T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)

V době svého prvního zamilování do filozofie jsem dal Hospodinu pubertálně patetický slib, že budu celý život hledat pravdu nestranně a říkat a psát jen to, co si opravdu myslím, padni komu padni. A protože i mladistvé sliby se musí plnit, je můj respekt k pravdě dokonce silnější než má nechuť k Václavu Klausovi: pokorně tedy připouštím, že některé věci jsou správné, přestože je dělá Václav Klaus.

Mluvil-li Klaus v posledních šestnácti letech o čemkoli, od Evropské unie a úspěšnosti privatizace po vztah ke komunistické minulosti či tábor v Letech, většinou jsem se přistihl, že si myslím pravý opak. Podpořil jsem ho, pamatuji-li si dobře, jen dvakrát: v prosinci 1997, kdy se od něj odvrátili jeho nejvěrnější a média na něj téměř jednohlasně plivala, jsem považoval za rytířské se ho veřejně zastat a později jsem souhlasil s jeho výhradami k americkému zásahu v Iráku. Dnes, marná věc, mu musím dát zapravdu potřetí: je dobře, že vrací zákon o registrovaném partnerství, jeho argumentace je naprosto správná a věcná a navíc je třeba ocenit, že měl odvahu se postavit proti většinovému mínění.

Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. Umět někdy plavat proti proudu momentálních nálad veřejnosti, to je u politiků - pletoucích si demokratické vládnutí s populismem - dnes vzácné.

Připomínám, že jsem po léta polemizoval s křesťanskými fundamentalisty, odsuzujícími homosexualitu bez potřebného rozlišování a hájím i v církevní praxi tolerantní a chápavý postoj; nesouhlasím ani s leckterými z argumentů, které proti zákonu o registrovaném partnerství obvykle zaznívají z našich křesťanských kruhů. I když považuji za logické a oprávněné, že katolická církev nebude udělovat homosexuálním párům svátost manželství (a čekání na nějakého "pokrokového papeže" , který by něco takového zavedl, je bohudík iluze), patřím ke křesťanům, kteří jasně rozlišují sféry církevního a světského práva a jsou zastánci toho, aby ve státě existovala taková právní úprava, která by byla vstřícná i k našim spoluobčanům, kteří - ať se to komu líbí či nikoliv - mají odlišnou sexuální orientaci a chtějí žít v páru.

Vadí mi však, že argumenty, kterými si hlasitá lobby pro zákon o registrovaném partnerství chce zjednat sympatie ve veřejnosti (a naklonit politiky, nadbíhající většinovému mínění), jsou ponejvíce nepravdivé a pokrytecké. Veškeré legitimní požadavky, které zákon slibuje, mohou být uspokojeny buď v rámci existujících zákonů, nebo je může vyřešit jedna návštěva u notáře. Další možné požadavky, které tato lobby patrně perspektivně sleduje (novomanželské půjčky a adopci dětí) považuji za krajně problematické. Zákon v podobě, předložené prezidentovi, je především zbytečný a agitace v jeho prospěch opravdu často pokrytecká: to, co jeho navrhovatelé skutečně sledují, totiž nejsou ani tak záležitosti, které zákon fakticky umožňuje, nýbrž jeho symbolický smysl a psychologický dopad: má ukázat, že homosexuální svazek má stejnou hodnotu jako heterosexuální manželství a tradiční rodina. To však právě není pravda. Neměly by se zaměňovat dvě věci: všichni lidé jsou si jistě rovní svou hodnotou coby lidské osoby bez ohledu na sexuální orientaci, avšak manželství a rodina má hodnoty, které homosexuální svazek postrádá - a tuto nerovnost stejně žádný zákon neodstraní a neměl by ji ani zakrývat. Přijetí tohoto zákona by jistě nezničilo normální rodinu, jak straší jeho vášniví odpůrci, ale ani nedosáhlo toho, co si slibují jeho zastánci: byl by zbytečný a zmatečný.

Myslím, že na rovině právní by mohl být současný spor spravedlivě vyřešen přijetím nějakého obecnějšího zákona, usnadňujícího soužití osob, které o sebe vzájemně pečují, bez výslovné preference "osob stejného pohlaví". Klausovo vrácení zákona by rozhodně mělo vést spíše k seriózní rozpravě a kvalitnějšímu rozhodnutí než k trucovitě manifestačnímu "přehlasování veta".

Děkuji prezidentu Klausovi za postoj, který ve věci zákona o registrovaném partnerství zaujal.

psáno pro MFDnes, publ. 17.2. 2006

K věcem veřejným

KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

blog Tomáše Halíka

Myšlenka na den

Bůh nesídlí „naproti“ a „nahoře“, nýbrž je hlubinou, duší tvé duše, není tvým cenzorem a strážcem, nýbrž je pramenem tvé svobody. Vede tě cestou té nejradikálnější svobody: cestou lásky, na níž jsi svobodný i od sebe sama, protože sám na sebe zapomínáš a sebe sama překračuješ.