T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)

Na konci roku 1989 jsem po 11 letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v kostele Nejsvětějšího Salvátora, v němž kdysi slavná tradice univerzitních kazatelů byla drasticky přerušena perzekucí padesátých let. Začínal jsem opravdu „od píky“.

Postupem let se však „Salvátor“ stal nejen první personální farnosti v naší zemi, nýbrž i duchovním a intelektuálním hnutím, myšlenkovou školou, výrazným kulturním, zejména uměleckým centrem, místem dialogu víry se současnou filozofií, vědou a uměním, místem občasného ekumenického a mezináboženského dialogu, úrodnou líhní řady kněžských a řeholních povolání; farností, kde víc než 1500 převážně mladých, vzdělaných lidí přijalo po důkladné přípravě iniciační svátosti církve a mnoho dalších se do církve vrátilo po letech náboženských krizí. Kázání na našich webových stránkách pravidelně poslouchá mnoho lidí nejen po celé republice a na Slovensku, ale i řada krajanů a studentů v zahraničí. Cizinci na nedělních večerních mších, přeplněných mladými lidmi, si musí korigovat představu o „nejateističtější zemi planety“. „Salvátor“ je dnes jednou z výrazných tváří současného českého křesťanství.

Protože prostory farnosti už dávno nestačí jejím aktivitám, vznikla řada „detašovaných pracovišť Salvátora“ – exerciční dům v Kolíně pod vedením našeho kaplana Petra Vacíka (který byl v naší farnosti kdysi pokřtěn a po letech vysvěcen na kněze), kde stovky zájemců prošly kurzy uvedení do kontemplace a hlubšího duchovního života, klášter sester karmelitek v Košířích, pod vedením „dcery Salvátora“ sestry Denisy, kde se konají také přednášky, besedy či semináře nad mystickou literaturou, studentské mše, mše Vysokoškolského katolického hnutí v kostele svatého Ignáce, promítání a komentování filmů v Městské knihovně, sportovní klub „Lazar Betánie“ – a celá řada dalších aktivit, které tak či onak souvisí s naší farnosti a vyzařují jejího ducha.

Salvátor už dávno není „dílem jednoho muže“ – tajemství jeho vitality je v týmové práci řady obětavých spolupracovníků a několika speciálních grémií. Za mnohé bych zmínil uměleckou radu, která pod vedením architekta Norberta Schmidta připravuje v kostele nejen řadu výstav moderního umění a uměleckou část každoročního Popelce umělců, nýbrž i dvakrát do roka překvapivě proměňuje prostor kostela „výtvarnými intervencemi“, také všechny, kdo přispívají k důstojnosti salvátorské liturgie, hlavně Roberta Huga a ostatní varhaníky a naší scholu. Pastoračnímu referentovi Martinu Staňkovi, „motoru naší farnosti“, pomáhá dnes kromě dalších zaměstnanců tým z farníků, kteří mají zkušenosti v managementu.

„Tajemství Salvátora“ však nespočívá v množství aktivit, nýbrž ve stylu chápání křesťanství a místa církve v dnešní společnosti. Nejde jen o to poskytovat věřícím studentům bohoslužby s kvalitním kázáním a možnost setkávání a navazování osobních kontaktů. Dnes je hlavně třeba vytvořit prostor pro „hledající“, kteří tvoří největší procento v této části české populace, a to citlivě, bez odstrašujícího „lovení duší“; naší zásadou je „všichni jsou pozváni, nikdo není nucen.“ Je také třeba pomáhat k „druhé konverzi“ mnohým, jejichž dětská víra či prvotní nadšení konvertitů vyprchaly, ukázat jim, že tyto krize víry jsou příležitosti „zajet na hlubinu“ a objevit jinou podobu křesťanství. Je nutné se vyhnout jak pokušení uzavřít se do ghetta tradicionalismu, křečovité hry na svět, který už není, tak i povrchnímu přizpůsobování se „duchu doby“ a názorům okolí.

Akademická farnost musí rozvíjet symetricky tři oblasti křesťanské existence. Poskytnout důkladné náboženské vzdělání, které umožňuje tvořivý dialog se současnou filozofií, vědou a kulturou; formou kázání, přednášek a diskusí rozvíjet odvahu přemýšlet o vlastní víře. Neméně důležité je však uvést do hloubky osobního duchovního života, do umění meditovat, trpělivě duchovně doprovázet jednotlivce, poskytovat pravidelně prostor nejen pro svátost smíření, ale také duchovní rozhovory a poradenství. Široká nabídka duchovních cvičení, otevřených i hledajícím mimo církve, zejména kursy kontemplace, jsou dnes tím nejdůležitějším, čím naše farnost slouží církvi i společnosti. Probíhají rovněž cykly skupinové přípravy na svátost manželství se zapojením teologů, právníků i psychologů nebo kursy „biblioterapie“.

Třetím rozměrem je občanská angažovanost křesťana, schopnost postavit se proti populismu, aroganci a demagogii ve veřejném životě, místo konformismu a servility podporovat odvahu ke kritickému vztahu k moci, mít střízlivě kritický vztah k informacím na sociálních sítích a k náladám veřejnosti, nebát se být v nonkonformní menšině, umět prozíravě „ číst znamení doby“. Žijeme v době velkého přelomu ve světě i v církvi, nostalgické folklorní slavnosti nás nespasí. Prorocký hlas papeže Františka vyzývá k radikálnímu návratu ke kořenům evangelia – je třeba do hloubky promýšlet jeho reformní úsilí.

Chtěl bych nejnadanější mladé lidi z naší farnosti časem zapojit jak do mezinárodních výzkumných úkolů, kde spolupracuji s řadou významných teologů a sociologů z celého světa, tak i do týmu, v němž na půdě České křesťanské akademie nyní ekumenicky pracujeme na vizi budoucího působení církví v naší zemi. I s vědomím našich mnoha nedostatků a omezení – žeň je hojná a dělníků málo – považuji pražskou akademickou farnost za důležitou laboratoř budoucnosti. Jsem opravdu vděčný Bohu, že nás během víc než čtvrtstoletí chrání a tak mnoho dobrého nám už daroval.


Psáno pro Katolický týdeník - publikováno 19.9.2017 v č. 2017/38

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Kdyby věřící nebral vážně své náboženství, kdyby nebyl přesvědčen, že jeho víra vyjadřuje pravdu, že je pravdivá, nemohl by být brán vážně ani druhými; paradoxně by pak nemohl být brán vážně ani jeho deklarovaný respekt k podobnému nároku jeho partnera a jeho náboženství. Vztah víry k pravdě není něčím, nad čím bychom mohli lehkomyslně mávnout rukou. Je ovšem zásadní rozdíl mezi stanoviskem „my máme pravdu“ a „jenom my máme pravdu“.