výzvy k násilí a vraždám - tam se společnost vzdaluje nutnému propojení svobody a odpovědnosti, práva a morálky, tam končí kultura a začíná barbarství.
10) Čím přesně se taková společnost liší od společnosti, která sankcionuje umělecké či pseudoumělecké projevy, jež jsou nepohodlné moci?
Tím, že neslouží svobodě (jako jí slouží ti, kdo ji brání před arogancí moci), nýbrž ničí svobodu tím, že ji odděluje od odpovědnosti a zneužívá ji k útokům na čest a důstojnost druhých lidí.
