T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)

Informace o „Napomenutí“, které mi udělil arcibiskup Duka, pronikla do médií bez jakékoliv mé iniciativy a proti mé vůli, považoval jsem zprvu za vhodné, aby takové věci zůstaly „doma“ a tam se klidně vyjasnily. Nyní je však debata v plném proudu a Arcibiskupství pražské – v době pro sebe k tomu nejméně politicky vhodné – zveřejnilo k té „kauze“ oficiální sdělení, které obsahuje dvě tvrzení, obě však nepravdivá.

Tvrdí se v něm, že „Toto ‚napomenutí‘ je v souladu se stanoviskem České biskupské konference (ČBK), tedy všech diecézích biskupů“. Na můj dotaz mi hned tři biskupové sdělili, že s touto věcí nemají nic společného a dva nevědí o tom, že by o té věci vůbec jednala biskupská konference a vydala nějaké společné stanovisko. Ostatní mi neodpověděli; žádný však tu informaci o společně vydaném stanovisku nepotvrdil. Dále se v prohlášení tvrdí, že napomenutí nemá nic společného s diskusí na kněžském dnu 15. listopadu, protože bylo vydáno před ní – avšak kardinál Duka sám před celým plénem na konci kněžského dne prohlásil, že jde ten dokument odpoledne podepsat – je tedy zřejmé, že ten text (resp. jeho vydání) bylo antedatováno.

Ještě problematičtější – jak mi potvrdili nezávisle tři experti na církevní právo, které jsem požádal o odborné posouzení – je text Napomenutí sám. Napomenutí mi vytýká přestoupení kánonu 1372 CIC, který zní: „Kdo se proti rozhodnutí papeže odvolá k obecnému sněmu nebo ke sboru biskupů, bude postižen nápravným trestem“.

Je zřejmé, že zhotovitel Napomenutí se v církevním právu asi příliš nevyzná a popletl si kánony. Také obvinění, že jsem „mediálně napadal stanoviska České biskupské konference“, jsou tam zcela nedoložená a nepodložená. Konečně argument, že „napadám stanoviska, vydaná k různým aspektům veřejného života mým biskupem“ je podle církevních právníků zcela irelevantní, protože společensko-politické názory biskupa nelze zaštiťovat autoritou učitelského úřadu. Ve věcech víry, kde jsem zavázán loajalitou k autoritě biskupa, k žádnému názorovému střetu mezi námi nikdy nedošlo.

O tom všem jsem písemně pana kardinála zpravil a navrhl mu smírné řešení, ale nedostal jsem jako obvykle žádnou odpověď. Také správný postup, že písemnému napomenutí má předcházet osobní rozmluva, nebyl dodržen; k naší rozmluvě o těch sporných otázkách – přes mé opakované žádosti a arcibiskupovy sliby – nikdy nedošlo.

Samozřejmě bych se nyní mohl odvolat do Říma a nepochybně bych uspěl, protože právě v oněch otázkách „různých aspektů veřejného života“ (např. otázce migrantů a vztahu k islámu), kde se s kardinálem Dukou neshodneme, stojím já upřímně a zcela na straně papeže – na rozdíl od pražského arcibiskupa, jemuž jsou bližší Klausovy a Zemanovy pozice. Pokud se v těchto věcech Dominik Duka snaží odvolávat na papeže, pak to činí citáty, vytrženými ze souvislosti. O právním sporu však v této chvíli neuvažuji, protože „Napomenutí“ nebylo dosud vydáno v Aktech kurie (a já spíš předpokládám, že si to pan kardinál po zvážení všech okolností ještě rozmyslí) a navíc to jediné, co „Napomenutí“ způsobilo, byla záplava sympatií a podpůrných dopisů od věřících i nevěřících, i od řady kněží z celé republiky. Mnozí si uvědomují, že snaha mocensky či administrativně umlčovat odlišné názory (znovu zdůrazňuji, nejde o věrouku, nýbrž o politiku) je typickým projevem onoho „klerikalismu“, který papež František opakovaně prohlašuje za největší zlo v současné církvi a hlavní příčinu její dnešní krize.

Když podobná napomenutí a výtky „neloajality“ dostávali před ještě cca 70 lety myšlenkově otevření teologové – kteří se později stali hlavními poradci koncilu a řada z nich obdržela ve stáří kardinálské hodnosti – tak jim to opravdu všemožně ztrpčovalo život. Avšak i oni našli cestu, jak zachovat věrnost a loajalitu k církvi a přitom nezradit své svědomí – v tom jsou mi vzorem.

Dnes je však úplně jiná situace – pokusy o represi (zvláště v Čechách) budí jen všeobecně sympatie k těm „potrestaným“, církevní vrchností napadané knihy se lépe prodávají a odsuzovaná divadelní či filmová představení jsou okamžitě nadlouho vyprodaná. Proto si také církev po koncilu uvědomila, že její podoba coby nedůtklivě napomínající guvernantky je zastaralá, zcela kontraproduktivní a škodí především jí samé. Rozhodla se místo pohrůžek vést onen bratrský dialog, k němuž v případech neshody – které provázejí celé dějiny církve už od apoštolských dob – už jasně vybízí Nový zákon. Na pražském arcibiskupství si ovšem lidé, kteří v posledních letech obklopili kardinála Duku a mají na něj takový vliv, že ho mnozí z dřívějších přátel a spolupracovníků z disentu nepoznávají, měli už přeřídit historické hodinky. Možná to však čeká až za pár měsíců Dominikova nástupce a ten snad nebude opakovat staré chyby, na které už církev tolikrát doplatila.

Já stále vyzývám křesťany, kteří jsou mnoha současnými věcmi znechuceni, aby se poučili z mnohých krizí dějin a nenechali se znechutit, aby církev neopouštěli, ale snažili se trpělivě podle vzoru papeže Františka a mnoha světců, kteří si vždy v ní v nejrůznějších dobách užili své, ji přibližovat duchu evangelijní svobody a radosti. Církev stále nosí v sobě příliš mnoho cenných věcí, než abychom ji nechali zdiskreditovat nevěřícími obhájci povrchního „katolicismu bez křesťanství“.


publikováno na serveru Lidovky.cz dne 11. ledna 2019; zde též převyprávěno
se souhlasem autora text převzal ChristNet
v pondělí 14. ledna byla publikována odpověď z Hradčan

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Kdyby byl náš vztah k Bohu založen jen na přesvědčení o jeho existenci, k němuž lze

bezbolestně dojít prostřednictvím emocí radosti z harmonie ve vesmíru či rozumovým

kalkulem nad řetězem příčin a následků, pak by nebyl tím, co mám na mysli, když hovořím o

víře. Víra je podle starých učitelů církve paprsek, jímž Bůh sám proniká do temnot lidského

života.