T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)

Televize v chatě v Tatrách letos nabízela na čtyřech kanálech českých i slovenských komerčních stanic hned čtyři verze „reality show“: zájemci se mohli dosyta vynadívat, jak se skupinka „vyvolených“ v uzavřeném domě baví, hádá, pomlouvá, sprchuje či spí. Nevyužil jsem možnosti tohoto „lidově-demokratického“ pořadu ovlivnit, kdo z aktérů vypadne ze hry - vděčím mu však za příležitost si v duchu popovídat s několika svými oblíbenými mysliteli.

První byl velký filozof liberalismu sir Karl Popper, který na příkladu komerčních televizí relativizoval zásadu „trh zvyšuje kvalitu“: v případě médií konkurence zpravidla nezvyšuje kvalitu, nýbrž stupiditu. Manažeři subkultury, žijící z hesla „vše je dovoleno“, dychtí po skandálech a protestech - svým kritikům lehce nasadí kacířskou čepici „moralistů“, „elitářských intelektuálů“, odtržených od reality, kteří nectí svaté pravidlo, že „lid to chce“ a tím ohrožují demokracii. „Televize přece nemá vychovávat“, řekl by praotec Novy, který snaživě vychovával národ nejen svými sobotními kázáními z obrazovky, ale především příkladem, že člověk, který prokáže absolutní neschopnost se stydět, to může dotáhnout daleko.

Nedíval jsem se očima moralisty: nestydatost takových pořadů tkví hlouběji než v tom, že na obrazovce se někdy objeví holé zadky „vyvolených“ či vulgarity v jejich žvástech. Název pořadu „Big Brother“ je vzat z hesla „Velký Bratr tě vidí“ z Orwelovy knihy „1984“, jejíž prorockou kvalitu jsme mohli ocenit za policejního režimu komunistické totality. Zde jde samozřejmě o jiný způsob, jak měnit společnost ve zvířecí farmu – smím-li si vypůjčit jiný termín George Orwela. V prvém případě šlo o pokus totalitního režimu zestejnit lidi vnějším násilím a zastrašováním; v druhém zábavní průmysl zestejňuje s využitím ochotné spolupráce těch, kteří za vidinu popularity a zisku jsou připraveni se proměnit v loutky „velké show“. Avšak za totalitním nárokem obou Velkých Bratří - policejního i mediálního - stojí stejná snaha postavit se na místo vševidoucího. V tom je ta skutečná neslušnost onoho pořadu – protože toto místo člověku nepřísluší.

Díval jsem se na ten pořad pohledem člověka, který studuje vztah náboženství a kultury. Ta zvláštní veřejná liturgie společnosti, postrádající základní náboženský vztah, totiž úctu, se hemží výrazy, jako jsou vyvolení, zpovědnice apod. Zkušenost učí, že člověk je nevyléčitelně náboženský – když Boha odepíše, často se záhy buď sám staví na jeho místo, anebo zbožšťuje, absolutizuje relativní hodnoty. Diváci, producenti a obhájci toho pořadu se možná mýlí, když ho považují hlavně za zábavu s lechtivou přísadou oplzlosti či o poutavý socio-psychologický experiment, to jsou jen druhotné aspekty; možná mnohem víc fascinuje tou hrou na „Neviditelného svědka“ - na boha.

Pak jsem si vzpomněl na Masarykovo „žít pod zorným úhlem věčnosti“; kdosi řekl, že „modlit se znamená uvědomit si, že jsem viděn“. Ale při tom nejde o pohled „Velkého Bratra“ coby tajného policisty či úchylného slídila za kamerou. Židovský filozof Martin Buber mluvil o Bohu jako „horizontu absolutního Ty“, v němž se svět předmětů, s nimiž lze manipulovat, „svět slova ono“, mění v ty – protějšek, zavazující mne k respektu. Svět toho televizního pořadu nabízí pravý opak, „horizont absolutního ono“. Svět bez intimity, bez studu a bez úcty proměňuje své účastníky na obou stranách kamery v manipulované předměty. Zrušení intimity před anonymní masou bavících se diváků – ať už aktéři si momentálně uvědomují, že jsou „v záběru“, anebo k většímu pobavení skrytých přihlížejících na to snad na chvíli zapomínají a chovají se ještě „odvázaněji“ než v rámci již zaběhlého exhibicionismu – lidsky degraduje nejen ty, kdo jsou ochotni se k tomu aktivně propůjčit, nýbrž i jejich obecenstvo. Realita v klíčové dírce této „reality show“ je stejně umělá a velebená nenucenost stejně křečovitě trapná jako svět milionářů v seriálech typu „Dallas“, do něhož lidé tak rádi unikají ze svých mizérií. Člověk, neschopný a neochotný vstupovat do skutečných vztahů si může do „vyvolených“ promítat své nevyžité city a činit je objekty svého uctívání nebo své nenávisti.

Nemyslím, že by se měly organizovat petice za zákaz takových pořadů, ale přimlouval bych se za kurzy, v nichž by se lidé učili zakoušet radost ze svobody vypnout občas televizi a přepnout pozornost na tu část skutečnosti, z níž se dosud nepodařilo udělat kýčovou reality-show.

Text byl publikován v MF Dnes 26.9. 2005; jedná se o podstatně upravený výňatek z knihy Noc zpovědníka, NLN 2005

K věcem veřejným

NEVZDÁVEJME SE KRITICKÉHO "ALE" (březen 2024)
.
POLITIKA „ZUB ZA ZUB“ ODPORUJE EVANGELIU I ZDRAVÉMU ROZUMU (únor 2024)
.
CO NÁM ŘÍKÁ TENTO ČAS? (březen 2020)
.
KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
15. června 2016
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Události, které prožíváme, celý náš osobní životní příběh stejně jako ta část dějin, do níž jsme postaveni, jsou jen určitým fragmentem, zlomkem. Bůh je kontext života každého z nás, kontext lidských dějin a také celkový kontext dění přírody a kosmu. Problém je ale v tom, že ten kontext nemáme zcela k dispozici, že ho musíme trpělivě odkrývat a že se nám ve své plnosti ukáže až na konci časů.