T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR

(Odpověď na anketu)

1.Podle Aristotela je demokracie formou přátelství mezi lidmi. Rozvíjet kulturu vztahů mezi lidmi, vědomí odpovědnosti za druhé a za celek, posilovat odvahu důvěřovat a úsilí stávat se hodným důvěry. Překonávat lhostejnost a sobectví, odmítat hrubost a násilí.

2.Učit se dialogu a vytvářet pro něj prostor ve veřejném životě a předpoklady v postojích lidí – zejména učit příkladem respektu k důstojnosti druhého i k jeho odlišným názorům a východiskům. Pluralita a odlišnost mají vést k vzájemnému obohacení a komplementaritě, vzájemné poznávání a kultura dialogu je prevencí konfliktů.

3.Uvědomovat si, že největším bohatstvím společnosti jsou nadaní a vzdělaní lidé. Vzdělání musí být absolutní prioritou. Je třeba vytvořit pro tvůrčí práci ve vědě, školství a kultuře takové podmínky, aby nedocházelo k „odsávání mozků“.

4.Aktivně se stavět proti nejnebezpečnějšímu sklonu národní mentality – provincionalismu. Zejména mladým lidem otvírat všechny možnosti poznávat svět kolem nás. Namísto „čecháčkovství“ a šovinistického sebezahledění pěstovat vědomí, že jsme především Evropané a občané světa, že naše češství musí být kvalitním a harmonickým začleněním hry na jeden nástroj do velkého orchestru.

5.Posilovat právní kulturu, výchovu k právnímu cítění i vymahatelnost práva. Masarykovo heslo „nebát se a nekrást“ je stále aktuální; mnozí dnes žijí podle zásady „nebát se krást“. Proti vysoké míře krádeží, neúcty k obecnímu i soukromému majetku (od tunelování podniků po bytové loupeže, krádeže aut apod.) postupovat všemi prostředky od etické výchovy v rodinách a školách po lépe fungující policii a soudy. Nesmiřovat se s všudypřítomnou korupcí.

6.Vážit si morálně-kulturních institucí, nesoucích hlavní odpovědnost za „morální ekologii“ (univerzity, církve, svobodná média) a pomáhat jim, aby co nejlépe plnily toto nezastupitelné poslání pro celek společnosti – dbát také o to, aby nebyly zahleděny jen do sebe a nestaraly se jen o vlastní zájmy a vlastní členy. Jejich povinností je kultivovat celek společnosti, vystupovat aktivně ve veřejném prostoru, obohacovat veřejné diskuse o nejpodstatnějších hodnotách a problémech.

7.Výchovou, příkladem, morální i materiální podporou vytvářet podmínky pro stabilní rodiny a manželství – přirozená rodina, založená na odpovědném vztahu muže a ženy, ochotných plodit a kvalitně vychovávat děti je naprosto nezastupitelná a je nenahraditelnou nejdůležitější institucí společnosti. Statečně hájit tuto pravdu, ale vytvářet důstojné podmínky i pro lidi, kteří z nějakého důvodu v přirozené rodině nežijí.

8.Pečovat odpovědně o kulturní dědictví i přírodní bohatství.

9.Všemi prostředky (etická výchova na školách, kvalifikovaná veřejná debata, dobrá legislativa apod.) předcházet nebezpečnému zneužívání možností, které přináší a přinese věda a technika (zejména v oblasti lékařského výzkumu – genetické manipulace, klonování lidských jedinců apod.)

10.Věnovat pozornost problémům starých lidí, pečovat o mezigenerační odpovědnost a dialog – je nutná prevence proti nebezpečí „age-ismu“, „války generací“ a zabránit možným ničivým zbraním této války (nepřipustit legalizaci aktivní „euthanasie“).

K věcem veřejným

KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Věřící není nikdy úplně věřícím, protože leckdy také jemu se v hluku světa (nebo v oněch chvílích nejistoty a úzkosti) či vinou jeho vlastní nepozornosti ztrácí onen oslovující hlas; ano, někdy jsme my věřící také příliš zbabělí či líní, abychom mu odpovídali, anebo odpovídáme špatně a nevěrohodně.