T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)

příspěvek do ankety časopisu Universum

Setkání papeže Benedikta s akademickou obcí považuji za patrně nejdůležitější a také myšlenkově nejzávažnější část jeho pastorační návštěvy. Papež tak naplnil to, co sám později (v rozhovoru s novináři na palubě letadla při zpáteční cestě) označil za hlavní úkol církve v Čechách: dialog s agnostickou většinou společnosti.

Bylo patrné, že papež se v akademickém prostředí cítí dobře – z tohoto prostředí vyšel, to formovalo jeho osobnost, jeho styl myšlení a vystupování, jeho vztah k světu. Každý, kdo studuje jeho texty a zejména proslovy posledních let, ví, že k jeho trvalým tématům patří apel na „novou alianci“ mezi vírou a kritickou racionalitou, v níž vidí radikální alternativu jak vůči fundamentalismu („víře bez myšlení“), tak vůči postmodernímu relativismu. Tato myšlenka byla snad nejpřesvědčivěji dokumentována pověstným dialogem kardinála Ratzingera s filozofem Jürgenem Habermasem na půdě mnichovské Katolické akademie. Skončila shodou, že sekulární liberalismus a současné křesťanství se potřebují navzájem, aby vyvažovali své jednostrannosti. Ve svém řezenském projevu pak papež obohatil tuto myšlenku ještě o další aspekt: spojení víry s racionalitou umožňuje dialog kultur a náboženství, je prevencí násilí – jeho logickým důsledkem je zásada náboženské svobody a svobody svědomí. Víra i rozum nutně potřebují ke svému životu a rozvoji prostor svobody.

Na tuto myšlenku navázal papež v Praze, když nejprve ocenil úlohu univerzit (a konkrétně studentů) v zápasu o svobodu před 20 lety. „Pátrání po svobodě“ pak označil za nedělitelnou součást diakonie (služby pravdě), kterou inteligence koná pro blaho celé společnosti. Papež výslovně označil svobodu za „předpoklad pro používání rozumu“.

Poté papež Benedikt pozoruhodně definoval svou vlastní úlohu: „papež je ve svém pastýřském úřadu uznáván jako hlas etického uvažování lidstva.“ To je velmi významná formulace, která by teology, zabývajícími se eklesiologií a službou Petrova nástupce, neměla být opomenuta.

K myšlence svobody univerzit a vědeckého bádání Benedikt připojil důležitou poznámku: akademické bádání dnes není zotročováno totalitními režimy, avšak hrozí mu jiné nebezpečí: akademické instituce jsou „– více či méně jemně – nuceny sklánět se pod tlakem ideologických zájmových skupin a podřizovat se vábení krátkodobých prospěchářských nebo pragmatických cílů“. Domnívám se, že také tato poznámka motivovala řadu českých akademiků k bouřlivému potlesku na konci papežova projevu. Zněla totiž nesmírně aktuálně v době, kdy akademické a vysokoškolské instituce v naší zemi zápasí proti pokusům o „vytunelování vědy“ a proti snahám dát rozhodování o financování vědy do rukou „zájmových skupin“ podnikatelů a jejich pragmatických zájmů a cílů.

V závěrečné části pak papež kritizoval snahy radikálního sekularismu vytěsnit náboženskou dimenzi z akademického prostředí a kultury. Řekl: „ Rozum, který je hluchý ke všemu Božímu a vyhošťuje náboženství do říše subkultury, je neschopný vstoupit do dialogu kultur, který náš svět tak naléhavě potřebuje“. Sekularismus nečiní naší civilizaci tolerantnější, nýbrž zranitelnější; vědomá přítomnost křesťanství v naší kultuře není překážkou dialogu s ostatními kulturami, nýbrž může být jeho významným obohacením, dokonce garantem.

Na papežova slova odpovědělo shromáždění české akademické obce neutuchajícím, bouřlivým potleskem. Velice si přeji, aby myšlenky, které papež pronesl, se staly základem dalších diskusí a promýšlení v českém akademickém prostředí.

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Má zkušenost s fanatiky jedné či druhé strany (netolerantními „věřícími“ i dogmatickými, militantními ateisty) mi napovídá, že zvláště nesnesitelnými nesnášenlivci se stávají ti, kdo si žádné pochybnosti o vlastní pozici nejsou schopni přiznat a zbavují se jich tím, že je promítají na druhé, připisují je druhým a bojem s nimi vlastně bojují s vlastními nerozpoznanými stíny a „démony“.