Rozhovor pro Christnet
Jste člověk několika profesí. Začněme u sociologa Tomáše Halíka. Jak byste z pohledu sociologa hodnotil první kolo prezidentských voleb? Bylo zde něco, co Vás překvapilo?
U většiny kandidátů jsem odhadoval jejich výsledky poměrně realisticky, přesto mne nesmírně pozitivně překvapil úspěch Karla Schwarzenberga. Znamená to snad, že 40leté vymývání mozků komunisty, kteří strašili a dodnes straší „církví, šlechtou a sudetskými Němci“ (mnohokrát jsme slyšeli tato slova od duetu Grebeníček - Bobošíková), už konečně tolik nepůsobí jako dřív a lidé se začínají dívat bez brýlí ideologických předsudků?
Asi mne už nepřekvapilo, že předseda a místopředseda hnutí D.O.S.T. Semín a Bahník se nestydí nejen volit, ale veřejně v televizi obhajovat právě Bobošíkovou, předlistopadovou funkcionářku komunistického Svazu mládeže a nedávnou komunistickou kandidátkou na prezidentku (ostatně ta osoba nekandidovala snad dosud jen na úřad pražského arcibiskupa, jinak na všechny pozice) – snad už je všem soudným lidem patrné, že tato sekta se pohybuje v opravdu kalných vodách. Z těchto kruhů dnes zřejmě vycházejí také pomluvy na K. Schwarzenberga – sám vím po zkušenostech s Petrem Hájkem, že tito lidé se neštítí žádné lži. Ale v těchto volbách jsou jen dvě možnosti – a ti, kteří chtějí katolíky přimknout k bývalému komunistovi Zemanovi (i tím, že mu nahrají neúčastí ve volbách!), asi zapomněli i to, že Zeman kdysi – při projednávání návrhu učinit den sv. Václava státním svátkem - nazval v parlamentu sv. Václava „kolaborantem“ a opakoval známý nepravdivý argument o tom odvádění volů do Němec. Tenkrát jsem tu myšlenku posílání volů za hranice poněkud sarkasticky komentoval.
Působil jste jako klinický psycholog: Jak byste zhodnotil osobnostní profil kandidáta Miloše Zemana?
Obávám se, že je podobně osobnostně poškozený jako Klaus, totiž těžkým narcismem, egomanstvím a navíc je velice mstivý. Jistou míru narcismu má prakticky každý, kdo se pohybuje v médii nasvětleném veřejném prostoru a určitá míra je tolerovatelná, možná i nezbytná. U Klause i Zemana však vidím míru těžko snesitelnou.
Na rozdíl od Klause má Zeman smysl pro humor, i když skoro vždy sarkastický. Myslím, že Zeman je v jádru inteligentnější a vzdělanější než Klaus, který byl mistrem předstírání, ale Zemanova stálá stylizace do populistického tlučhuby způsobila, že tato maska už k němu natolik přirostla, že už zřejmě ztratil svou původní tvář. Jako bývalý terapeut alkoholiků si samozřejmě nemohu nevšimnout, do jaké míry se na něm podepsala tato jeho dlouholetá láska. O některých jeho výrocích na konci jeho premiérské dráhy se mi zdálo, že víc než o realitě kolem nás vypovídají o hladince becherovky v krvi. Takovému člověku bych se bál svěřit do rukou kormidlo státu. O charakteru Zemana dostatečně svědčí i to, jak populisticky předhazuje Schwarzenbergovi tvrzení o vyhasnutí Benešových dekretů, které sám dříve vyslovil a hájil.
A jak Karla Schwarzenberga?
Karel Schwarzenberg je v mnohém zcela opačný typ. Můžeme proti němu mít tisíc námitek, ale jednu věc mu neupřeme: je to gentleman. Ví, že „urozenost zavazuje“ a má to, co jsem u řady šlechticů (nejen šlechticů rodem) vždy obdivoval – spojení noblesy s laskavostí a skromností. Kdosi o něm výstižně řekl, že mluví se stejnou úctou a pozorností s anglickou královnou jako s nejobyčejnějším řemeslníkem na stavbě. Jeho anglický humor a vnitřní svoboda jsou podmaňující. Za nejvtipnější moment kampaně považuji to, když si Schwarzenberg (právem!) připjal na klopu placku, vyrobenou zemanovci: Nechci Kalouska na Hradě!
Pokud ho někteří chtějí poškozovat poukazy na pana Kalouska a Nečasovu neoblíbenou vládu – a Zeman okamžitě po oznámení výsledků s tím začal - , ať si položí otázku, jak by vypadala vláda a TOP 09, kdyby její negativa alespoň trochu nevyvažoval Karel Schwarzenberg a jaká by nastala alternativa, kdyby tato vláda padla. Opravdu se někdo těší na alternativu ČSSD + KSČM? Kdo totiž vyčítá Schwarzenbergovi spojení s Kalouskem, musel by obhájit Zemanovo spojení se stokrát horším Šloufem. Ale my opravdu nevolíme Kalouska ani Šloufa, na Hrad nekandiduje Kalousek, nýbrž Schwarzenberg a nekandiduje Šlouf, nýbrž Zeman.
Slyšíme časté námitky, že Karel Schwarzenberg „není dost Čech“, nežil stále v Čechách a nemluví dost dobře česky a nemá českou manželku..
Schwarzenberg jistě má velký handicap v lámané češtině a mluveném projevu, tady se rétorovi Zemanovi určitě bude dařit získat lidi, kteří dávají pozor na to, jak se mluví a ne na to, co se říká. Doufám, že se Karla Schwarzenberga herec a učitel Zdeněk Svěrák – jak slíbil – ujme podobně jako učitel ve filmu Králova řeč. Karel Schwarzenberg je ovšem skutečný vlastenec, podobně jako jeho otec, který působil v odboji proti nacismu. To, že nemohl žít dlouho ve své vlasti, si přece nevybral – a v exilu se velice zasloužil o pomoc kulturnímu disentu a o upozorňování na porušování svobody a občanských práv v bývalém Československu. Karel IV. i Masaryk také velmi dlouho žili mimo vlast a oba měli také za ženy cizinky, Masaryk měl po dlouhém pobytu ve Vídni – jak sám přiznává v Hovorech s Čapkem – velké potíže s češtinou. Ani spánek na veřejnosti bych mu příliš nevyčítal – ve skutečnosti mu závidím mu jeho schopnost relaxovat při nudných jednáních a hned okamžitě reagovat, když to je třeba.
V poslední době se na internetu šíří zprávy, že „Schwarzenberg je zednář“ a prý to opakují i někteří katoličtí kněží.
Pokud nějaký katolík – a zejména kněz – šíří podobné pomluvy, které přirozeně nemůže dokázat, protože se jedná pouze o cílenou lživou kampaň z temných kruhů okolo novináře Bartoše, který podobně nařkl a snažil se stejným způsobem diskreditovat i blahoslaveného Jana Pavla II., je třeba mu jasně říci, že hřeší. Pamatuji si, jak jsem kdysi zašel za svým zpovědníkem mons. Hermachem, když podobné kruhy stejně lživě pomlouvali dokonce i mne a dnešního kardinála Duku a ptal jsem se ho, zda když takové pomluvy šíří kněz, nemělo mělo být oznámeno biskupovi a církevnímu soudu. On mi řekl: Víš, to je dobrá známka, když to o tobě šíří. To vždycky šíří jen o lidech, proti kterým nemohou nic špatného pravdivě uvést, tak se uchylují k šeptandě, že je „zednář“, protože to má být tajná společnost a tedy takové tvrzení se ani neobtěžují nějak nějak dokázat. To šířili o Pavlu VI., kardinálu Königovi, nyní o Janu Pavlu II. - to jsi v dobré společnosti. Dodávám: Člověk, který věří báchorkám pánů Bartoše, Petra Hájka a jejich kamarádům z D.O.S.T., je hlupák.
Co můžeme jako společnost a stát čekat od Miloše Zemana?
Co můžeme čekat od spolupachatele opoziční smlouvy – té, která namísto demokratické politické soutěže nastolila mocenský kartel kmotrů, dodnes ovládajících politiku? Tam začal současný stav, kdy si „mazánci a kolibříci“ pronajímají politiky jako koně na závadní dráze, kteří běží pro jejich prospěch. Co můžeme čekat od člověka, který zosnoval skandalizační „akci Olovo“ a obklopoval se lidmi typu Šloufa? Snad by neškodil ve vztahu k ostatním členům EU tak jako Klaus, ale podobně jako Klaus by měl podezřelé inklinace k Rusku. Ostatně propojení Klause se Zemanem je v kampani nyní zcela zřetelné.
A co od Karla Schwarzenberga?
Když Klaus řekl, že mezi kandidáty je Zeman jediný politik, mýlil se – politici byli všichni s výjimkou Franze. Ale Schwarzenberg byl mezi nimi jediný státník. Můžeme čekat, že se bude chovat jako státník.
Jak vidíte tyto prezidentské uchazeče z hlediska náboženského, kulturního a mravního?
Myslím, že víra v Boha může politikovi výrazně připomínat, že on sám není bůh. Karel Schwarzenberg je hluboce věřící člověk, který však nikdy ze své víry a své příslušnosti k církvi nedělal politický instrument; dovede mít k různým jevům v církvi a k politickému klerikalismu zdravě ironický přístup. Nikdy se však za svou víru nestyděl. Jako málokterý katolík v politice bere vážně sociální stránku evangelia – vždycky mi zdůrazňoval: „Nemůžeme se vykašlat na chudé“. V tom je také jeho velký rozdíl oproti některým jeho spolustraníkům – uznávám, že to navenek nebylo příliš patrné. Předpokládám, že Zeman bude stále využívat k útokům hlavně skutečnost, že Schwarzenberg podpořil právo církve na vrácení jejího majetku v době, kdy veřejnost byla rozběsněná hysterickou proticírkevní kampaní a Zeman se alibisticky skrýval za pokrytecký požadavek referenda - jako kdyby bylo možné o právu hlasovat.
Zeman – což málokdo ví – měl v mládí určitou etapu zájmu o víru, kdy dokonce četl Demla a katolické básníky. Bohužel u Zemana tato etapa byla epizodou a pak následoval jiný vývoj, který ho přivedl do komunistické strany. Když ho ze strany vyloučili, na rozdíl od mnoha jiných – třeba Pitharta a Rychetského – se nikdy nezapojil do disentu. Ale alespoň v závěru komunistické éry měl odvahu – na rozdíl od Klause, který to prý zbaběle odmítl – podepsat petici za propuštění Václava Havla z vězení.
A ještě něco: Jestliže někdo považuje za jediné kritérium pro posouzení toho, zda je kandidát na prezidenta pro katolíky „košér“ to, zda onen kandidát volá po kriminalizaci potratů, zaťukejme si před takovým člověkem na čelo. Nejde jen o to, že tyto věci nejsou v kompetenci prezidenta, protože o zákonech rozhoduje parlament. Asi nikdo z katolíků (a v tom nejsme sami) není lhostejný k nenarozenému životu, ale při současném stavu veřejného mínění a názorů drtivé většiny zákonodárců (kdy můžeme být rádi, že naše zákonodárství v této věci není daleko liberálnější) by tuto otázku mohl na politické scéně otvírat a po změně zákonů volat jen (mírně řečeno) naivní člověk, který nedokáže realisticky odhadnout dopad svého jednání. V politice je třeba se řídit dle pravidel morálky odpovědnosti, nikoliv „morálky úmyslů“. Za dnešní situace je třeba zlu potratů čelit zcela jinak než kriminalizací – totiž vytvářením sociálních předpokladů pro narození i „nechtěných dětí“, postaráním se o ně a o jejich matky a celkovou prorodinnou politikou.
U prezidenta jsou opravdu důležité jiné věci než ty, na které jsou až obsesivně zafixováni někteří katolíci. Velmi mi v kampani vadí stálé probírání otázek, které vůbec nespadají do kompetence prezidenta. Prezident u nás má převážně symbolickou roli – ale právě tím je nesmírně důležitá. Je třeba se ptát, kdo dá úřadu prezidenta větší důstojnost.
Co byste chtěl vzkázat voličům před druhou volbou prezidenta?
Vzpomeňme na slova Václava Havla před jedněmi volbami: Ať Pán Bůh vede Vaši ruku! Jde opravdu o hodně důležitou volbu, bylo by nezodpovědné a alibistické se jí vyhnout. Jde o dvě zcela rozdílné osobnosti, o dva zcela rozdílné charaktery, dva zcela rozdílné hodnotové světy, styly vystupování a politické kultury. O tom, který z nich bude ovlivňovat klima naší společnosti a reprezentovat nás ve světě, rozhodne i váš hlas.
