T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)

Možná by bylo zajímavé zeptat se pár osobností veřejného života nejen na to, co si myslí o globalizaci, Světové bance a násilí v ulicích, nýbrž co děli v tomto horkém pražském týdnu.

Mám-li vydat počet z těchto dní, pak jsem se snažil "být u toho" a nedělat si obrázek jen optikou televizních kamer.

Nepřeskakoval jsem, pravda, hořící barikády a nehrnul se do těch chvil, které byly nejatraktivnější pro fotoreportéry, ale zdaleka ne tak typické pro kongresovou Prahu, jak by se mohlo zdát. Snažil jsem se být všude tam, kde šlo o náznak toho,co bylo slibováno, že Praha bude místem dialogu o socioekonomických důsledcích srůstání světa. Byl jsem v Míčovně i v Městské knihovně, kde Česká křesťanská akademie uspořádala s předními představiteli Světové banky panelovou diskusi nad dokumentem o překonávání chudoby. Když média hlásila, že rozvášnění demonstranti táhnou na Karlův most, vzpomněl jsem si na svého pradědečka, který tam hájil barikády v roce 1848 a na svého salvátorského předchůdce Jiřího Plachého, který o dvě stě let dříve tam vzdoroval Švédům a spěchal tam: nebylo však třeba nikomu vzdorovat, "protestanti" letošního podzimu se chovali spíš jako rozjívení fotbaloví fanoušci a celkem si dali říci, když jsem jim mezinárodní posunčinou ukazoval, že podstavce barokních soch nejsou nejlepší plochou pro grafické zpodobení jejich víry v lepší svět.

Když jsem uslyšel výzvu ODS, tlumočenou z tepla stranického sekretariátu Ivanem Langrem české policii, aby byla mnohem tvrdší, naštval mne tento laciný populismus natolik, že jsem během večera a noci osobně a pěšky obešel několik desítek policejních vozů, potřásl si rukou s několika stovkami vystresovaných policistů a řekl jim, aby to v žádném případě nedělali. Byli skvělí tím, že se ani demonstranty, ani populistickými politiky, ani pivní bojechtivostí televizní veřejnosti k žádné "daleko větší tvrdosti" vyprovokovat nedali. Jediný náznak brutality, jediné selhání nervů ze strany policie by mohlo mít příšerné následky - pro lidi v ulicích, pro pověst naší země a celospolečenskou atmosféru. Odpovědět násilím na násilí je možné a nutné jen v naprosto krajních případech, kde jde o to zastavit diktátorské režimy Hitlerů a Miloševičů, provádějící genocidy celých etnických skupin; v uličních sporech ruka demokratického státu projevuje sílu svým neotřesitelným klidem - a právě tuto odvahu česká policie prokázala a její prestiž je teď větší než byla kdykoliv v uplynulém půlstoletí.

"Odpůrci globalizace" zářijovou bitvu v pražských ulicích v očích veřejnosti morálně, psychologicky a politicky tvrdě prohráli, zůstaly po nich rozbité hlavy a výlohy, ideologicky šablonovitá hesla a trapný dojem z lídrů, snažících se pubertálně vylhat z odpovědnosti. Přesto a právě proto je třeba neustat v dialogu, nedémonizovat tuto část společenského spektra, neházet všechny levicově zaměřené iniciativy mladých do jednoho pytle a tím je ještě více radikalizovat. Řada pravicových politiků bude určitě na koni. Zodpovědného politika od laciného sběrače hlasů však poznáme právě v této chvíli: nebude si vychutnávat vítězství, nebude nahrávat převažujícím náladám pobouřené veřejnosti, skrze mlhu zvířených emocí se podívá střízlivě na pestrou paletu svých ideových odpůrců a bude hledat ty, s nimiž je i po "svatováclavských bouřích 2000" možno zasednout ke stolu.

Ano, hlavní patos antiglobalizátorů byl trapný anachronismus - ekonomové Světové banky myslí skutečně dosti jinak než před deseti lety. Na diskusi s Českou křesťanskou akademií se její hlavní ekonomický expert několikrát jasně odřekl fundamentalismu "tržního hospodářství bez přívlastků" a pro svou vnímavost k mimoekonomickým faktorům společenského rozvoje by patrně od leckterých českých ideologů dostal nálepku "zastánce třetí cesty". Zpráva o hospodářském stavu světa a zápasu s chudobou, publikovaná v předvečer pražského zasedání, jistě zaslouží jinou odpověď než hesla, která doprovázela spršky dlažebních kostek pod Vyšehradem. Těžko říci, nakolik změnu v postojích Světové banky způsobily hlubší reflexe ekonomů, pro něž sociologie není "vědeckým omylem" a nakolik zde zapůsobil i tlak veřejnosti, artikulovaný také veřejnými demonstracemi. A jde skutečně o změnu postojů, nebo jen o změnu rétoriky? O tom všem bude třeba hovořit, a to i v naší společnosti. Až se uklidí střepy výloh, neměla by být zametena vážná politická a filozofická témata.

Září 2000, publikováno v MFDnes

K věcem veřejným

KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Věřící není nikdy úplně věřícím, protože leckdy také jemu se v hluku světa (nebo v oněch chvílích nejistoty a úzkosti) či vinou jeho vlastní nepozornosti ztrácí onen oslovující hlas; ano, někdy jsme my věřící také příliš zbabělí či líní, abychom mu odpovídali, anebo odpovídáme špatně a nevěrohodně.