T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)

Kázání krakovského arcibiskupa Jedraszewského, v němž nazval hnutí za společenské uznání komunit LGBT morem, který nahradil rudý teror komunistické diktatury duhovou diktaturou, vyvolal pochopitelně vzrušené debaty v polské církvi i společnosti. Lze pochopit, že některé záměrně provokativní projevy, doprovázející Pride Parade, mnohé církevní představitele vydráždí a některé vyděsí. Vyděšené prvoplánové reakce by však měly ustoupit – zejména u reprezentantů duchovní kultury – moudřejšímu, klidnějšímu a hlubšímu uvažování.

V době prolínání civilizací a proměn kulturních paradigmat se pochopitelně vynořují pokusy nově promyslet postoje k sexuálním menšinám, k chápání genderových rolí a struktury rodiny. Církve, skládající se většinou z konzervativněji smýšlející lidí, jistě mohou a mají vnést do veřejné debaty o těchto tématech kritické postřehy. Má-li jejich hlas být brán vážně, neměly by se předem v této debatě diskvalifikovat tím, že si vytvoří schématické „obrazy nepřítele“, nálepky typu „homosexualismus“, „genderové ideologie“, „neomarxismus“, které mají druhou stranu především dehonestovat bez patřičné znalosti a ochoty k dialogu.

Nedávno jsme na toto téma v České křesťanské akademii měli velmi klidnou a věcnou odbornou rozpravu mezi křesťanskými teology a sociology a kulturními antropology, specialisty na genderová studia, kde jsme si vyjasnili mnohá nedorozumění a vzájemné předsudky. Když konzervativní křesťané na jednostrannosti sekulární levice odpoví opačným extrémem, pak místo dorozumění v seriózní debatě přilévají olej do ohně „kulturních válek“.

Kulturní spory mají své politické konsekvence. Ve světě i u nás vidíme rostoucí nebezpečné snahy pravicového extrémismu politicky využívat rétoriku a symboly křesťanství. Nedávno se na jednom českém zámku konal pokus o koalici extrémistů pravice i levice pod vlajkou nacionalismu, v doprovodu bohoslužby katolického tradicionalisty. Ta akce sama sice ukázala trapnost této koalice, nicméně je varovným signálem. Afinita určitého typu katolického tradicionalismu k autoritativním režimům a nacionalistickým ideologiím ukázala svou nebezpečnou tvář už v třicátých letech minulého století.

Zcela souhlasím s článkem polského dominikána Tomasze Dostatniho, který o slovech arcibiskupa Jedraszewského napsal, že taková kázání odporují evangeliu a vyhánějí lidi z církve. Obsahují absurdní tvrzení, srovnávání nesrovnatelného a snad se chtějí vlichotit vládnoucí straně PiS, která na předsudcích vůči LGTB+ chce postavit předvolební propagandu. Podobně agresivní rétoriku a neseriózní argumentací použil loni probošt Piťha ve svatováclavském kázání v pražské katedrále. Místo zvěstování evangelia se spíše podobalo útočnému politickému projevu, který by se stylem i obsahem snad lépe hodil mezi fake news Parlamentních listů; nenašel jsem v něm ani stopu křesťanského ducha. Tenkrát kardinál Dominik Duka Piťhu bezvýhradně podpořil. Tedy nepřekvapuje, že obhajobou arcibiskupa Jedraszewského pokračuje v politickém kursu, který zahájil spojenectvím s Václavem Klausem a později Milošem Zemanem. Rád používá vytržené citáty z projevů papeže Františka, ačkoliv si musí být dobře vědom, že zejména svými společensko-politickými postoji je daleko bližší církevní opozici vůči papeži a populistickým českým politikům než základnímu poselství tohoto důležitého pontifikátu. Mezi ideologií Klause staršího i mladšího a bývalého Klausova ministra pátera Piťhy a křesťanstvím v podání papeže Františka je nepřeklenutelný rozdíl dvou odlišných hodnotových světů; člověk se musí rozhodnout, do kterého z nich chce patřit. Právě zde, jak jsem si loni uvědomil, jsme s Dominikem Dukou zřejmě udělali opačnou volbu.

Jeden motiv kardinálova vyjádření je ovšem hodný pozornosti. Dominik Duka ve svém prohlášení vyzývá své slovenské i maďarské kolegy, aby se rovněž postavili na podporu výroků krakovského arcibiskupa. O potřebě spojenectví církví visegrádských zemí ostatně pražský arcibiskup hovořil už letos na Velehradě. Myšlenka vytvořit z episkopátu visegrádských zemí jakousi konzervativní alianci, brzdící reformní kurs papeže Františka, která by kopírovala snahy populistických politiků těchto zemí brzdit proces evropské integrace, však nepochází z hlavy kardinála Duky, to bychom mu křivdili. Zde je třeba znát širší politický kontext takového projektu.

Hlavním ideologem konzervativně politického „katolicismu bez křesťanství“ a „neliberální demokracie“ (tedy např. orbánovského pokusu o nahrazení demokracie autoritativním státem) je bývalý poradce prezidenta Trumpa Steve Bannon. Nepřekvapuje, že tentýž politik byl blízko také bývalému nunciovi v USA, který nedávno požadoval abdikaci papeže Františka. Bannon se nedávno pokusil vytvořit v jednom bývalém italském klášteře jakési mezinárodní školicí středisko populistických politiků k podpoře nacionalistů, podrývajících Evropskou unii. Své hlavní spojence tento směr hledá právě v konzervativních biskupech postkomunistických zemí, vyděšených z nynější vlny odcírkevnění, na kterou nebyli teologicky ani pastoračně připraveni.

Ještě radikálnějším spojencem v protiliberálních útocích je ideologie pravoslavného křesťanského fašismu, o jejímž vlivu na Putinův režim v Rusku píše zejména historik Timothy Snyder. Ostatně nejvyhledávanějším cílem současné ruské protizápadní propagandy jsou vedle komunistů právě konzervativní katolíci postkomunistických zemí. Vztah většiny ruské společnosti a represivního ruského režimu k homosexuálům je jim předkládán jako vzor.

Opakuji: Je zřejmé, že některé recesistické a nepříliš vkusné projevy, doprovázející karnevalové akce komunit LGBT, záměrně provokují církevní představitele. Bylo by však prozíravější, aby se představitelé církve těmito okrajovými jevy nenechávali strhnout k prvoplánovým emocionálním reakcím, které je mohou nakonec zavléci do zatuchlých a nahnědlých politických vod. Spíše by se měli snažit vytvářet v církevním prostředí důstojné místo pro křesťany s menšinovou sexuální orientací, jak k tomu ostatně vyzývají oficiální dokumenty církve.

Není tajemstvím, že právě v řadách katolických duchovních je nemalé procento mužů s homosexuální orientací a že ne všichni se s ní naučili žít. Právě za nejagresivnějšími homofobními útoky stojí často ti, kdo nebyli schopni přijmout vlastní homosexualitu a nepřijetí sebe kompenzují touhou „kamenovat hříšníky“. Nedávno odhalená vlna sexuálního zneužívání dětí a mladistvých duchovními osobami staví teologii před nutnost znovu a hlouběji promyslet vztah církve a jejího učení k sexualitě.

Církvi, která se dosud pomalu uzdravuje z oněch dlouho zakrývaných nezhojených ran, by zejména v postojích k sexualitě slušela spíše pokora, pokání a sebekritické zpytování, než laciné moralizování, natož agresivita, strašení a démonizování. Za fanatismem bývá často pokrytectví – o tom ostatně mluví už Ježíš v evangeliích.

Papež František vyvolává odpor tím, že znovu objevuje ducha evangelia: Místo moralizovaní, odsuzování a poplašeného pokřiku v hysterických kázáních učí v Ježíšově duchu cestě milosrdenství, chápajícího a pohostinného přijímání lidí na okraji, pochopení a obvazování ran. Rozdíl mezi triumfalistickým klerikálním chápáním církve a Františkovou vizí „církve jako polní nemocnice“ už nelze zakrývat.


Psáno pro Deník N, publikováno 15. srpna 2019

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Ano, obávám se a straním se „neochvějných“, protože z nich cítím chlad smrti a nepřátelství k životu, k jeho pohyblivosti, teplu a rozmanitosti; vyhýbám se jim, protože prostě nevěřím deklarované pevnosti jejich víry. Nemohu si pomoci, za jejich úporností cítím křečovitě potlačované otázky a nezpracované problémy, nevyřešené vnitřní konflikty, kterým se marně snaží uniknout do bojů s „jinak smýšlejícími“.