T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)

Silně mne nyní v naší zemi znepokojují dvě věci. Na jedné straně hysterické reakce a "strašení islámem" z úst lidí, kteří buď o islámu nevědí vůbec nic kromě mediálních zpráv o džihádistech, nebo chtějí ze strachu, nenávisti a předsudků vůči muslimům vytloukat politický (a potažmo finanční) kapitál.

Na druhé straně často dost nešťastné obranné reakce některých českých muslimů, kteří se uchylují k jednostranné apologetice, zatímco schopnost (sebe)kritického pohledu na některé stránky islámu by jim naopak přidala na věrohodnosti. Na obou stranách se pak vrší jednostranné černobílé přístupy, mezi nimiž je těžko vést rozumný dialog.

Těm, kteří nás straší islámem: Je příznačné, že největší strach z muslimů vládne tam, kde téměř žádní muslimové nejsou (v České republice a v Sasku v bývalé NDR). Naopak tam, kde už po desetiletí naprostá většina z milionů muslimské menšiny žije bezproblémově spolu s evropskou většinou (ve velkých částech Německa, Francie a Anglie), lidé dokážou jasně rozlišit mezi islámem a džihádismem, mezi většinou muslimů a procentuelně velmi malou (byť nebezpečnou) menšinou fanatiků.

Těm, kteří nyní u nás po internetu rozesílají strašlivé (z kontextu vytržené) citáty z Koránu nebo jiných muslimských pramenů (v této demagogii vyniká Miloš Zeman), odpovídám: Našel bych podobné, ba horší citáty z Bible (Starého zákona) a křesťanských autorit (např. pomocí jistých citátů z Luthera či sv. Jana Zlatoústého o Židech bychom křesťanství mohli šmahem označit za náboženství nenávisti).

Ve skutečnosti je to tak, že posvátné texty všech velkých náboženství jsou rozsáhlé světy, v nichž při dobré či zlé vůli můžeme najít doklady téměř všeho, protože často reagovaly na různé situace. Proto velmi záleží na interpretaci. Solidní teologie dokáže pochopit skutečný smysl textu jen v historickém a kulturním kontextu. Tento hermeneutický přístup k textu je prakticky od osvícenství, ale zejména od počátku 20. století, samozřejmostí u většiny křesťanských teologů; v islámu je bohužel dosud spíš výjimkou.

Křesťanští teologové (až na výjimky fundamentalistů) uznávají, že Boží slovo v Bibli nepadá přímo z nebe, ale je traktováno lidskými autory, kteří do stylu vyprávění vkládají mnohé, co je podmíněno jejich dobou a kulturou. Proto platí zásada: Bibli je možné brát buď doslova, nebo vážně; primitivní doslovný výklad znamená, že my si do textu nereflektovaně vkládáme své dějinně podmíněné názory; zatímco odborný výklad odkrývá autentický smysl pomocí znalosti kontextu.

Většina islámských autorit však chápe Korán jako přímý diktát Boží bez lidského prvku; jen někteří uznávají, že mluvil-li k Mohamedovi Bůh, musel použít mnohá jemu srozumitelná myšlenková schémata (odpovídající jeho, nikoliv už naší době).

Jako člověk, který se věnoval studiu islámu v rámci religionistického studia na Papežské univerzitě v Římě, navštívil řadu islámských zemí a osobně hovořil s nejvyššími autoritami islámu, musím varovat před jednoznačnými soudy o islámu – existuje spousta různých škol, směrů a podob islámu, a to jak v průběhu dějin, tak i dnes. (Mezi teology univerzity al-Azhar a ideology tzv. Islámského státu existuje v rámci islámu podobně propastný rozdíl jako v rámci českého katolicismu mezi mnou a lidmi typu Petra Hájka či Michala Semína z D.O.S.T).

Jsem v rámci iniciativy Společný hlas v pravidelném kontaktu s řadou českých muslimů a mám s nimi většinou dobré zkušenosti. Bohužel, někteří z nich někdy upadnou do poněkud trapné obhajoby neobhajitelného (např. zpochybňování toho, že za 11. zářím stáli islámští fanatici – a ve shodě s Petrem Hájkem tvrdí, že to bylo dílo CIA) nebo zlehčují některé problematické stránky islámské společnosti (např. otázku náboženské svobody).

Mnozí muslimové jsou v rozpacích, pokud jde o výklad islámského práva, kde se ve většině zemí řada drastických příkazů už sice neuplatňuje, ale muslimové mají problém říci, že to nebylo Boží nařízení.

Stejně jako v křesťanství i v islámu nejzapálenější fundamentalisté své svaté knihy pořádně neznají, citují z nich jen pár citátů, které se jim hodí.

Lékem na fundamentalismus je vzdělání; stává-li se ale fundamentalistický výklad politickou ideologií, často už je na dialog pozdě.

To nejdůležitější nakonec: mezi námi na Západě bude žít – ať se nám to líbí, či ne – stále víc muslimů. Nikoliv jen v důsledku přistěhovalectví, nýbrž především v důsledku sobecké neochoty mnoha západních lidí vzít na sebe rodičovské povinnosti.

V této chvíli – tváří v tvář teroru, zaštiťujícímu se islámem – je většina muslimů ochotna postavit se proti extremistům na stranu Západu. Pokud však z naší strany budou slyšet jen hloupé paušální odsudky islámu jako takového (vzpomeňme na výroky Zemana, Okamury či lidoveckého europoslance Pavla Svobody) či oslavu laciné a nezodpovědné provokace typu karikatur Charlie Hebdo, maříme tuto historickou šanci a naháníme muslimy do náručí extremistům.

Byla nám dána inteligence jako schopnost rozlišovat. Pokud se jí zřekneme ve prospěch populistických výkřiků, Bůh s námi.

(Dotyk č.3 - 16.1.2015, rubrika Hydepark)

K věcem veřejným

KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Věřící není nikdy úplně věřícím, protože leckdy také jemu se v hluku světa (nebo v oněch chvílích nejistoty a úzkosti) či vinou jeho vlastní nepozornosti ztrácí onen oslovující hlas; ano, někdy jsme my věřící také příliš zbabělí či líní, abychom mu odpovídali, anebo odpovídáme špatně a nevěrohodně.