Odpověď na anketní otázku mesačníka eVýchod (vydává Biskupský úrad Východného dištriktu ECAV, Prešov)
Myslíte si, že sú ateisti menej morálni ako veriaci ľudia?
Otázka vychází z falešného předpokladu, že "věřící" a "ateisté" jsou homogenní, zřetelně definovatelné a jasně oddělené skupiny. Ve skutečnosti rozdíly (a podobnosti) lidí uvnitř těchto skupin jsou daleko větší než rozdíly mezi nimi. Např. militantní ateisté a náboženští fanatici mají velmi podobnou psychologickou a morální strukturu a odlišují se nejvíc od tolerantních nevěřících a zralých, tolerantních věřících, a zase tyto dvě skupiny (množiny tolerantních nevěřících a zralých, tolerantních věřících) jsou si navzájem podobné a odlišují se zejména od fanatiků ve vlastních řadách. Dělící linie probíhají tedy napříč pomyslných skupin "věřící" a "ateisté", nikoliv mezi nimi. Navíc dnes skupiny lidí, kteří se chápou jako rozhodní ateisté a církevně zakotvení věřící rapidně slábnou, zatímco roste největší a nejzajímavější skupina "hledajících" (někteří z nich se spíše považují za nevěřící a jiní za věřící, ovšem věřící i nevěřící jinak než "tradičně", jiní se odmítají vejít do těchto přihrádek). V USA proběhl výzkum, který měl prověřit hypotézu, že náboženští lidé tíhnou k rigiditě a autoritářství. Ukázalo se, že někteří ano, jiní ne. Na základě toho rozlišil G. Allport dva radikálně odlišné typy religiozity - extrinsivní (vnějškovou) a intrinzivní (niternou). Na Slovensku jste nedávno - v "kauze Bezák" - mohli pozorovat tyto dva jasně odlišné typy religiozity a morálnosti uvnitř hierarchie jedné církve.
Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., dr.h.c. Filozofická fakulta UK, prezident České křesťanské akademie
