(Rozhovor pro Českou pozici, 24. 10. 2013)
ČESKÁ POZICE: Jsou tyto volby z hlediska ekonomicko-právně-duchovního budování a vývoje státu důležitější než ty předešlé? Co tyto volby pro naši zemi znamenají?
TOMÁŠ HALÍK: Jistě, jsou to nejdůležitější volby od pádu komunismu. Kdyby se k moci dostala ČSSD spolu s KSČM, které se dnešní vedení ČSSD stále víc přibližuje a vede s ní utajovaná jednání, pak v kombinaci s prezidentem Zemanem a jeho okolím to může znamenat otočení kormidla zahraniční politiky směrem na Východ a prohru toho, po čem jsme kolem pádu komunistů toužili a oč jsme usilovali – abychom se stali pevnou součástí západního světa a setřásli neblahé dědictví komunismu. Je třeba ovšem říci, že za tuto neblahou a nesmírně nebezpečnou situaci nemůže pouze tragická „zapomnětlivost“ značné části občanů a jejich podléhání populismu levice, nýbrž i morálně nekvalitní politika, klientelismus a zkorumpovanost klausovské ODS; pokus o rehabilitaci ODS přišel pozdě a nevěrohodně.
Jak hodnotíte uplynulé volební období? V roce 2010 po volbách panovala se zvolením nových stran do sněmovny určitá naděje, že český politický systém projde obrodou. Taková přání vzala za své v podstatě jen několik týdnů po sestavení vlády a vypuknutí prvních vládních afér?
Vláda sama a ekonomický vývoj nebyly tak hrozné, jak se to dnes mnohým jeví. Jako nezávislý člověk středu, který si velmi přeje, aby na pravici i na levici byly silné, věrohodné demokratické strany, jsem byl zděšen chováním obou dvou dosud největších stran – vedení ODS se nedovedlo dost energicky odstřihnout od kmotrů (ten nejodpornější kal z ní nyní sice logicky odplynul k Bobošíkové, a v osobách B. Svobody, M. Němcové a nestraníka Petra Fialy se na kandidátce dnešní ODS objevili i věrohodní politici, ale pozdě) a románek Petra Nečase neuvěřitelně nahrál smrtícímu úderu, který se dal čekat. ČSSD zas po celou dobu vedla jen demagogickou negativní kampaň (špinavý, leč úspěšný populismus v útocích na konečně rozumné vypořádání státu s církvemi byl opravdu vrchol nevkusu) a v této straně se pro mne neobjevila ani jedna věrohodná vůdčí politická osobnost.
Jak na vás působilo divoké politické dění v posledních měsících? Špionská aféra kolem Petra Nečase, pád vlády, okolnosti vzniku Rusnokovy vlády a teď předčasné volby?
Do dění posledních měsíců, zejména do sestavování vlády „kamarádů prezidenta“, samozřejmě nejvíc a velmi neblaze zasahoval Miloš Zeman. Lidé, kteří ho volili, mají-li čest v těle a rozumné vidění věcí, by se měli národu nyní hlasitě omluvit. Je to horší, než jak jsme se obávali. Úroveň jeho vystupování a vyjadřování táhne politickou kulturu země ještě víc dolů a diskredituje stát v zahraničí.
Nezdála se vám předvolební kampaň nudná, bez tématu, bez náboje? Když porovnáme tuto kampaň s prezidentskou kampaní, přijde mi, jako by se společnost tehdy vyšťavila a na tyto volby rezignovala.
V prezidentské kampani se ukázalo, že tu vedle sebe žijí dvě naprosto rozdílné politické kultury. Současný prezident je vše jiné, než sjednotitel společnosti. Ta část společnosti, která má větší intelektuální a morální náboj, je nyní v defenzivě a nevím, zda se jí ještě podaří probudit tak, jako se stalo šarmem Karla Schwarzenberga a aktivitou jeho týmu před prezidentskou volbou.
Zaznamenal jste tu stranu či politiky, kteří by se v kampani snažili zdůrazňovat i duchovní pohled na stav a vývoj naší společnosti?
Nezaznamenal. Lidovci to mají v popisu práce, ale nebylo je dost vidět a slyšet.
Jste znám apelem na mladší generace, aby se zapojovaly do veřejného dění, aby budovaly aktivní občanskou společnost. Jak se podle vás vyvíjí situace v této oblasti?
Mezi studenty je velký potenciál dobra, který se však jen v určitých chvílích vyburcuje k veřejnému vystoupení; je tu ovšem několik dobrých občanských iniciativ. Ale zároveň bohužel roste znechucení a mezi nejschopnějšími absolventy hrozí poměrně masový exodus k dlouhodobému či trvalému odchodu na Západ. Tito lidé už nemají žaludek sledovat v TV Zemanovy úlety, poslouchat hloupý a nebezpečný izolacionismus a šovinismus, skrytý za hesly „národní suverenity“ a stydí se za nárůst naší neschopnosti poslat komunisty už konečně do minulosti. A já stále hůře nalézám argumenty, jak v nich vzbuzovat hrdost na naši zemi a současnou společnost.
Koho budete volit? Respektive kterou stranu byste podpořil?
Váhal jsem mezi TOP a KDU ČSL. Nyní se zdá, že je KDU tou stranou, která by, bude-li silnější, než jak jí předpovídaly průzkumy, mohla sehrát velmi důležitou vyvažující úlohu – je jistě lepší kombinace ČSSD – KDU než děsivá kombinace ČSSD – KSČM. Ale možná zažijeme překvapení a výsledné namíchání vládní koalice bude úplně jiné. V každém případě by se však KDU do parlamentu měla vrátit.
Které strany vás v kampani – ať už pozitivně či negativně – překvapily? Do sněmovny by se velmi pravděpodobně mělo dostat hnutí ANO Andreje Babiše. Co říkáte na aktivitu tohoto podnikatele?
Obávám se, že už mne skoro nic nemůže překvapit. Trochu mne překvapilo, že Klaus, o němž jsem si, jak známo, nikdy nic příliš dobrého nemyslil, ztratil už zřejmě poslední zbytky soudnosti a sebeúcty a nestyděl se vystupovat po boku Bobošíkové a jejího nejspodnějšího dna české politiky, posbíraného hlavně z odpadků z popelnic ostatních stran.
Babišovi instinktivně nevěřím (a má intuice mne v politice málokdy zklamala), ale na rozdíl od mnoha českých politiků jsem ho nikdy osobně neviděl a připouštím, že mediální obraz může být jednostranný. Zaráží mne několik lidí v jeho týmu, které bych tam nečekal. Z lidí, kteří ztratili důvěru ve všechny dosavadní strany a chtějí je vytrestat, dávají ti relativně chytřejší podporu Babišovi a ti prostoduší demagogovi Okamurovi. Já bych ale po zkušenosti s VV teď už na neprověřené novotvary nesázel.
Děsí vás nějaký subjekt?
Tak ti, které pokládám za nejjedovatější - „Hlavu vzhůru“, Suverenita a Strana svobodných, se zřejmě do parlamentu nedostanou a stejně tak snad dopadne i podivné seskupení Šloufových sirotků. A to jistě svědčí ve prospěch české společnosti: lidé kolem Klause a Zemana už nepřitahují. Okamurovi křiklouni mohou vnést do parlamentu vulgaritu, ale moc velkou budoucnost nemají. Děsí mne úroveň politiků ČSSD a vůbec bych nepodceňoval komunisty – dojde-li k tomu dvojspřeží, republika na to doplatí a bude to znepokojivý signál směrem k našim nejdůležitějším západním spojencům.
Očekává se další oslabení a propad tradičních a větších stran jako ODS a ČSSD. Pročistí to politicko-společenské klima, nebo mu naopak ještě přihorší?
Nechci do už tak otrávené nálady přilévat další kapku pesimismu, ale nevidím teď na předvolební scéně nikoho, kdo by měl momentálně šanci na rozvalinách starých mastodontů zažehnout nějaký plamen zásadní obrody.
Jak na vás působil pokus o návrat Václava Klause do stranické politiky? Nepřipadá vám projekt Hlavu vzhůru, který se na bývalého prezidenta odkazuje, srandovní?
Mé vychování mi nedovoluje používat vulgární výrazy. Co na tom však bylo velmi užitečné, byl test členů ODS, kteří by si přáli Klause zpátky v politice – ty bychom si měli pamatovat: Je příznačné, že velká část z nich byli lidé, kteří jistě měli dobrý důvod těšit se na případnou podobnou amnestii, jakou jsme zažili počátkem letošního roku. Platí: řekni mi, co si myslíš po tom všem o Klausovi, a já ti řeknu, jaký jsi.
Co byste lidem, kteří váhají s účastí u voleb, poradil? Volit menší zlo nebo jako symbol protestu proti stavu politiky nejít vůbec k volbám?
Skoro vždycky jsou volby u nás volbou menšího zla, ani ty tři strany, mezi nimiž váhá spousta studentů a vysokoškolských pedagogů – KDU, TOP a Zelení – jistě nejsou bez chyb. Ale nevybíráme anděly, chceme jen zabránit nástupu opravdu nebezpečných sil, a těm nahrávají všichni nevoliči. Je mravní povinností jít k volbám a volit rozumě a zodpovědně.
Nepřijde vám, že politika se přece jen očišťuje a klesá vliv různých zákulisních lobbistů a kmotrů? Na druhou stranu jsem narazil na zajímavý názor, že místo těchto „výlupků“ by na scénu mohli nastoupit takzvaní oligarchové. Někteří miliardáři prý mají obavu, zda jim Babišovo hnutí nešlápne na kuří oko, a po jeho vzoru se rovněž pustí do budování politických stran a hnutí…
To nedokážu posoudit, mezi lidmi, s nimiž se stýkám, není mnoho miliardářů.
Otevřou tyto volby novou, čerstvější éru vývoje republiky nebo musíme počkat až na odchod lidí zemanovsko-klausovské garnitury?
Ten odchod už měl dávno nastat. Ale předčasné volby zaskočily společnost i politickou scénu ve stavu, který velkou naději na obrodnou alternativu nenabízí.
Jaká je situace uvnitř římskokatolické církve? Lze její současný stav nějak srovnat se situací, která panuje v politice?
Je tu jeden zásadní rozdíl. V čele církve je dnes papež František, který svou životní pravdivostí a odvahou k upřímným slovům inspiruje k dobrému lidi daleko za hranicemi církve, vzbuzuje novou naději, církev vyvádí z dlouhodobé krize věrohodnosti – silně připomíná svatého papeže Jana XXIII., svolavatele reformního koncilu. Je to dnes jednoznačně nejsvětlejší postava mezi vůdčími osobnostmi dnešního světa. Doufám, že přispěje k potřebné radikální obnově církve a světa. Samozřejmě, že tu malou, ale hlasitou sektu katolických „ultra“, kteří jsou svým stylem myšlení blíž fašismu než evangeliu, to naprosto dovádí k nepříčetnosti.
Obvykle před Vánocemi vydáváte novou knihu. Letos by mělo jít spíše o shrnutí a vypíchnutí již publikovaných myšlenek, které považujete za důležité. Máte představu o tématu, kterým by se mělo zabývat vaše příští dílo?
Právě jsem dokončil poslední korekturu knihy, v níž jsem myšlenky, které ve svém dosavadním díle považuji za nejzávažnější, utřídil do několika tématických celků – její první díl s krásnými grafikami Patrika Hábla vyjde pod názvem Žít s tajemstvím asi za tři týdny. Druhý díl bude následovat na jaře. V létě bych chtěl pokračovat v práci na zásadní knize o budoucnosti křesťanství pod pracovním názvem „Odpoledne víry“. Ale teď mám plno korespondence kolem nadcházejících vydání mých knížek ve francouzštině, španělštině, chorvatštině, ruštině, holandštině, čínštině a možná korejštině - vždycky s novou jazykovou oblastí totiž přicházejí nová pozvání k přednáškám a já už to nemohu vše stíhat.
(Otázky kladl Ondřej Koutník, publikováno 24. 10. 2013)
