T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)

Myslím, že pro vztah politiky (v našem případě demokratického státu) a náboženství (v našem západní světě především judeo-křesťanskou tradici) by bylo možné použít výraz, kterým stará křesťanská teologie definovala vztah lidství a božství v Kristu: nesmíšeně a neodděleně. Snahy nekriticky spojovat a míchat náboženství a politiku stejně jako snahy striktně je od sebe separovat jsou velmi riskantní. Jejich výsledkem mohou být dva stejně neblahé jevy - na jedné straně náboženství, diskreditující sebe sama spojením s mocí a násilím, případně fundamentalistické, triumfalistické a netolerantní náboženství jako „kontrakultura“ , tvořící kontraproduktivní gheto, „ostrov“ uprostřed soudobé západní civilizace. Na druhé straně pak neméně fanatický„sekularismus“, který se ve svém nepřátelství vůči náboženství stává sám intolerantním pseudonáboženstvím a mohl by z naší kultury učinit rovněž izolovaný ostrov, který bude velmi obtížně komunikovat s ostatním světem (např. s dynamickým světem islámu).

Heslo „oddělit stát a církev“ nemůže sloužit jako globální paradigma pro vztah náboženství a politiky. M. Novak už připomenul, že i na Západě existují dva velmi odlišné typy oddělení státu a církve. Je třeba ovšem ještě dodat, že model oddělení státu a církve nelze aplikovat v globálním měřítku ještě ze dvou dalších důvodů: „církev“ ( organizované společenství věřících, které existuje uvnitř různých společností, avšak je možné je rozlišit od celku společnosti, „národa“ i „státu“, je jedinečným fenoménem křesťanství). Dále je třeba dodat, že i na západě nelze vztah náboženství a politiky chápat pouze jako vztah státu a církve – národní státy dnes už nemají monopol na politiku a církve (církevní instituce) ztratily monopol na náboženství.

V procesu globalizace se mění úloha státu i sociální a politická role náboženství. Jsem přesvědčen, že hlavní příčinou zániku režimů sovětského typu v Evropě před dvaceti lety byl právě proces globalizace – režimy, postavené na státně plánované ekonomice a na cenzuře kultury nemohly obstát v rámci svobodného trhu zboží a idejí.

Všeobecně se předpokládalo, že do otevřeného prostoru se vrátí to, co komunismus potlačoval: demokracie a náboženství. Kdybyste se dnes, po dvaceti letech, ptali občanů České republiky, uslyšeli byste mnoho skeptických poznámek na adresu demokratické i náboženské kultury v naší zemi. Jsou zde demokratické instituce, konají se svobodné volby, existují tu mnohé náboženské instituce a pracují svobodně, i když mnohé otázky vztahu státu a církví zůstávají nedořešeny. Přesto důvěra občanů v politiky i v církve je extrémně nízká.

Jazyk politiků i jazyk církve je zcela odlišný a obě „jazykové hry“ nedokážou skutečně oslovit většinu společnosti, získat si jejich důvěru a upevnit atmosféru důvěry ve společnosti.

V češtině jsou víra a důvěra podobná, příbuzná slova.

Lidé víry potřebují být věrohodní, aby mohli do společnosti vnášet důvěru a naději: podaří-li se jim ukázat, že víra není ideologie, důvěra není naivita a naděje není iluze, mohou pro svobodnou společnost a demokratický stát vykonat opravdu dobrou a důležitou práci.

Vzájemný dialog světa náboženství a světa politiky a snaha oslovit ty, kteří nejsou „profesionály“ v žádném z těchto dvou světů může přispět k úkolu, který považuji v našem světě za nejdůležitější: učinit z procesu globalizace proces komunikace.

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Kdyby věřící nebral vážně své náboženství, kdyby nebyl přesvědčen, že jeho víra vyjadřuje pravdu, že je pravdivá, nemohl by být brán vážně ani druhými; paradoxně by pak nemohl být brán vážně ani jeho deklarovaný respekt k podobnému nároku jeho partnera a jeho náboženství. Vztah víry k pravdě není něčím, nad čím bychom mohli lehkomyslně mávnout rukou. Je ovšem zásadní rozdíl mezi stanoviskem „my máme pravdu“ a „jenom my máme pravdu“.