T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)

Nemine týden, aby se mne média neptala na „napomenutí“, které mi k letošním Vánocům daroval kardinál Duka.

Pro připomenutí: Nešlo o otázky víry, nýbrž o mou nekonformitu s některými společensko-politickými názory a postoji kardinála Duky a probošta Piťhy a o mou neochotu tento nesouhlas – na rozdíl od jiných kněží – skrývat; vzal jsem vážně výzvy sv. Jana Pavla II., aby církev byla „dům ze skla“, a papeže Františka, abychom říkali to, co si opravdu myslíme. Jsem stále přesvědčen, že přinejmenším ve „světských“ otázkách pluralita církvi prospívá. Rád bych touto krátkou sumarizací definitivně ukončil tuto (veřejnost už jistě nudící) sérii reportáží z českého katolického kolbiště a snad tím přispěl k obnově pokoje. Je-li dnes církev v ČR atakována soudruhem Grebeníčkem a jemu podobnými, neměla by asi nepopulárním napomínáním otevírat „druhou frontu“ ve svých řadách.

Důsledky Napomenutí
Na aktuální otázku, co bude dál, odpovídám, že patrně už nic; odvolávat se proti „napomenutí“ nyní nehodlám, protože celkem vzato, přineslo mi víc dobrého než zlého. Na jedné straně asi není těžké si představit, co při takovém „napomenutí“ jde hlavou člověku, který se pro českou katolickou církev nasazoval za totality v kruhu kolem kardinála Tomáška, za poslední čtvrtstoletí do ní přivedl jistě více konvertitů než kterýkoliv jiný kněz v této zemi a dnes za 13.509 Kč čistého měsíčního kněžského platu řídí jednu z nejživějších farností v Praze, z níž navíc vzešla řada kněžských a řeholních povolání. Neslyšel jsem, že by podobně byli napomenuti kněží, kteří kolaborovali s minulým režimem nebo kteří agitují z kazatelny před volbami pro fašizující politickou stranu. Ale toto beru ve svém věku s humorem a pokorou jako další Boží zkoušku mé odolnosti a lásky k církvi – nesloužím v ní pro peníze, kariéru nebo chválu nadřízených. Na druhé straně mi ono vyplísnění přineslo hlavně předem očekávané plody, které by mi nezajistila žádná sebeschopnější píárová agentura: Dostal jsem záplavu solidárních a povzbuzujících dopisů od věřících i nevěřících, také od řady kněží, prodej mých knížek se okamžitě ještě zvýšil a měl jsem rázem otevřené dveře do všech médií. Zde je však něco podivného: Já jsem žádná média o „napomenutí“ sám neinformoval a neměl jsem nejmenší zájem na medializaci té kauzy. Odpovídal jsem jen a jen na dotazy již odjinud informovaných novinářů.

Cestičky k bulváru
Podezření, že informace do tisku posílá někdo z okolí pana kardinála, kdo mne chce poškodit, zesílilo tím, že bulvární Parlamentní listy se pochlubily plným zněním kardinálova přípisu – ovšem v té verzi, kterou jsem ani já sám nedostal; byla v ní totiž už opravena původně zmatená citace kanonického práva, na kterou jsem kardinála upozornil. Netřeba být Poirotem, aby člověku došlo, že by se k ní někdo mimo arcibiskupství samé těžko mohl dostat. Pachatel úniku důvěrných informací udělal chybu, že do bulváru nepustil verzi, kterou arcibiskup poslal mně, nýbrž tu, kterou si na arcibiskupství dodatečně právně opravili a ponechali. Pátráním po viníkovi nebudu ztrácet čas, předpokládám, že nový arcibiskup si brzy přivede s sebou zcela jiné spolupracovníky.
Panu kardinálovi jsem už loni písemně odpověděl, že se budu jeho napomenutím rád řídit, pokud bude alespoň trochu konkrétní a doložené. Nejsem si vědom, že bych kdy „napadal stanoviska vydaná Českou biskupskou konferencí“, a pokud jde o různost našich politických názorů, např. na přijímání uprchlíků, válečných sirotků a ochranu menšin, tam je hlavní rozdíl mezi námi v tom, že mně jsou blízká stanoviska papeže Františka, jemu zas spíš Miloše Zemana a Andreje Babiše. Možná však, že celý spor zbytečně rozdmýchával na arcibiskupství někdo, kdo stojí za tím únikem a zkreslováním informací; při bližším pohledu je patrné, že rozdíl mezi mnou a panem kardinálem není tak propastný, jak si to přeje bulvár: Já nejsem bezvýhradný „vítač“ uprchlíků a mons. Duka zas není Okamura.

Místo strašení odborná diskuse
Co se týká hlavní příčiny, proč spor mezi námi vyvrcholil, totiž našeho pronikavě rozdílného hodnocení vyhraněně politického projevu Petra Piťhy loni v katedrále, v této věci se mi nyní dostalo víc než dostatečné satisfakce: Nezávislá justice po žalobě „Ženské lobby“ vynesla konečný verdikt, že páter Piťha sice nespáchal trestný čin rozšiřování poplašných zpráv, avšak dopustil se záměrného zkreslování skutečnosti. Ostatně už proděkan FF UK Daniel Soukup prokázal, že prameny, o něž Piťha opíral své vidiny zkázy, byly neseriózní a irelevantní. Nyní tedy už nelze tvrdit, že můj úsudek o Piťhově strašení vyhlazovacími tábory za odlišné názory a odebíráním a prodáváním dětí po přijetí Istanbulské smlouvy byl jen můj subjektivní názor a že bych se za něj měl omlouvat nebo být napomínán či trestán. Na České křesťanské akademii pořádáme nyní vědeckou rozpravu univerzitních expertů v oboru gender-studies s několika katolickými a evangelickými teology o různých přístupech k problematice genderu. Jsme přesvědčeni, že poté, co pozici křesťanů v očích akademické obce zdiskreditovalo „kázání“ Petra Piťhy – který předem démonizoval názorové oponenty a nařkl je ze zločinných úmyslů – musíme nyní obnovit seriózní dialog na základě věcných odborných argumentů a se vzájemným respektem. Oběma stranám je jasné, že po překonání extrémů obou stran – ahistorického lpění na neměnné formě mužské a ženské sociální role na straně křesťanských fundamentalistů a na druhé straně podobně jednostranný názor extrémní „genderové ideologie“, že pohlaví není „nic jiného než“ zaměnitelný společenský konstrukt – se otvírá široké pole pro vzájemné obohacení teologické etiky a současné sociální antropologie.
Ano, tak jako na domácí i světové politické scéně, tak také ve světové i české katolické církvi jsou nyní patrné velké názorové rozdíly. Přesto si myslím, že ti, kdo se těšili na skandál velkého schismatu a neutuchající zápas Duka – Halík, budou zklamáni: Bouře v české katolické skleničce pomalu utichá. Věřím, že i s Dominikem Dukou, až z něj brzy spadne nezáviděníhodné břímě úřadu, si snad znovu porozumíme.


psáno pro Lidové noviny, publikováno 23. ledna 2019, "převyprávěno" tamtéž a na serveru Aktualne.cz, komentoval J.Jandourek pro Forum24

Náboženství a společnost

K SYNODÁLNÍ PROMĚNĚ CÍRKVE (leden 2022)
.
IN ANIMO CONTRITO: FENOMÉN ZNEUŽÍVÁNÍ V ŠIRŠÍM KONTEXTU (září 2021)
.
PSEUDONÁBOŽENSTVÍ F – PŘÍKLAD NÁBOŽENSKÉ PATOLOGIE (listopad 2020)
.
REVOLUCE MILOSRDENSTVÍ A NOVÁ EKUMÉNA (říjen 2020)
.
VYKROČENÍ Z AGRESIVNÍ NEVĚDOMOSTI V ČESKÉ SPOLEČNOSTI (A CÍRKVI)
.
VE STÍNU MARIÁNSKÉHO SLOUPU (srpen 2020)
.
PANDEMIE JAKO NÁBOŽENSKÁ ZKUŠENOST (červen 2020)
.
PŘEDMLUVA K POLSKÉMU VYDÁNÍ KNIHY „Z PODZEMNÍ CÍRKVE DO LABYRINTU SVOBODY“ (duben 2020)
.
KORONAVIRUS NEODMODLÍTE (duben 2020)
.
KŘESŤANSTVÍ V ČASE NEMOCI (duben 2020)
.
DOPIS ČLENŮM ČKA A FARNÍKŮM AKADEMICKÉ FARNOSTI (březen 2020)
.
ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Někteří se začali domnívat, že „po Osvětimi“ už není možné věřit v Boha. Řekl bych, že spíš už není možné věřit v sílu novověkého humanismu zabránit triumfu zla a násilí v dějinách a že je třeba odložit osvícensko-humanistickou představu boha jakožto garanta harmonie v přírodě a dějinách. Pro mě jsou ty temné stránky moderních dějin spíš výzvou objevit drama Boha, k němuž patří jak tma Velkého pátku, tak naděje, že tato tma nebude a nesmí mít poslední slovo.