Islámský svět je opět pobouřen - jsou vypalovány křesťanské kostely, zavražděna řeholnice v dětské nemocnici v Somálsku, jeden z předních muslimských duchovních a dvě ozbrojené organizace hrozí papeži smrtí za jeho nedávná slova; omluvil se papež muslimům dostatečně? Média mají bohatou látku pro emotivní titulky i dramatické záběry.
Ne, papež se neomluvil, protože nemá za co; vyjádřil jen lítost nad tím, co způsobilo nepochopení jeho slov. Stačilo přečíst celou jeho přednášku, příp. přihlédnout ke kontextu jeho díla, aby soudnému čtenáři bylo jasné, že citovanými slovy císaře Manuela nevyjadřoval svůj názor, nýbrž ilustroval mentalitu určité epochy. Kdyby se měl papež změnit v usměvavě přikyvující loutku a v univerzitních přednáškách by se nesměly citovat středověké prameny, aby snad náhodou nepopudily muslimské extrémisty, církev i Evropa by už nemohly být brány vážně. Rozlišujme: dánské karikatury nestály za to, aby byly hájeny jako výspa západní svobody, protože byly zbytečně provokující klukovinou bez jiskry ducha a vtipu. Řezeňská přednáška Benedikta XVI. je brilantní filozofický text, který jistě může (a měl by) vyvolat zásadní výměnu názorů - proto byl ostatně prezentován jako univerzitní přednáška - avšak kvůli jiným věcem, než byl onen citát (a celá okrajová zmínka o islámu), nemluvě o formě názorové konfrontace.
Výzva k alianci náboženství a racionality
Celá přednáška se týkala dvou oblíbených Ratzingerových témat: identity Evropy a vztahu víry a racionality. Profesor, kardinál a nakonec papež nabízí po desetiletí "novou alianci" náboženské víry a etiky s vědeckou racionalitou, a to proti dvěma krajnostem: proti pozitivistickému mrzačení racionality vyloučením metafyzického tázání a proti odmítnutí moderní racionality a evropského "osvícenského dědictví" postmoderním multikulturním relativismem. Ratzinger vidí ve spojení biblické víry a řeckého filozofického rozumu nikoliv náhodný a přechodný dějinný jev, nýbrž samu podstatu Evropy, která má být hájena proti dvěma nebezpečím - "náboženství bez myšlení" a "myšlení bez víry".
Ve své řezeňské přednášce přidává ke své filozofii evropské kultury nový aspekt. Víra vždy spojuje dvě velké náboženské zkušenosti: zkušenost boží transcedence - Boha, který je "zcela jiný", větší, než aby mohl být lidmi pochopen a zkušenost boží imanence - Boha, který "je nám bližší, než naše vlastní srdce" a který je garantem vnitřního smysluplného řádu veškerenstva, v němž si navzájem odpovídají struktury lidského myšlení a struktury vnější skutečnosti.
Pokus odmítnout řecké dědictví racionality a postavit víru jen na fascinaci nepochopitelným tajemstvím božství (s nímž se prý setkáváme v některých proudech islámského i křesťanského myšlení - např. u blahoslaveného Dunse Scota), je podle poslední přednášky Benedikta XVI. nebezpečné také proto, že tím může být zeslabena bdělost a kritičnost věřících vůči mocenskému zneužívání náboženství. Papež nechválí středověkého císaře Manuela za jeho tvrdá slova na adresu proroka Mohameda, nýbrž za to, že v kritice tehdejšího šíření islámu mečem jasně prohlásil, že spojovat náboženství s násilím místo rozumné argumentace je nepřípustné, protože "nečinit rozumné věci odporuje podstatě Boha".
Josef Ratzinger těsně před svým zvolením papežem udělal evropským ateistům a agnostikům - s odvoláním na Kantovu etiku, na jeho "postuláty praktického rozumu" - zajímavý návrh: nemůžete-li věřit v Boha, můžete alespoň jednat tak, "jako by Bůh byl": uskutečňovat tytéž hodnoty, v nichž věřící vidí logický důsledek své víry ve Stvořitele - respekt k důstojnosti člověka a odpovědnost za přírodu, společnost a dějiny. Bod, v němž se setkáváme, je vznešenost rozumu - my v něm vidíme dar a obraz Boha, vy třeba nejvyšší vývojové stádium hmotného vesmíru.
Jistě - papežově vizi evropské aliance víry, rozumu a nejnověji též etiky tolerance a mezináboženského dialogu by bylo možné položit řadu kritických otázek, např. zda jeho pojetí rozumu bere dost vážně dějinně-kulturní proměny evropské racionality. Věcná kritika však předpokládá přinejmenším jeho nelehké texty pozorně číst a promýšlet. Stojí za to. Vytrhávání citátů, šablonovité obrazy papeže v médiích a honba za skandály přispívají k nedorozuměním a ty pak v zjitřeném muslimském světě nalézají úrodnou půdu pro patologické reakce.
Psáno pro MF Dnes, září 2006
