T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)

1) Smí být náboženství a jeho projevy ve svobodné společnosti vystaveno stejné kritice, včetně zesměšňování a karikování, jako jiné společenské jevy?

S náboženstvím, pokud jím rozumíme vnější kulturně-společenskou podobu víry, je správné zacházet jako s ostatními společenskými jevy, náboženství kritiku potřebuje a prospívá mu. Se zesměšňováním víry, rasy, národa a rodinných příslušníků bych byl opatrný, protože zde se dotýkáme nejvnitřnější identity člověka, můžeme zranit důstojnost lidské osoby a vyvolat zbytečné konflikty.

2) Pokud ne, proč?

Viz č. 1

3) Souhlasíte s tvrzením, že si karikaturisté mohou za útok sami?

Do jisté míry ano. To však samozřejmě ani v nejmenším nezeslabuje a neomlouvá vinu vrahů.

4) Byl by bez karikatur klid? Nenašli by si teroristé jinou záminku?

Nebyl, jinou záminku by si patrně časem našli. To však přísně vzato nijak nevyvrací odpověď č. 3., pouze upřesňuje výraz "do jisté míry".

5) Kde je hranice mezi laskavým humorem a sprostým útokem (termíny Tomáše Halíka)?

Od toho máme kulturnost - rozum, svědomí, vzdělání, vkus, cit pro hodnoty. Barbar na rozdíl od kulturního člověka tu hranici nepozná.

6) Kdo o této hranici rozhoduje, kdo ji kodifikuje?

V lepším případě rozum, svědomí, vzdělání, vkus, cit pro hodnoty kulturního člověka. Kde kulturní klima chybí, je třeba právní ochrany lidské důstojnosti, např. zákona proti hanobení rasy, národa a přesvědčení, který má každá právní země včetně naší. Ovšem ani to, co zákon nezakazuje, není tím pádem ještě správné - společnost chrání jak právo, tak mravní cit.

7) Jakými prostředky má být tato hranice střežena?

Prostředky právní ochrany lidské důstojnosti, např. zákonem proti hanobení rasy, národa a přesvědčen. Výchovou ke kulturnosti a toleranci. Svědomím a empatií veřejně působících lidí. Hlasem rozumu a svědomí, který jsou morálně zavázáni pozdvihnout zejména ti, kteří mají ve společnosti autoritu. Svobodnou diskusí.

8) Jaké sankce za její překročení mají být na přestupníka uvaleny?

Za nespravedlivou kritiku věcná kritika kritiků. Za hanobení, lež, vulgaritu a obscénnost si přestupníci zaslouží, abychom jim dali zřetelně najevo, že je nepovažujeme za gentlemany. Ve vážných případech využíváním právní ochrany.

9) Může být společnost, kde se o jakémkoli omezování svobody slova, krom přímých výzev k násilí a vraždám, uvažuje, v plném slova smyslu svobodná?

Kde si lidé pletou svobodu se svévolí, projevují hrubou neúctu k druhým a rozněcují nenávist - a nemusí ještě jít o přímé výzvy k násilí a vraždám - tam se společnost vzdaluje nutnému propojení svobody a odpovědnosti, práva a morálky, tam končí kultura a začíná barbarství.

10) Čím přesně se taková společnost liší od společnosti, která sankcionuje umělecké či pseudoumělecké projevy, jež jsou nepohodlné moci?

Tím, že neslouží svobodě (jako jí slouží ti, kdo ji brání před arogancí moci), nýbrž ničí svobodu tím, že ji odděluje od odpovědnosti a zneužívá ji k útokům na čest a důstojnost druhých lidí.

K věcem veřejným

NEVZDÁVEJME SE KRITICKÉHO "ALE" (březen 2024)
.
POLITIKA „ZUB ZA ZUB“ ODPORUJE EVANGELIU I ZDRAVÉMU ROZUMU (únor 2024)
.
CO NÁM ŘÍKÁ TENTO ČAS? (březen 2020)
.
KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
15. června 2016
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Ano, obávám se a straním se „neochvějných“, protože z nich cítím chlad smrti a nepřátelství k životu, k jeho pohyblivosti, teplu a rozmanitosti; vyhýbám se jim, protože prostě nevěřím deklarované pevnosti jejich víry. Nemohu si pomoci, za jejich úporností cítím křečovitě potlačované otázky a nezpracované problémy, nevyřešené vnitřní konflikty, kterým se marně snaží uniknout do bojů s „jinak smýšlejícími“.