T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)

Jsme v oktávu velikonočním. Vždycky je mi líto lidí, pro které je velikonoční triduum pouze součástí prodlouženého víkendu, bez zvláštního duchovního obsahu. Málokdo si dovede představit, že by Vánoce byly pro něj jen obyčejným dnem, že by necítil atmosféru Štědrého večera – a Velikonoce mají v tradici křesťanské kultury ještě hlubší kořeny a ještě daleko bohatší obsah a také liturgické, ale i umělecké vyjádření. Dovedeme si představit několik staletí v dějinách evropského výtvarného, hudebního i slovesného umění bez velikonočních motivů?

Tyto velikonoce jsem však prožíval v myšlenkách na ty, pro něž drama Velikonoc není jen námětem k tichému rozjímání před obrazy Ukřižování, podmalovanému podmanivými tóny Bachových pašijí podle Matouše. Mnoho lidí v našem světě prožívá křížovou cestu, stávají se obětí násilí jako Ježíš anebo jejich křížovou cestou je život ohrožující útěk z vlasti, kde by je a jejich rodiny čekala smrt – a na konci jejich křížové cesty je často čeká nepřijetí, podezírání a nepřátelství těch, kteří nerozlišují mezi pachateli zločinů a jejich obětmi. Ano, příliv těch, mezi nimiž těžko rozeznáme oběti násilí a oběti iluzí, že Západ je bohatě prostřený stůl pro všechny strádající, je křížem pro Evropu dneška. Ale velikonoční příběh nás učí kříž přijmout, ne před ním utíkat. O Velikonocích bychom neměli propadnout zbožné sentimentalitě profesionálních jeruzalémských plaček, které Ježíš napomíná na své křížové cestě: Ženy jeruzalemské, neplačte nade mnou! Plačte nad sebou a nad svými syny.

Je třeba hledat, jak se pašijový příběh týká nás a našeho světa, k čemu pohne naše srdce.

Nesu po celý týden v živé paměti pohled do očí šedesáti mladých lidí, které jsme letos po půldruhého roku trvající důkladné přípravě o velikonoční vigilii v naší farnosti pokřtili. A zítra k nim přibude ještě několik desítek dospělých mladých konvertitů, kteří sice byli pokřtěni jako děti, ale k víře dospěli až nyní. Těch, kteří v naší pražské akademické farnosti přijali během posledního čtvrtstoletí o Velikonocích křest, je už kolem 1.500.

Ale nejde o počty. Pamatuji, jak mi františkán otec Bonaventura Bouše říkával: Pokřtít někoho, to je veliká odpovědnost!

Ano, vždycky si říkám, udělali jsme vše proto, aby tito lidé vytrvali na Ježíšově cestě?

Snažili jsme se předat jim tajemství víry tak, aby jejich náboženské vzdělání bylo kompatibilní s jejich světským vzděláním, vědou, které se věnují a kulturou, v níž žijí a cítí? Udělali jsme vše proto, aby se jim Písmo otevřelo jako hluboký mnohovrstevnatý svět, v němž se nemohou spokojit s primitivním, prvoplánovým, doslovným čtením, nýbrž musí stále hledat hlubší smysl a propojovat svět Písma se svým vlastním životem a svým vnitřním světem? Udělali jsme vše proto, aby se tito mladí lidé naučili meditovat? Aby modlitba nebyla pro ně obtížnou povinností recitace básniček ráno a večer, nýbrž něčím, co nese celý rytmus jejich dne a místo magie, kterou nutíme Boha, aby plnil naši vůli a naše přání, je modlitba okamžikem, kdy poctivě hledáme Boží vůli a čerpáme odvahu plnit jeho přání? Udělali jsme vše proto, aby liturgie pro ně nebyla nesrozumitelným posvátným tělocvikem, který se děje u oltáře, nýbrž aby prožívali své křestní kněžství a s pozorným srdcem spoluslavili posvátná tajemství? Udělali jsme vše proto, aby si uvědomovali, že křesťanství nespočívá jen „v chození do kostela“, nýbrž že je výzvou k umění života, že je stylem života a myšlení, který zahrnuje obětavou solidární lásku a má se také promítnout v občanské odpovědnosti – včetně statečnosti postavit se většinovému mínění a podbízivým frázím populistických politiků? Udělali jsme vše proto, aby dokázali být věrni církvi, i když nebudou mít k dispozici bohatý program velkoměstské Akademické farnosti, ale třeba jen zapadlou ospalou venkovskou farnost s unaveným vyhořelým knězem, odbytou liturgií, s kázáním bez hloubky a bez jiskry a s poloprázdnými lavicemi? Budou umět rozpoznat nevěstu Kristovu i v chatrných šatech? Budou i zde vnímat skutečnou Ježíšovu přítomnost?

Udělali jsme vše proto, aby dokázali – podle výzvy svatého Ignáce a řady mystiků – hledat Boha ve všech věcech, zejména v událostech svého života, a to nejen v těch zářivých jako na hoře Tábor, ale i těch temných a bolestných jako Getsemany? Nezapomněli jsme při té dlouhé přípravě na svátosti na něco důležitého?

Na jednu věc nesmíme zapomenout, říkám si: že i když jsme třeba udělali vše, co jsme udělat mohli a uměli, jsme nanejvýš nástroji a pomocníky. Bůh žije v každém člověku, s každým má svůj záměr a svůj příběh. Žije v něm dřív, než ho člověk může poznat a pojmenovat, dokonce v něm žije i tehdy, když ho člověk pojmenovat nedokáže. Bůh byl v těchto mladých lidech ještě předtím, než v naší farnosti nastoupili na cestu katechumenátu. Konverze znamená okamžik – anebo dlouhý proces – kdy si člověk uvědomuje tuto Boží přítomnost ve svém životě, kdy jí vědomě uvolňuje prostor a činí ji reflektovanou, uvědomělou, výslovnou, pojmenovanou, zařaditelnou do velkého proudu křesťanské tradice a začleněnou do rodiny věřících.

Papež František končí snad každou svou promluvu – i každé osobní setkání – prosbou: Modlete se za mne. Rád bych tuto malou velikonoční meditaci zakončil podobnou prosbou: Modlete se, prosím, za ty, kteří o letošních Velikonocích nastoupili na cestu s Kristem, aby mu zůstali věrni až do konce.


(Psáno pro Radio Proglas jako Komentář týdne, vysíláno poprvé 22. 4. 2017)

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Má zkušenost s fanatiky jedné či druhé strany (netolerantními „věřícími“ i dogmatickými, militantními ateisty) mi napovídá, že zvláště nesnesitelnými nesnášenlivci se stávají ti, kdo si žádné pochybnosti o vlastní pozici nejsou schopni přiznat a zbavují se jich tím, že je promítají na druhé, připisují je druhým a bojem s nimi vlastně bojují s vlastními nerozpoznanými stíny a „démony“.