T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)

Televize v chatě v Tatrách letos nabízela na čtyřech kanálech českých i slovenských komerčních stanic hned čtyři verze „reality show“: zájemci se mohli dosyta vynadívat, jak se skupinka „vyvolených“ v uzavřeném domě baví, hádá, pomlouvá, sprchuje či spí. Nevyužil jsem možnosti tohoto „lidově-demokratického“ pořadu ovlivnit, kdo z aktérů vypadne ze hry - vděčím mu však za příležitost si v duchu popovídat s několika svými oblíbenými mysliteli.

První byl velký filozof liberalismu sir Karl Popper, který na příkladu komerčních televizí relativizoval zásadu „trh zvyšuje kvalitu“: v případě médií konkurence zpravidla nezvyšuje kvalitu, nýbrž stupiditu. Manažeři subkultury, žijící z hesla „vše je dovoleno“, dychtí po skandálech a protestech - svým kritikům lehce nasadí kacířskou čepici „moralistů“, „elitářských intelektuálů“, odtržených od reality, kteří nectí svaté pravidlo, že „lid to chce“ a tím ohrožují demokracii. „Televize přece nemá vychovávat“, řekl by praotec Novy, který snaživě vychovával národ nejen svými sobotními kázáními z obrazovky, ale především příkladem, že člověk, který prokáže absolutní neschopnost se stydět, to může dotáhnout daleko.

Nedíval jsem se očima moralisty: nestydatost takových pořadů tkví hlouběji než v tom, že na obrazovce se někdy objeví holé zadky „vyvolených“ či vulgarity v jejich žvástech. Název pořadu „Big Brother“ je vzat z hesla „Velký Bratr tě vidí“ z Orwelovy knihy „1984“, jejíž prorockou kvalitu jsme mohli ocenit za policejního režimu komunistické totality. Zde jde samozřejmě o jiný způsob, jak měnit společnost ve zvířecí farmu – smím-li si vypůjčit jiný termín George Orwela. V prvém případě šlo o pokus totalitního režimu zestejnit lidi vnějším násilím a zastrašováním; v druhém zábavní průmysl zestejňuje s využitím ochotné spolupráce těch, kteří za vidinu popularity a zisku jsou připraveni se proměnit v loutky „velké show“. Avšak za totalitním nárokem obou Velkých Bratří - policejního i mediálního - stojí stejná snaha postavit se na místo vševidoucího. V tom je ta skutečná neslušnost onoho pořadu – protože toto místo člověku nepřísluší.

Díval jsem se na ten pořad pohledem člověka, který studuje vztah náboženství a kultury. Ta zvláštní veřejná liturgie společnosti, postrádající základní náboženský vztah, totiž úctu, se hemží výrazy, jako jsou vyvolení, zpovědnice apod. Zkušenost učí, že člověk je nevyléčitelně náboženský – když Boha odepíše, často se záhy buď sám staví na jeho místo, anebo zbožšťuje, absolutizuje relativní hodnoty. Diváci, producenti a obhájci toho pořadu se možná mýlí, když ho považují hlavně za zábavu s lechtivou přísadou oplzlosti či o poutavý socio-psychologický experiment, to jsou jen druhotné aspekty; možná mnohem víc fascinuje tou hrou na „Neviditelného svědka“ - na boha.

Pak jsem si vzpomněl na Masarykovo „žít pod zorným úhlem věčnosti“; kdosi řekl, že „modlit se znamená uvědomit si, že jsem viděn“. Ale při tom nejde o pohled „Velkého Bratra“ coby tajného policisty či úchylného slídila za kamerou. Židovský filozof Martin Buber mluvil o Bohu jako „horizontu absolutního Ty“, v němž se svět předmětů, s nimiž lze manipulovat, „svět slova ono“, mění v ty – protějšek, zavazující mne k respektu. Svět toho televizního pořadu nabízí pravý opak, „horizont absolutního ono“. Svět bez intimity, bez studu a bez úcty proměňuje své účastníky na obou stranách kamery v manipulované předměty. Zrušení intimity před anonymní masou bavících se diváků – ať už aktéři si momentálně uvědomují, že jsou „v záběru“, anebo k většímu pobavení skrytých přihlížejících na to snad na chvíli zapomínají a chovají se ještě „odvázaněji“ než v rámci již zaběhlého exhibicionismu – lidsky degraduje nejen ty, kdo jsou ochotni se k tomu aktivně propůjčit, nýbrž i jejich obecenstvo. Realita v klíčové dírce této „reality show“ je stejně umělá a velebená nenucenost stejně křečovitě trapná jako svět milionářů v seriálech typu „Dallas“, do něhož lidé tak rádi unikají ze svých mizérií. Člověk, neschopný a neochotný vstupovat do skutečných vztahů si může do „vyvolených“ promítat své nevyžité city a činit je objekty svého uctívání nebo své nenávisti.

Nemyslím, že by se měly organizovat petice za zákaz takových pořadů, ale přimlouval bych se za kurzy, v nichž by se lidé učili zakoušet radost ze svobody vypnout občas televizi a přepnout pozornost na tu část skutečnosti, z níž se dosud nepodařilo udělat kýčovou reality-show.

Text byl publikován v MF Dnes 26.9. 2005; jedná se o podstatně upravený výňatek z knihy Noc zpovědníka, NLN 2005

K věcem veřejným

NEVZDÁVEJME SE KRITICKÉHO "ALE" (březen 2024)
.
POLITIKA „ZUB ZA ZUB“ ODPORUJE EVANGELIU I ZDRAVÉMU ROZUMU (únor 2024)
.
CO NÁM ŘÍKÁ TENTO ČAS? (březen 2020)
.
KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
15. června 2016
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Ano, obávám se a straním se „neochvějných“, protože z nich cítím chlad smrti a nepřátelství k životu, k jeho pohyblivosti, teplu a rozmanitosti; vyhýbám se jim, protože prostě nevěřím deklarované pevnosti jejich víry. Nemohu si pomoci, za jejich úporností cítím křečovitě potlačované otázky a nezpracované problémy, nevyřešené vnitřní konflikty, kterým se marně snaží uniknout do bojů s „jinak smýšlejícími“.