T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)

Cambridgská přednáška

Kolegyně a kolegové,

je pro mne ctí, zahájit touto přednáškou nový trimestr na teologické fakultě Cambridgské univerzity. Kurs, který bude následovat, bude věnován převážně reflexi holokaustu v křesťanském a židovském filozofickém a teologickém myšlení. Dovolte, abych touto úvodní přednáškou nabídl téma poněkud obecnější – úvahu o naší dnešní duchovní situaci. A protože jsme na půdě teologické fakulty, chci se zaměřit zejména na to, co tato situace znamená pro náboženství a pro křesťanskou víru.

Reflexe dějinné zkušenosti

Nicméně ani toto téma se s celkovým zaměřením následujícího kursu nemíjí úplně. Osvětim – a dovolte, abych připojil i pojem Gulag – se staly symboly tragické dějinné zkušenosti, která způsobila, že se pro miliony lidí totálně otřásla, ba zhroutila dvojí důvěra, která byla součástí naší západní kultury – důvěra v Boha a důvěra v sílu lidského rozumu. Mluvím o dvojí důvěře, protože mnoho lidí chápalo a chápe víru v Boha a víru v rozum jako konkurenční, alternativní nabídky. Soudím však, že více pravdy má Nietzsche, který zdůrazňoval, že jde o důvěru dvojjedinou, že v obou případech jde o totéž spolehnutí na pevný základ pravdy a smyslu – a byl to právě Nietzsche, který se snažil lidstvo zburcovat pro otřesy i šance okamžiku, kdy se mu tato půda prolomí pod nohama.

V posledním půlstoletí si mnoho velkých teologů i filozofů uvědomilo, že o Bohu i o člověku není nadále možné hovořit tak, jako kdyby lidstvo těmto událostem nebylo vystaveno. Pod hesly „teologie po Osvětimi“, „teologie smrti Boha“, „teologie naděje“, „politická teologie“, „filozofie odpovědnosti“ najdete autory, díla a myšlenkové školy, pokoušející se reflektovat tuto dějinnou zkušenost lidstva dvacátého století. Dovolte, abych v této souvislosti vždy připomínal rovněž hlasy protestu a naděje, které vzešly z prostředí disentu ve středovýchodní Evropě – mezi nimi i jména Čechů, kteří byli – a pokud žijí, ještě jsou – mými učiteli či kolegy a přáteli; za všechny zmíním jména Jan Patočka, Václav Havel, Josef Zvěřina, Ota Mádr a Jakub Trojan.

Pokud se snad zdálo, že události, které skončily pádem nacistického Berlína a o víc než čtyřicet let později pádem Berlínské zdi, jsou už vzdálenou minulostí, a tato témata by už nemusela zaměstnávat myšlení současné generace, pak oběti teroristých útoků posledních let bolestně připomínají, že kolektivní nákaza nenávisti a násilí na nevinných zůstávají součástí naší doby. Činy teroristů jsou dnes jistě nejmarkatnějšími pokusy upřít člověku hodnotu subjektu. Veřejnost právem rozhořčují únosy, zadržování a vraždění nevinných, včetně dětí - znovu jde o drastické zacházení s lidmi jako s kusy a čísly, s anonymní hmotou, se zaměnitelnými a nahraditelnými exempláři. Když se nám podaří nahlédnout do světa osnovatelů těchto činů, zjišťujeme, že fanatismus tu má opět podobu – jak to kdysi mistrně analyzovala Hannah Arendtová na případu Eichmanna[i] – nikoliv nekontrolovaného emocionálního výbuchu, nýbrž charakter chladného „inženýrství“, racionálního plánování a využívání všech plodů vědy a techniky, zcela odosobněného „technického“ přístupu k životu a k lidem.

Je to však jediná forma „depersonalizace“ v naší době? Při pohledu na naši civilizaci bychom neměli přehlédnout ani neméně znepokojující snahy manipulovat s lidskými životy jako s „materiálem“, které se rády před etickými soudy zaštiťují vznešenou službou vědeckému pokroku, i když jejich skutečné motivy bývají jiné – mám na mysli nám všem známé snahy v oblasti soudobé mediciny a lékařského výzkumu. Přes všechnu zdánlivou nesouměřitelnost těchto jevů je tu možná jeden společný kořen - neúcta k tajemství života a k jedinečné hodnotě každé lidské osoby. Tváří v tvář nejrůznějším formám manipulace vyvstává prostá otázka po tom, co před tímto ryze technickým vztahem k životu obstojí jako „svaté“.

V díle jednoho z nejhlubších „filozofů odpovědnosti“, Emanuela Levinase, nalezneme motiv úcty k Nepodmíněnému, které se zjevuje v tváři druhého člověka, „cizince“. Vědomí odpovědnosti a respekt k jinakosti se zdají být mostem, po němž znovu může do budoucnosti kráčet naděje, která v tragických otřesech dvacátého století ztratila dosavadní půdu pod nohama a hned na prahu nového století a nového milénia je vystavena dalším tvrdým zkouškám. Budeme, jak jsem ohlásil, mluvit o osudech náboženství; vynořuje se otázka, zda právě vědomí odpovědnosti za druhé a respekt k jinakosti nemohou být dnes rozpoznány jako to místo (topos), kde se zjevuje posvátné, nepodmíněné – tedy ona dimenze skutečnosti, kterou vyznavači chladné manipulace vykazují do říše u-topického. Avšak nepředbíhejme.

Víra a náboženství

V poslední době jsem mnoho přemýšlel, přednášel a psal o vztazích náboženství a křesťanství. Zdůrazňuji, že obsah pojmu „náboženství“ se několikrát v dějinách radikálně proměnil. Na počátku stojí antické pojetí religio jako „síly integrující společnost“. Tuto podobu na sebe vzalo křesťanství zejména kolem pátého století po Kristu a tuto roli plnilo v Evropě prakticky až do příchodu moderny; pak se, zjednodušeně řečeno, religií Západu stala věda a nyní tuto úlohu hrají média. V novověku se náboženství chápalo nejprve jako konfese („systém“) a pak jako pietas (zbožný cit, specifická „zkušenost s posvátným“, spiritualita) – existuje v obou těchto formách. Dnes ovšem křesťanství jakožto institucionálně-doktrinální systém prodělává vleklou krizi. Náboženství jakožto spiritualita prožívá svůj zlatý věk - avšak v této rovině je křesťanství vystaveno těžké konkurenci jiných duchovních proudů.

Snažím se upozornit také na to, že křesťanství má ovšem i svou „laickou verzi“, která se od dob náboženských válek sedmnáctého století poněkud „vylila z břehů“ institucionální církve a její discipliny. Vznikala nejprve jako „třetí cesta“ křesťanství mezi znepřátelenými konfesemi, pak se transformovala do podoby osvícenského humanismu - a dnes ji nejspíš najdeme v podobě mnohotvárné individualistické spirituality. Protože tato větev křesťanské tradice a „církevní křesťanství“ spolu neumějí příliš dobře komunikovat, ztrácí postupně tento původně křesťanský proud své typicky křesťanské rysy. [iii]

Souhlasím s autory, kteří mnohými studiemi dokládají, že křesťanství samo mocně přispělo k sekularizaci, ba bylo oním rozhodujícím činitelem sekularizace společnosti (jevu, který prakticky nemá obdoby v mimokřesťanských civilizačních okruzích). Biblický důraz na Boží transcendenci uvolnil nebývalý prostor pro člověka a jeho svobodnou aktivitu v přírodě i dějinách, zejména v politice; příroda i společenský řád neměly v očích křesťanů – na rozdíl od většiny mimobiblických kultur - statut posvátného a bylo možno jej měnit. Marcel Gauchet hovoří o tom, že křesťanství se přestěhovalo z veřejné (politické) sféry do kulturní, že v křesťanstvím ovlivněné části světa náboženství přestalo být infrastrukturou společnosti a žije v ní nadále jako „superstruktura“ (kulturní „nadstavba“).[iv]

Ovšem o náboženství je možné hovořit také jinak. Lze říci, že náboženství je přítomné všude tam, kde lidé rozeznávají všední a sváteční, kde rozlišují a oddělují obyčejné od zvláštního, kde se uznává sféra „posvátného“ – tj. toho, co není lidmi zmanipulovatelné, co není v žádném smyslu „v lidské režii“. H. Lübbe tvrdí, že „náboženství je kultura našeho vztahu k tomu, co je nedisponovatelné“. Náboženství tento dvojí řád skutečnosti (pro jednoduchost řečeno: úrovně toho, co můžeme a co nemůžeme ovlivnit) harmonizuje, svazuje posvátným řádem pomocí rituálů, symbolů a mýtů. Psychologové tvrdí, že náboženství „chrání před nahodilostí“(potlačuje kontingenci), je zároveň ochranným štítem i lékem (útěchou a vysvětlujícím zdůvodněním) ve vztahu k nebezpečí anomie, vpádu absurdity, chaosu a tragična do pokojného běhu lidského života.

Avšak v židovském okruhu – v prostředí proroků Izraele – se rodí nová životní orientace – víra. Víra je svobodná odpověď člověka na Boží výzvu. Náboženství je věcí tradice, kolektivu, sdílení, autority - víra předpokládá osobní konverzi a proměnu, metanoia; přísně vzato, „víru“ nelze zdědit.

J.B. Metz upozorňuje ještě na jeden podstatný aspekt víry: zatímco mýty, rituály a spekulace kvetoucích duchovních kultur, obklopujících Izrael - jako byly kultury Egypta, Persie a Řecka - nabízely mnoho způsobů útěchy tváří v tvář utrpení, zůstává Izrael „krajinou výkřiků“, „krajinou paměti a očekávání“.[v] Bible se uprostřed utrpení a porážek židovského lidu „dotazuje na Boha“, nespokojuje se s mýtickými odpověďmi a nechává otevřenou eschatologickou dimenzi: Bůh je očekávanou budoucností světa.

Metz připomíná, že i „životopis ranného křesťanství“ ukončuje takový výkřik, výkřik Ježíše na kříži, dotazující se na nepřítomného Boha. V této souvislosti říká Metz něco velmi důležitého, co by podle mého názoru měl hluboce promeditovat každý student teologie: „Odpovědi, poskytované teologií, nemohou vést k umlčení nebo odstranění otázek, na které odpovídají. Kdo například naschlouchá teologické řeči o vzkříšení Krista, v níž přestal být slyšet křik Ukřižovaného, ten nenaslouchá theologii, nýbrž mytologii, neslyší evangelium, ale mýtus o vítězi. V tom spočívá rozdíl mezi theologií a mytologií. V mytologii se opomíjí otázka; proto je vhodnější k terapeutickým účelům, proto zklidňuje strach, a proto je snad i vhodnější k „potlačování kontingence“ než křesťanská víra.“ [vi]

Mohli bychom říci, že víra – na rozdíl od náboženství – spíše učí žít uprostřed paradoxů? Metz, jeden z tvůrců „teologie po Osvětimi“, odmítá všechny pokusy křesťanské metafyzické theodiceje „domluvit se s Bohem za zády trpícího člověka“, odmítá Augustinův pokus naložit všechnu odpovědnost za zlo ve světě na člověka a jeho hříšnost , odmítá také gnostický dualismus zásvětného Boha a špatného stvoření, stejně jako snahu vydávat křesťanství za náboženství útěchy, plnění přání a dosahování štěstí a „klidu mysli“. Proti „mystice zavřených očí“ klade „mystiku otevřených očí, která nás zavazuje k plnému vnímání cizího utrpení.“ [vii] Základním aktem víry je pak „praxe v dějinách a společnosti, jež si rozumí jako solidární naděje v Boha Ježíšova jako Boha živých i mrtvých, který všešchny volá k tomu, aby se před jeho tváří stali subjekty.“ [viii] Ježíš je pro něj ten, který v opuštěnosti kříže zůstal věrný tomu Bohu, „který je vždy něčím jiným než ozvěnou našich přání, i kdyby byla sebehoroucnější; který je vždy víc a něco jiného než odpovědí na naše otázky, i kdyby byly nejtvrdší a nejvášnivější.“ [ix] Podobné stanovisko nalézáme u Bonhoeffera a v teologii osvobození: autentickým projevem a „tvarem“ víry je pro ně zejména společensky angažovaná solidarita, bytí pro druhé.

Sekularizace a sekularismus

Metzovo zdůraznění kříže mne upomíná na jinou interpretaci tohoto centrálního symbolu a centrální události křesťanství. Gianno Vattimo, soudobý italský filozof, řazený mezi postmodernisty, hovoří o době sekularizace jako o „transpozici Kristova kříže“, o „kenosis“ (sebevyprázdnění) křesťanství. To je mocný obraz, který umožňuje pochopit paradox sekularizace – v jistém smyslu je legitimním plodem a logickým završením cesty křesťanství dějinami a z jiného hlediska je jeho krizí a porážkou.

Kdybychom skutečně vyhrotili rozdíl mezi „náboženstvím“ a „vírou“ tak, že bychom je chápali jako protiklady, jak to učinil Karl Barth a někteří přívrženci protestantské „dialektické teologie“, pak bychom mohli konstatovat, že sekulární společnost znamená „vítězství víry nad náboženstvím“. Ostatně tomuto stanovisku se blíží Bonhoeffer svou „nenáboženskou intepretací víry“ a zejména někteří „teologové smrti Boha“. Ti chápou právě sekulární, nenáboženský svět jako místo, kde lze „dospěle“ a zodpovědně (bez „náboženských předpokladů“, bez odvolání na „zásvětného boha“) myslet a realizovat vlastní jádro evangelia, obvykle ztožnované s „ježíšovským bytím pro druhé“.

Avšak nelze přehlédnout, že faktický průběh sekularizace přinesl sice ústup „náboženského“ (mytologického, magického), avšak uvolněný prostor vskutku nebyl zaplněn něčím, co bychom mohli označit za autenticky křesťanské a evangelijní. Mentalitu „sekulární polečnosti“ – máme na mysli západoevropskou společnost pozdní moderny – určoval zčásti sekulární humanismus (který je osvícenstvím transformovanou podobou křesťanství), stále více však úzce utilitární manipulativní vědecko-technická racionalita, jíž křesťanství možná uvolnilo cestu, ale kterou lze těžko označit za „křesťanskou“. K „dětem moderny“ patří jak liberalismus v jeho nejrůznějších formách, tak i antiliberální totalitní režimy dvacátého století a jejich ideologie.

Jeden z „teologů sekularizace“, Fridrich Gogarten, striktně rozlišoval „sekularizaci“ a „sekularismus“. [x] Sekularizací mínil socio-kulturní vývoj, podporující samostatnost a odpovědnost člověka, pro nějž se svět stal dějinným světem. Tento vývoj považoval za legitimní plod křesťanské víry, křesťanského „odkouzlení světa“ (a důsledek Lutherova „znovuobjevení evangelia“). [xi] Za tento stav světa mají křesťané převzít odpovědnost a žít v něm (nikoliv kdesi „za světem“ či „nad světem“) svou víru, mají „vydržet světskost světa“ a jeho kultury. Nemají se snažit „pokřesťanštit kulturu“, vzít ji „do své režie“, nýbrž mají pro ni být v její „světskosti“ protějškem, partnery; proto však zároveň musí uchovat identitu své víry (snažit se o světskost světa, nikoliv o „zesvětštění křesťanské víry“). [xii] Svět má být v pohledu víry „pouze“ světem, člověk člověkem (ne bohem); lidský sekulární svět však musí zůstat ve svých posledních otázkách „otevřený“.

Oproti tomu „sekularismus“ je podle Gogartena degenerace sekularizace – svět je znovu zahalován „posvátným“ závojem ideologií, anebo se přestává ptát po smyslu a končí v nihilismu. „Sekularismus“ odtrhává sekularizaci od jejích křesťanských kořenů. Vede k „autarktickému individualismu“ – člověk už necítí žádnou odpovědnost, stává se manipulátorem a bezohledným konstruktérem svého světa, přírodu považuje už jen za „materiál“ pro stavbu svého domu, sám se staví do pozice božstva. Rozlišujícím znamením mezi „sekularizací“ a „sekularismem“ je tedy vposledku míra a povaha lidské odpovědnosti.

Odpovědnost a její hranice

Znovu se tedy vynořuje motiv odpovědnosti. Zavazuje k ní především vzpomínka na oběti dvou „sekulárních náboženství“, nacismu a komunismu, dvou strašlivých dvojčat, které chtěly cestou násilné revoluce vyhladit jak judeo-křesťanskou, tak měšťanskou sekulárně-humanistickou tradici Západu a nahradit ji radikálně jinou verzí společnosti. Po hlasatelích rasové a třídní nenávisti přichází dnes hnutí islamistů s podobným apokalyptickým scénářem očistného revolučního násilí, tentokrát oděným rétorikou kulturně-náboženské nenávisti. Islamističtí radikálové hledají viníka viníka vší bídy a zkaženosti ve světě znovu tam, kde ho hledal komunismus i nacismus – i v jejich očích je viníkem Západ, křesťanství, Židé, kapitalismus.. Terčem jejich nenávisti je naše civilizace, k jejíž současné podobě mnozí z nás mají rovněž spoustu oprávněných výhrad, za níž však přesto máme – i jako křesťané - zodpovědnost.[xiii]

V čem ale spočívá a kam až sahá naše odpovědnost? Máme odpovědnost pouze za svou vlastní kulturu, anebo máme i ve vztahu k jiným kulturně-náboženským okruhům usktečňovat to, po čem volá – v duchu židovské tradice – Emanuel Levinas, totiž převzít odpovědnost za druhé, za „cizince“? Jaký smysl má dnes často používaný slogan „globální odpovědnost“?

Pojem „odpovědnosti“ neznala antika ani středověk. Tento pojem je dítětem moderny, je to významový ekvivalent oné dospělosti, v níž Kant viděl nejvlastnější jádro a úkol osvícenství. William J. Hoye však ve své vynikající analýze ukazuje, že v sekulárním jazyku současnosti je „odpovědnost“ substitutem křesťanské víry.[xiv] Podle něj křesťanství tento pojem vlastně nepotřebovalo – celé jeho myšlení bylo přece postaveno na vztahu člověka a Boha -, je však nezbytný pro dobu „pokřesťanskou“. V osvícenské tradici, která se neodvolává na křesťanskou víru, avšak není od ní zcela oddělená, hraje „odpovědnost“ de facto roli víry (zavazujícího vztahu a „trancendence“).

O odpovědnosti bychom však nikdy neměli hovořit jen abstraktně a vágně - odpovědnost je vždy odpovědnost vůči někomu a má své hranice. [xv] Hoye upozorňuje na to, že heslo „globální odpovědnost člověka“ je prázdné, a víc než to – je nebezpečné. Může být výrazem hybris, bohorovnosti: člověk si tím vlastně připisuje kompetenci, kterou podle křesťanské víry má jen Bůh: Kdo je sám „odpovědný za celý svět“, nemá totiž už odpovědnost vůči žádné vyšší instanci. Mohli bychom dodat, že je to projev oné bohorovnosti, která podle Gogartena charakterizuje „sekularismus“.

Hoye se vrací k pozoruhodnému textu sv. Tomáše Akvinského, v němž středověký teolog říká, že i boží vůle nás zavazuje jen v té míře, nakolik je pochopitelná našemu rozumu [xvi].

Vyvozuje z toho dvě důležité myšlenky, které budeme dále sledovat: omezenost naší osobní odpovědnosti a nutnost uznat oprávněnost plurality a důstojnost subjektivního úsudku svědomí.

Tomáš Akvinský poukazuje na zásadní rozdíl mezi tajemnou a nevyzpytatelnou Boží vůlí a omezeností lidského rozumu, na nějž jsme nicméně odkázani. (Teologové jistě nezapomínají na to, že „Bůh zjevil svou vůli“, pracují s kategorií Božího Zjevení a Boží vůle, avšak zároveň vědí , že ani zjevená Boží vůle se neotiskuje automaticky do lidského vědění, že nás Bůh neinformuje do podrobnosti o svých záměrech v konkrétních dílčích záležitostech našeho světa, a proto nás také vybavil rozumem, svědomím a svobodou. Musíme se snažit zacházet moudře s těmito dary a nemůžeme svou vlastní zodpovědnost v konkrétních případech pohodlně delegovat na žádnou autoritu církevní ani světskou, jakkoliv ani roli autority – zejména držíme-li se katolické tradice – nemůžeme bagatelizovat.)

Protože náš rozum je omezený, zdůrazňuje Tomáš, je zcela legitimní, když lidé – na rozdíl od Boha, který jediný ví všechno – hodnotí nějakou konkrétní záležitost různě a usilují o různá řešení téhož problému v duchu svých přirozených zájmů a svého rozumu; v mnoha případech mohou být různá, navzájem odlišná řešení morálně správná. (Tomáš uvádí příklad, že je správné a pochopitelné, když soudce chce – sledujíc zájem obce – zločince potrestat, zatímco zločincova rodina sleduje svůj zájem a usiluje o jeho propuštění.) Tomáš a někteří jeho pokračovatelé z toho vyvozují nesmírně závažnou teorii o důstojnosti subjektivního úsudku svědomí, jež je třeba respektovat i tehdy, když se rozchází s „objektivně platnými“ normami. Právě toto učení se později stalo v rámci křesťanské kultury hlavním argumentem pro toleranci a náboženskou svobodu – setkáváme se s ním už v argumentaci salamanských právníků a teologů v 16. století, a pak znovu, mnohem později, při obhajobě principů náboženské svobody, kterou do katolického učení definitivně vnesl a zakotvil teprve Druhý vatikánský koncil.

Svědomí, rozum a tedy i odpovědnost člověka mají individuální (tj. konečný, ohraničený) charakter – tuto skutečnost musíme jako lidé uznat, respektovat, být si toho pokorně vědomi a dbát o „otevřenost“. Svědomí je druhem „transcendence“ (sebepřekročení) a má být kultivováno a konfrontováno s „objektivním řádem norem“, avšak ani ono není Bohem a může se mýlit – ale i tehdy, když se mýlí, opakuji, nepřestává – podle katolické morální teologie, postavené na učení Tomáše Akvinského - , člověka zavazovat.

Lidská odpovědnost – termín „odpovědnost lidstva“ je, obávám se, jen holé abstraktum – jistě roste se zvětšující se měrou lidského poznání a moci (včetně jejího stínu: schopnosti ničit). Avšak nejsme a nemůžeme být subjekty „globální zodpovědnosti“, protože nerozumíme všemu a i kdybychom chtěli, nemáme – naštěstí – vše ve své režii.

Odpovědnost je konkrétní a osobní; má však zároveň bytostně dialogickou povahu – je výrazem vztahu. Odpovědnost neseme v mnoha případech společně s druhými – avšak různým způsobem, každý podle své osobní situace, zejména podle různé míry svého poznání. Poznání každého z nás je však omezené, protože jsme konečné bytosti a díváme se na svět z různých úhlů, a nejen nikdo z jednotlivců a skupin, ale ani „lidstvo jako celek“ nedisponuje božskou vševědoucností. Odkaz na Boží vševědoucnost zde má především charakter realistické kritiky a střízlivého korektivu vůči absolutistickým nárokům lidí, lidských skupin a institucí – v moderním světě především proti totalitaristickým nárokům státu. Poukaz k Bohu (poukaz na rozdíl mezi Bohem a člověkem) je tak zároveň obranou lidské svobody a důstojnosti vůči teroru rigorózního moralismu morálních idealistů, „zákonníků a farizejů“ – nemůžeme na člověka (neboť je to jen člověk, a ne bůh) nakládat břímě větší, než může unést. Zároveň mu nesmíme upřít jeho svobodu a důstojnost, kterou nezpochybňuje ani fakt jeho slabosti a omylnosti.

Řada významných moderních křesťanských a židovských myslitelů, kteří se zabývali z různých aspektů podobnými otázkami, bývá označována za „filozofy dialogu“ nebo „filozofy odpovědnosti“. Levinas, jak jsem již zmínil, hovořil o naší odpovědnosti za druhé, o respektu k jinakosti druhého, o zavazujícím a „nepodmíněném“, s nímž se setkáváme v nahotě (odkrytosti) tváře bližního. Podle Martina Bubera nás nejen skrze člověka, ale třeba i skrze zvíře či strom může oslovit věčné Ty. Děje se to pokaždé, kdy tyto obsahy světa pojímáme nejen jako předměty (jako neosobní „ono“, s nímž je možné manipulovat), nýbrž když k nim zaujímáme osobní postoj, máme k nim vztah úcty a zodpovědnosti. Tato odpovědnost si nenárokuje suverénní „převzetí veškeré odpovědnosti“ – postoj, který Hoye rozpoznal a kritizoval v případu „sekularistické“ ideologie „globální odpovědnosti“ - nýbrž je spíše jiným jménem pro vztah úcty k Tajemství, které prosvítá vším. Odpovědnost, je-li míněna vážně, pak podle Bubera vždy míří – i neuvědoměle, implicitně – k poslednímu horizontu Ty, který teprve zakládá lidské „já“ a „my“.

V tomto kontextu tedy můžeme rozumět myšlence, kterou jsme naznačili na počátku této úvahy, že vědomí odpovědnosti a respekt k jinakosti mohou být oním topos, v němž se „posvátné“ a „nepodmíněné“ zjevuje i člověku, který slovo Bůh užívá zřídka a s rozpaky, anebo ho neužívá vůbec. Víra v tomto chápání není soubor metafyzických přesvědčení, nýbrž projevuje se na našem vztahu k celku skutečnosti. Věřícím jsem tehdy, mám-li ke světu nikoliv manipulující, „monologický“ vztah, nýbrž vztah dialogický, který (přinejmenším neuvědoměle, implicitně) předpokládá a zahrnuje vztah k horizontu „absolutního Ty“.

Sekularizace a doba postsekulární

Nyní se znovu vraťme k myšlence sekularizace. Mluvili jsme o tom, že náboženství znamená úsilí o harmonizaci „dvou světů“, dvou dimenzí skutečnosti – všedního a svátečního, obyčejného a posvátného (zatímco „víra“ spíše učí žít „uprostřed“ těchto sfér, zakoušet je jako paradox a „žít uprostřed paradoxů“).

Sekularizace jakožto „ústup posvátného“ je z tohoto pohledu pohybem směrem k zestejnění, ba jistému „zploštění“ skutečnosti. Mohlo by se zdát, že v procesu modernizace ono „světské“ (všední) pohltilo posvátné; možná je však přesnější názor Troeltschův, že sekularizace znamená „zesvětštění posvátného a zposvátnění světského“. Často uvažuji o tom, že znevěrohodnění eschatologické dimenze lidského života, ztráta „smyslu pro věčnost“, je výsledkem toho, že „tento svět“ v jistém smyslu „vstřebal nebe i peklo“ – dějinné zkušenosti dvacátého století předčily tradiční obrazy pekelných hrůz a na druhé straně pestrost a lákavost nabídek konzumní společnosti (oné „Asie jsoucna“, jak ji nazýval Jan Patočka) zas zastínily tradiční představy „nebeské blaženosti“. [xvii] V tomto smyslu je moderna a sekularizace – tyto pojmy se nikoliv zcela neprávem často vyslovují jedním dechem - tendencí k vytváření „jednodimenzionální skutečnosti“ a (řečeno s Herbertem Marcusem) „jednodimenzionálního člověka“, byť horizontální „pluralita identit“ v člověku a pestrý trh nabídek „světa“ tuto zásadní jednodimenzionálnost a „povrchovost“ moderního světa úspěšně zakrývá.

Krize moderny spočívá v probuzení sil, které odmítají svět, kontrolovaný byrokratickou vědecko-technologickou racionalitou jako příliš úzký a nehostinný. Ozývá se stesk a žízeň po „postmateriálních hodnotách“, které údajně novověká západní civilizace podcenila, ne-li potlačila. Přechod od moderny k postmoderně – jedno z nefrekvetnovanějších témat společenských věd posledních desetiletí – bychom mohli patrně nelépe charakterizovat rozpadem této jednorozměrnosti, novou senzitivitou vůči pluralitě skutečnosti. Nejde samozřejmě o žádný návrat k premoderní dichotomii posvátného a profánního a radil bych i k velmi střízlivému posuzování dnes rozšířeného sloganu o „návratu posvátného“. Klíčovým pojmem „postmoderny“ je pluralita. „Pluralita světů“ , vůči níž je „postmoderna“ vnímavá, je plodem nového způsobu vidění - uvědomění si „střídání paradigmat“ v přístupu ke světu. [xviii]

Lze v rámci přechodu od moderny k postmoderně mluvit o přechodu od sekularizace k „době postsekulární“? Mnohé napovídá tomu, že ano. Stať významných amerických sociologů Starka a Finkeho, shrnující argumenty v rozsáhlé debatě o nutnosti revidovat „paradigma sekularizace“, je příznačně nazván „Sekularizace, R.I.P.“ (odpočívej v pokoji). [xix]

Sekularizace je dnes chápána nikoliv jako osudový fakt, jako cílová stanice vývoje naší civilizace, jako její „objektivní stav“ a jako pravděpodobný budoucí stav celého světa, nýbrž jako jedno z kulturních paradigmat (způsobů vidění), který sice významně, ale nikoliv neproblematicky a nikoliv nezvratně ovlivnil část západního světa a který procesem globalizace bude spíše narušen, než rozprostřen po celé planetě. Není pravda, že náboženství mizí a bude mizet ze světa, jak se domnívali zastánci „sekularismu“ a není pravda, že náboženství je neměnná entita, vznášející se nad proměnami světa, jak o něm hovořila klasická metafyzika. Náboženství je skutečnost, mnohonásobně propojená s kulturou a společností, je to komplikovaný jev, který se v mnoha ohledech proměňuje spolu se svým socio-kulturním kontextem, ale zároveň také na tento socio-kulturní kontext aktivně působí. Představuje určitou zkušenost a zároveň je interpretací této zkušenosti.

Velké proměny našeho světa – a proměny vnímání našeho světa, neboť tyto dvě věci nelze od sebe oddělovat – charakterizované hesly „postmoderna“ a „globalizace“ znamenají také otevření nového náboženského prostoru, nebo přesněji: otevření nového kulturního prostoru, nového socio-kulturního kontextu (či paradigmatu), do něhož – kromě jiného - vstupují nejrůznější náboženské jevy a proudy. Dlouho tradované mínění, že náboženství bude slábnout a odumírat, vyplývalo z úzké perspektivy badatelů, kteří sledovali zejména sociální roli tradičních náboženských institucí (většinou ve vztahu k národnímu státu). Tradiční náboženské instituce i národní stát sice ztrácejí v procesu globalizace svůj dřívější význam (i když to neznamená, že zanikají či zaniknou), život – náboženský i politický – si však razí nové cesty. David Lyon píše ve své inspirativní sociologické studii o postmoderních proměnách náboženské scény: „ Jestliže lze sekularizaci jakožto metanaraci kriticky napadnout v jejím původním evropském moderním prostředí, do postmoderního globálního světa komunikační a informační technologie a konzumerismu se hodí ještě hůř. Tyto nově vznikající rysy mění kulturní a sociální krajinu takovým způsobem, že to výrazně zpochybňuje prostý lineární vývoj od sekularizace k hypersekularizaci… Řeky tradičního náboženství dosud tečou, ale deregulované náboženství se už dávno rozlilo do delty proudů,kanálů a pramínků. Nové síťové způsoby a globalizované proudy náboženské aktivity jsou zdrojem neustálých překvapení…“ [xx]

Zdá se, že dobrou budoucnost lze předpovídat jen těm náboženským institucím, které budou schopny poskytnout bohatou škálu aktivit v pružné reakci na stále diferencovanější duchovní potřeby různých jednotlivců a skupiny, zatímco ty, které ustrnou u sterotypního programu, se začnou podobat – smím-li si vypůjčit metaforu jednoho českého kněze – mlýnům, které ještě klapou, ale už nemelou. To ovšem neznamená, že obstojí pouze „modernizovaná“ společenství – v „postmoderním“ kontextu se dokonce některé velmi tradicionalistické a „fundamentalistické“ skupiny nebou muset bát o nedostatek klientů, neboť někteří právě v nich budou vidět atraktivní, exotické formy „kontrakultury“ a zpestřující či hojící alternativy vůči převažujícím kulturním trendům.

Naše úvaha by však neměla vyústit pouze v nejisté prognozy či pragmatická doporučení. Základní výzva, před kterou stojí naše civilizace, je naučit se žít v podmínkách radikální plurality. To je výzva pro politický, kulturní i spirituální život lidí.

John Gray píše o dilematu, před nímž stojí dnešní politický liberalismus a jeho klíčová hodnota, tolerance: „Liberalismus měl vždy dvě tváře. Na jedné straně je tolerance hledánímjakési ideální podoby života,. Na druhé straně je hledáním mírových podmínek mezi jednotlivými životními způsoby. Podle prvního principu jsou liberální instituce chápány jako aplikace univerzálních principů. Podle druhého jsou prostředkem k mírovému soužití. Podle prvního názoru je liberalismus předpisem pro univerzální režim. Podle druhého je projektem koexistence, který lze uskutečnit v mnoha režimech.“[xxi] Gray se domnívá, že liberalismus se dnes musí vzdát svého univerzalistického nároku, své „fundamentalistické“ podoby, představy, že může nabídnout jeden všeobecně přijatelný životní způsob. Měl by naopak rozvinout svou „druhou tvář“ , stát se kulturou pokojného soužití mnoha rozdílných životních způsobů.

Vzdá-li se liberalismus opravdu svého „fundamentalismu“, bude zároveň otevřenějším prostorem i pro různé explicitně nábožensky motivované proudy a „životní způsoby“, vůči nimž byl právě ve své „fundamentalistické“ („laicistické“, „sekularistické“) formě – během pozdní západoevropské, zejména francouzské moderny - eufemisticky řečeno nevlídný. Je otázka, do jaké míry svět náboženství bude v novém pluralistickém, postmoderním kontextu proměněn natolik, aby byl vůči této podobě liberalismu „kompatibilní“. Domnívám se, že se i v nově strukturovaném duchovním prostoru budeme i nadále setkávat především se dvěma odlišnými tendencemi – pokusy zvládat napětí, působená náročným životem v radikální pluralitě cestou náboženství, to znamená s pokusy harmonizovat, odstraňovat tato napětí mezi jednotlivými „světy“, a na druhé straně se snahou víry – vydržet žít uprostřed paradoxů.

Souhlasím s tím, s čím David Lyon končí svou studii o náboženství v postmoderní době: „Postmoderní podmínky jsou samozřejmě nestabilní a nestálé a narůstající globalizace tyto rysy ještě zvýrazňuje. Rozhodně však nevylučují způsoby příslušného křesťanského života, naopak otevírají dveře mnoha novým variantám a novým kombinacím opravdového a zodpovědného jednání. Zánik křesťanského světa výrazně snižuje pokušení moci a nechává volný prostor pro vyprávění známého starého příběhu (…) Ten starý příběh nakonec vypráví o tom, že nevýznamnější inciativy nejsou iniciativami člověka a že skutečnou látkou historie jsou ironické zvraty – život rodící se ze smrti, síla ve slabosti a bohatství v chudobě.“ [xxii]

Původní verzi této přednášky autor proslovil v říjnu 2003 na zahájení podzimního trimestru teologické fakulty Cambridgské univerzity, kde působil v té době jako hostující profesor St. Edmund´s College; zaměřil ji především na „českou zkušenost“. Tato verze vznikla podstatným přepracováním a doplněním původního textu v září a říjnu 2004.

Publikováno in: Tomáš Halík, Vzýván i nevzýván, Praha, Lidové noviny, 2004

[i] Arendtová H., Eichmann v Jeruzalémě, Praha 1995

[ii] Více o tom v přednášce Je Evropa dneška nekřesťanská a nenáboženská?

[iii] Více o tom v přednášce Prostor pro ty, kteří s námi nechodí

[iv] Srov. Gauchet M., Odkouzlení světa, Brno 2004

[v] srov. Metz J.B., Úvahy o politické theologii, Praha 1994, s. 87

[vi] tamtéž, s. 86

[vii] tamtéž, s. 94

[viii] tamtéž, s. 29

[ix] tamtéž, s. 93

[x] Gogarten F., Der Mensch zwischen Gott und Welt, Stuttgart, 1956

[xi] tamtéž, s. 107 a násl.

[xii] tamtéž, s. 385 a násl.

[xiii] Souhlasím do značné míry s Jeanem Guittonem, který v pozoruhodném sebeironickém díle svého pozdního stáří ukazuje na potřebné spojenectví mezi osvícenskou a křesťanskou tradicí. Křesťanství je podle něho „ekologickým přístřeším osvícenství“ a mělo by dnes „zapomenout na urážky a zachránit osvícenství, tak jako kdysi zachránilo antickou civilizaci, která ho nejdřív předhodila lvům.“ (srov. Guitton J., Mon testament philosophique, Paris 1997)

[xiv] srov. Hoye W.J., Demokratie und Christentum, Münster 1999

[xv] M. Lobkowicz poznamenává: „..mohu nést odpovědnost jen před tím, kdo jer oprávněn mne k odpovědnosti volat“. (srov. Lobkowicz M., Duše Evropy, Praha 2001, s.88

[xvi] srov. Tomáš Akv., Summa theologiae, I.-II., q. 19, a. 10

[xvii] Více o tom v přednášce Křesťanská eschatologie a naděje dneška

[xviii]Český filozof Zdeněk Neubauer, který se zabývá myšlenkou „plurality světů“ v dialogu (či konfrontaci) vědy a filozofie, k tomu poznamenává: „Světy, které povstávají v rámci paradigmat, jsou solidně, poctivě, konkrétně skutečné. Jejich skutečnost je ovšem skutečností „fysickou“ , skutečností vznikání, a nikoliv skutečností metafysickou – nezávislou na paradigmatu, tedy na způsobu svého objevování v procesu poznání. Pravdivá teorie proto není pouhý konstrukt, model, rozvrh, aproximace, apod., nýbrž způsob hledění“ ( Neubauer Z., Smysl a svět, Praha 2001, s. 120)

[xix] srov. Stark R., Finke R., Acts of Faith, Berkeley and Los Angeles 2000, s. 57 - 82

[xx] Lyon D., Ježíš v Disneylandu, Praha 2002

[xxi] Gray J., Dvě tváře liberalismu, Praha 2004

[xxii] Lyon D., cit.d., s. 210

Tvorba

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody.
loading...

Objednat knihu

Štefan Hríb Více o knize Skrýt info
Kam se ztratil Bůh
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Svět bez Boha: Ateismus jako druh náboženské zkušenosti
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Obnovíš tvář země: Texty k obnově církve a společnosti z let 1988-1998
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Žít v dialogu: Podněty k promýšlení víry
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Žít s tajemstvím: Podněty k promyšlení víry
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Chci, abys byl: Křesťanství po náboženství
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Úvahy na prahu tisíciletí (Ranní zamyšlení na vlnách BBC)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Tomasz Dostatni Více o knize Skrýt info
Smířená různost (rozhovor)
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Divadlo pro anděly: Život jako náboženský experiment
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Stromu zbývá naděje: Krize jako šance
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Úvahy na prahu tisíciletí (Ranní zamyšlení na vlnách BBC)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Dotkni se ran: Spiritualita nelhostejnosti
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík et al. Více o knize Skrýt info
Máš před sebou všechny mé cesty (sborník k 60. narozeninám T. Halíka)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Vzdáleným nablízku: Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Prolínání světů: Ze života světových náboženství
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Noc zpovědníka: Paradoxy malé víry v postoptimistické době
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Vzýván i nevzýván: Evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Oslovit Zachea (soubor proslovů a kázání)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Co je bez chvění, není pevné: Labyrintem světa s vírou a pochybností
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Jan Jandourek Více o knize Skrýt info
Ptal jsem se cest (rozhovor)
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Víra a kultura - Pokoncilní vývoj českého katolicismu v reflexi časopisu Studie
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Sedm úvah o službě nemocným a trpícím
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Večerní modlitby
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
O přítomnou církev a společnost
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
From the Underground Church to Freedom
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
I Want You to Be: On the God of Love
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Pavel Hošek (eds.) Více o knize Skrýt info
A Czech Perspective on Faith in a Secular Age
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Night of the Confessor: Christian Faith in an Age of Uncertainty
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Patience with God: The story of Zacchaeus continuing in us
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Theater für Engel. Das Leben als religiöses Experiment
loading...

Objednat knihu

P. Zulehner, T. Halík Více o knize Skrýt info
Wir teilen diesen Traum: Theologinnen und Theologen aus aller Welt argumentieren "Pro Pope Francis"
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Gott los werden: Warum der Glaube den Unglauben braucht
loading...
P. Zulehner, T. Halík Více o knize Skrýt info
Pro Pope Francis. Weltweite Unterstützung für den Papst aus dem Kirchenvolk
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Starker Wein, nicht lauwarmes Wasser: Impulse für einen Glauben, der Zukunft hat
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Glaube und sein Bruder Zweifel
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Gott los werden? Wenn Glaube und Unglaube sich umarmen
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Ich will, dass du bist. Über den Gott der Liebe
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Nicht ohne Hoffnung. Glaube im postoptimistischen Zeitalter
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
All meine Wege sind DIR vertraut. Von der Untergrundkirche ins Labyrinth der Freiheit
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Berühre die Wunden: Über Leid, Vertrauen und die Kunst der Verwandlung
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Nachtgedanken eines Beichtvaters: Glaube in Zeiten der Ungewissheit
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Geduld mit Gott (Die Geschichte von Zachäeus heute)
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Du wirst das Angesicht der erde erneuern - Kirche und Gesellschaft an der Schwelle zur Freiheit
loading...
Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Fare a meno di Dio? Se fede e incredulità si cercano
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Voglio che tu sia. L'amore dell'altro e il Dio cristiano
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
La notte del confessore: La fede cristiana in un tempo di incertezza
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Vicino ai lontani: la pazienza della fede nel dialogo con l'ateismo
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
"Mistica, anima della filosofia?"
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Donner du temps à l'éternité. La patience envers Dieu
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Quiero que seas: Sobre el Dios del amor.
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
¿Deshacerse de Dios? Cuando la fe y la increencia se abrazan
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paradojas de la fe en tiempos posoptimistas
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paciencia con Dios: Cerca de los lejanos
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Un proyecto de renovación espiritual
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Diante de Ti, os meus caminhos.
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
O abandono de Deus. Quando a crença e a descrença se abraçam
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Quero que Tu sejas! Podemos acreditar no Deus do amor?
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
O Meu Deus é um Deus Ferido
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
A noite do Confessor: A fé cristã numa era de incerteza
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paciência com Deus: Oportunidade para um encontro
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Não sem esperança. O retorno da religiao em tempos pos-otimistas
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Quero que sejas: Podemos acreditar no Deus do amor?
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Livrar-se de Deus? Quando a crença e a descrença se encontram
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
A Noite do Confessor. A Fé Cristã Num Mundo de Incerteza.
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Toque as feridas. Sobre sofrimento, confiança e a arte da transformação.
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paciência com Deus. Oportunidade Para Um Encontro - Coleção No Espírito.
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Bóg zagubiony: Wiara w objęciach niewiary
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Żyć w dialogu. Impulsy do rozmyślań nad wiarą
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Żyć z tajemnicą. Impulsy do rozmyślań nad wiarą.
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Zacheuszu! 44 kazania o sensie życia
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Chcę, abyś był
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Tomasz Dostatni Více o knize Skrýt info
Różnorodność pojednana. Rozmowy
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Hurra, nie jestem Bogiem!
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Przenikanie światów: Z życia pięciu wielkich religii
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Teatr dla aniołów. Życie jako religijny eksperyment
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Dotknij ran
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Drzewo ma jeszcze nadzieje
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Cierpliwość wobec Boga. Spotkanie wiary z niewiarą
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Noc spowiednika
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Zacheuszu!
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Wzywany czy niewzywany - Bóg się tutaj zjawi
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Przemowic do Zacheusza
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Co nie jest chwiejne, jest nietrwałe
loading...
Tomáš Halík, Jan Jandourek Více o knize Skrýt info
Radzilem sie dróg
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Wyzwoleni, jeszcze nie wolni
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Znebimo se Boga: ko se vera in nevera objameta
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Spovednikova noč: krščanska vera v času negotovosti in novega upanja
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Blizu oddaljenim: gorečnost in potrpežljivost v srečevanju vere z nevero
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Dotakni se ran: duhovnost neravnodušnosti
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Blizu pola: Molk na Antarktiki
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Strpljenje s Bogom: Pripovijest o Zakeju danas
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Terpelivist iz Bogom : zуstrič viri z neviroju
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Nič spovidnika
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
A gyóntató éjszakája: A kishitűség ellentmondásai posztoptimista korunkban
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Niet zonder hoop. Religieuze crisis als kans
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Raak de wonden aan van. Over niet zien en toch geloven
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Geloven op de tast. Als geloof en ongeloof elkaar ontmoeten
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Ik wil dat jij bent: over God van liefde
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
De nacht van de biechtvader. Christelijk geloof in een tijd van onzekerheid
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Geduld met God: Twijfel als brug tussen geloven en niet-geloven
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Tålamod med Gud
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Tanriyi sabirla beklemek: Zakkayin öyküsü bizimle devam ediyor
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
상처 입은 신앙 - “내 상처를 보고 만져라"
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
하느님을 기다리는 시간
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
擁抱懷疑的信仰
loading...

Objednat knihu

11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SVÁTEK CYRILA A METODĚJE - SMETANOVA LITOMYŠL 2018
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.
KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.
ODMÍTÁM DÉMONIZOVÁNÍ HOMOSEXUÁLŮ, CÍRKEV MÁ SAMA KOSTLIVCE VE SKŘÍNI (září 2019)
.
CÍRKEV JE JAKO NĚMECKO PO HOLOCAUSTU (březen 2019)
.
ČAPUTOVÉ JSEM SE OMLUVIL ZA ÚTOKY NA JEJÍ ADRESU Z JISTÝCH KATOLICKÝCH KRUHŮ (březen 2019)
.
VAŘILI SI NÁS JAKO ŽÁBY A POSTUPNĚ ZVYŠOVALI TEPLOTU (leden 2019)
.
ROZHOVOR PRO AHA/BLESK - 50. VÝROČÍ JANA PALACHA (leden 2019)
.
O JEŽÍŠKOVI NELŽETE. DÍTĚ NENÍ MALÝ HLUPÁČEK (prosinec 2018)
.
VĚŘIT ZNOVU – A JINAK (prosinec 2018)
.
STOLETÉ DĚDICTVÍ NÁS VŠECHNY ZAVAZUJE (prosinec 2018)
.
CÍRKVI PŘÍSLUŠÍ POKORA (říjen 2018)
.
50. VÝROČÍ SRPNOVÉ OKUPACE ČESKOSLOVENSKA (srpen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (červen 2018)
.
ROZHOVOR PRO ČTK (květen 2018)
.
ROZHOVOR PRO KT (květen 2018)
.
MÁME ODVÁŽNÉHO PAPEŽE (březen 2018)
.
KOHO BY DNES JEŽÍŠ HNAL BIČEM Z CHRÁMU (březen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (leden 2018)
.
PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

3. března 2019

Trignis 2019 - s V. Malým
29. dubna 2019 ČRo Plus
Hostem pořadu "Interview Plus" - s Janem Bumbou
.
17. března 2019 ČRo Plus
Vertikála: Tomáš Halík a Jan Jandourek v rozhovoru s Evou Hůlkovou
.
4. listopadu 2018 ČRo Plus
Hostem pořadu "Hovory" - rozhovor s Evou Hůlkovou
.
3. června 2018 ČRo Plus
Hostem pořadu "Hovory" - rozhovor s Evou Hůlkovou
.
5. ledna 2018 Radio Proglas
Hostem pořadu "Všimli jsme si"
.
27. prosince 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
20. června 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
24. dubna 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
15. února 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
15. ledna 2017 ČRo2, 10.30
Na návštěvě u Karla Čapka
.
21. prosince 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
19. prosince 2016 ČRo Brno, 15.04
Hostem "Rendez-vous s Marcelou Antošovou"
.
16. listopadu 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
10. srpna 2016 ČRo Plus 7.10
DUEL: Tomáš Halík a Milan Badal
.
1. července 2016 ČRo Plus 11.34
Interview Plus
.
28. června 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
18. května 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
26. dubna 2016 ČRo1 17.05
Hostem pořadu "20 minut Radiožurnálu"
.
30. března 2016 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
18. března 2016 ČRo2, 22.30
Hostem Nočního mikrofóra
.
13. března 2016 ČRo Plus 22.35
Hostem pořadu "Hovory"
.
17. února 2016 ČRo2 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
25. prosince 2015 ČRo Plus 14.05
Hostem E. Hůlkové ve specálu Studia Leonardo
.
23. prosince 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
19. prosince 2015 ČRo Plus 11.10
Hostem pořadu "Osobnost Plus"
.
12. června 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
20. května 2015 ČRo2 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
14. dubna 2015 ČRo2 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
11. března 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
30. ledna 2015 Frekvence 1
Zeman? Po Klausovi nemohlo přijít nic horšího!
.
29. ledna 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
14. ledna 2015 ČRo1 17.05
Tomáš Halík není Charlie. Novinář by měl umět rozlišit mezi satirou a urážkou (Dvacet minut)
.
25. prosince 2014 ČRo2 11.05
Hostem pořadu Host do domu (25.12.2014 11:05)
.
21. prosince 2014 ČRo Brno 15.05
Hostem Rendez-vous s Marcelou Antošovou 2014
.
23. října 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
25. června 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
28. května 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
24. dubna 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
20. dubna 2014 ČRo HK
Hostem pořadu "Návštěva"
.
6. dubna 2014 Frekvence 1
Hostem "PressKlubu"
.
25. března 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
15. března 2014 ČRo 1
Hostem "Doteků víry" - 22.05
.
3. ledna 2014 ČRo 1
Hostem pořadu "Host Radiožurnálu"
.
21. prosince 2013 ČRo Brno
Rendez-vous s Marcelou Antošovou (21.12.2013)
.
18. prosince 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Výročí Václava Havla
.
20. listopadu 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Výročí sv.Anežky a 17.listopadu
.
30. října 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Česko po volbách, potřebovali bychom svého Františka...
.
18. září 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Forum 2000 v roce 2013 (audio, přepis)
.

9. září 2019

TV Noe: K jádru věci

10. června 2019

TV Noe: Dům ze skla

29. dubna 2019

ČRo: Interview Plus

12. března 2019

Pod lampou

16. srpna 2018

Rozhovor pro StylTip

10. dubna 2018

Fokus VM: Závislosti

17. ledna 2018

Rozhovor pro Echo TV

26. června 2017

Rozhovory v knihovně: ČKA

9. června 2017

Noc kostelů 2017

5. března 2017

Rozhovor pro StylTip 3/3

16. ledna 2017

Rozhovor pro StylTip 2/3

16. prosince 2016

Rozhovor pro StylTip 1/3

15. června 2016

Hovory o nás

22. dubna 2016

Hostem "Inteview ČT24"

29. listopadu 2015

ČT1: 168 hodin: Oleandr moci

17. března 2015

Hostem TN.cz

14. března 2014

Hostem "Interview ČT24"

11. února 2013

Hostem "Inteview ČT24"

1. ledna 1996

7 čili 7 dní

4. listopadu 2019

Tábor, Jednota:

6. března 2019

Popelec umělců 2019

29. května 2018

"Olomoucká kavárna"

25. března 2018

Květná neděle 2018

13. března 2018

4. úterý postní

10. listopadu 2017

III. Fórum dialogu

15. září 2017

Víra

30. června 2017

Věčný život

29. června 2017

Smysl života

15. dubna 2017

Velká noc 2017

14. dubna 2017

Velký pátek 2017

5. dubna 2017

Kategoriální pastorace

16. února 2017

Společný hlas 2017

23. listopadu 2016

Den Unglauben umarmen

3. července 2016

Smetanova Litomyšl 2016

22. března 2016

Does Society Need Scruples?

16. března 2016

Je smrt stále tabu?

10. února 2016

XXI. Popelec umělců

16. ledna 2016

Odkaz Jana Palacha, FF UK

30. října 2012

Chci, abys byl

9. března 2011

Popelec umělců 2011 (ČT)

8. srpna 2010

Úryvek kázání

25. února 2009

Popelec umělců 2009 (ČT)

31. března 2018

Co je pravda? (Proglas)

10. února 2018

Povolební úvaha (Proglas)

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Má zkušenost s fanatiky jedné či druhé strany (netolerantními „věřícími“ i dogmatickými, militantními ateisty) mi napovídá, že zvláště nesnesitelnými nesnášenlivci se stávají ti, kdo si žádné pochybnosti o vlastní pozici nejsou schopni přiznat a zbavují se jich tím, že je promítají na druhé, připisují je druhým a bojem s nimi vlastně bojují s vlastními nerozpoznanými stíny a „démony“.