T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)

Ve svém příspěvku si dovolím příliš široké téma - náboženství v ČR po roce 1989 - zúžit tím, že se zaměřím především na vývoj českého katolicismu v posledním deseti letech a o ostatních formách religiozity se zmíním jen okrajově. Neznamená to však, že bych tyto formy jakýmkoliv způsobem chtěl bagatelizovat; dokonce se domnívám, že netradiční a mimocírkevní formy religiozity budou v blízké budoucnosti patrně nejvitálnější. Nebudu se pokoušet rekapitulovat události na české náboženské scéně posledního desetiletí, spíš se pokusím naznačit určité souvislosti s pohledu sociologie náboženství.

Proud globalizace, který před deseti lety strhl zdi mezi Východem a Západem, se projevuje i v oblasti náboženství a mnohé jevy nové religiozity, které byly před nedávnem patrné pouze na Západě, prostupují i "postkomunistickým světem" včetně České republiky. Při úvahách o současné české náboženské scéně musíme brát v úvahu jak celosvětové trendy, tak specifika české duchovní kultury, tradice a sociokulturní situace.

Rozhodně nelze hovořit o "postkomunistickém světě" či "Východu" paušálně jako o celku. Mezi jednotlivými zeměmi jsou tak radikální rozdíly, že relativizují linii mezi Východem a Západem: podle sociologických charakteristik je náboženská situace v Čechách mnohem podobnější religiozitě ve Francii než na Slovensku, polská je podobnější irské než české apod. To, co nejvíce ovlivňuje religiozitu v jednotlivých zemích, je stupeň inkulturace náboženství : země je "náboženská" natolik, nakolik se podařilo během dlouhého dějinného vývoje zakořenit víru do kultury národa.

Podle mnohých statistik patří dnes Česká republika spolu s Estonskem a bývalou NDR k nejateističtějším zemím této planety.

Toto tvrzení vyvolává řadu otázek. Je odnáboženštění České republiky jen silnější variantou obecného procesu sekularizace západní společnosti? Je to pozdní plod tragických náboženských sporů v dávných kapitolách českých kulturních dějin? Je to důsledek politicky instrumentalizované interpretace české náboženské minulosti ve filozofii českých dějin a v ideologii českého nacionalismu v devatenáctém a dvacátém století? Je to výsledek čtyř desetiletí komunistického režimu, potlačování církví a masivní ateistické propagandy? Nebo je to výsledek nedávné neschopnosti církve využít mimořádný kredit náboženství a náboženských institucí - zejména katolické církve - kolem roku 1989?

Ovšem naše otázky by se mohly zaměřit ještě zaměřit úplně jiným směrem: Není to, co postihují zmíněné sociologické výzkumy, vlastně jen sice nápadná, ale přece jen partikulární oblast toho, co označujeme slovy "religiozita", "spiritualita", "zbožnost" či ještě šířeji "duchovní rozměr"? Nezjišťují ony výzkumy pouze identifikaci s církví a s tradiční církevní formou religiozity jakožto - sáhneme-li ke klasické definici Durkheimově - souboru ritů a přesvědčení, vztahujících se k posvátnu? Nemáme se ptát ještě po jiné oblasti "spirituality" a "religiozity" české společnosti, jež zdaleka nemusí být identická s tím, co zpravidla zkoumá klasická sociologie náboženství?

Možná by se dalo spíše říci, že česká společnost je spíše "nábožensky zanedbaná" než opravdu ateistická v přísném slova smyslu a že výsledky různých povrchních průzkumů veřejného mínění obrážejí spíše dopad mediální image církve než duchovní stav společnosti. Kdybychom chtěli náboženskou orientaci našich obyvatel studovat opravdu solidně, museli bychom sledovat více složek religiozity, které se nemusejí nutně vyskytovat vždy společně: znalost náboženského učení, ztotožnění se s principy víry, aplikace víry v morálním životě, osobní náboženská zkušenost, postoj k náboženským institucím, účast na bohoslužbách atd., atd. Bylo by možné namítnout, že nemalá část Čechů a Češek současnosti má nějakou osobní víru náboženského typu, byť často obtížně definovatelnou a málo kultivovanou tradicí; kritický a skeptický postoj k církvím je pak dán mnoha různými faktory spíše sociologické povahy: chybějící zkušeností s normálním rozvinutým životem moderní církve, přežíváním komunistické propagandy, současnými mediálně živenými kampaněmi i nedostatky církví. Většinu dnešních obyvatel České republiky bychom nejspíše mohli zařadit do určité "šedé zóny" mezi vyhraněnou, reflektovanou a praktikovanou náboženskou vírou a vysloveným ateismem.

Podívejme se na hypotézu, že česká cesta od náboženské vroucnosti v dávné minulosti po náboženskou lhostejnost a nevyhraněnost konce dvacátého století není ničím překvapujícím, že je to pohyb, odehrávající se v logice vývoje ne-li světového, tedy přinejmenším pozorovatelného v mnoha evropských zemích. Ponecháme-li stranou otázky, jak opravdu lze "měřit" vroucnost religiozity studiem dokumentů minulosti a sociologickými analýzami dneška a jak je možné tyto údaje, získané jinými metodami a z jiných zdrojů a týkající se skutečností, které mají radikálně odlišný sociokulturní dějinný kontext, spolu poměřovat, pak bychom se mohli s předchozí odpovědí spokojit. Znamenalo by to, že se naše přemýšlení o religiozitě pohybuje v prostoru, který ustavila osvícenská kritika náboženství a který petrifikoval pozitivistický směr sociologie náboženství, převládající v této disciplině od jejích comtovských a durkheimovských počátků do zhruba poloviny našeho století. Základní tezí, charakteristickou pro tuto epochu a tento typ myšlení, byla "sekularizační teze": přesvědčení, že náboženství je jen jednou vývojovou etapou ("dětstvím lidstva"), která končí a v procesu dospívání (zahájeném osvícenou racionalitou) bude nahrazena něčím jiným, nejspíš civilizací, založenou na vědě.

Toto "sekularizační paradigma" prohlásila v průběhu posledních dvaceti let řada předních představitelů sociologie náboženství za překonané. Ukázalo se, že sekularizace není tak obecný a nezvratný jev, jak se zdálo. Sekularizační proces lze pozorovat jen v určitých kulturách, týká se jen některých vrstev obyvatelstva a zejména jen některých forem náboženského života; o všeobecném zániku náboženství nemůže být řeči. Revitalizace některých klasických náboženství, repolitizace monoteistických náboženství v poslední čtvrtině 20.století, rychlé šíření nových forem religiozity a nových náboženských hnutí, oživení zájmu o spirituální hodnoty, fundamentalistické či synkretické reakce náboženství na globalizační proces, oživení náboženství po desetiletích perzekuce, intenzivní výskyt "pseudonáboženských" a "kryptonáboženských" elementů v sekulární kultuře - to vše vede dnešní sociology k názoru, že je třeba hovořit nikoliv o umírání náboženství, nýbrž o proměně jeho forem.

Tradiční náboženské instituce procházejí - zejména v řadě evropských zemí - útlumem.To, co se však po staletí s náboženstvím podstatně spojovalo - spiritualita, mnohé duchovní a mravní hodnoty, víra, naděje, láska, zápas se sobectvím a idolatrií, hledání komunikace s transcendentální dimenzí skutečnosti a nejzažšího smyslu (ultimate concern) života - to nezaniká. Spíše se "přelévá" do jiných podob, ať už ve smyslu institucionálním, nebo myšlenkovém - do jiného typu řeči, vyjádření. Artikuluje se jinak. Zároveň vznikají jiné formy náboženských seskupení - zatímco některé "novotvary" (typu sekty), ať už v těle stávajících náboženství nebo mimo ně, posilují zejména emocionální vazbu mezi členy a vázanost na charismatické vůdčí osoby, jiná nová náboženská hnutí (typu "kultů") zpravidla rezignují na klasické členství, inspirují se vztahem terapeut-klient či vytvářejí volné sítě příznivců pomocí médií a literatury. Zatímco některá náboženství se na konci 20. století silně repolitizují, účinně vstupují do politických zápasů (což je v přímém rozporu s očekáváním hlasatelů sekularizace), jiné náboženské proudy se "rozpouštějí v kultuře", opouštějí tradiční formy a tradiční instituce (nebo se s nimi mnohem slaběji identifikují než dříve) a stávají se tím, co T.Luckmann označil za "neviditelné náboženství". Luckmann nevidí v sekularizaci konec náboženství, pouze rozvolnění vazby mezi "oficiální" (církevně-orientovanou) religiozitou a individuálním chápáním transcendence, vztahu k "nejzažším hodnotám".

Uvědomíme-li si různé záchvěvy a výkyvy v moderních českých náboženských dějinách - např. neobvyklý nárůst autority katolické církve kolem roku 1989 - přikloníme se možná k názoru, že současný stav duchovní kultury v Čechách nelze interpretovat pouze jako projev obecného procesu sekularizace; bude vhodné použít z arzenálu sociologie náboženství novější a propracovanější teoretické a metodologické přístupy, včetně zmíněné Luckmannovy teorie.

Zastavme se u druhé hypotézy: nízká religiozita českých zemí je plodem dlouhodobého vývoje vztahu mezi dominantní katolickou církví a českým národem. Do vztahu české společnosti k duchovní a náboženské oblasti se určitě vpisuje stín dramatické české minulosti, přičemž je obtížné rozlišit, nakolik je to tato dávná minulost sama (např. husitské války) a nakolik zde spíše hraje roli její pozdní interpretace, vkomponovaná do nacionální ideologie minulého století a zatížená mnohými účelovými přemalbami během dvacátého století. Emocionální vazba mezi náboženskou a národní identitou hraje vždy důležitou roli pro "inkulturaci" víry a její vitalitu tváří v tvář krizím (např. pronásledováním církve). Určitě je zde klíč pro srovnání např. mezi katolicismem českým a polským a odpověď na otázku, proč právě proti československému katolicismu nasadil stalinismus páky nejdrastičtější perzekuce. Komunisté jistě počítali s tím, že vzhledem k antiklerikálním tradicím českého národa zde bude vůči proticírkevním represím nejmenší odpor ("Probudíme husitské instinkty našeho lidu", vyhrožoval po únoru 1948 komunistický ministr Václav Kopecký katolickým biskupům). Nicméně se domnívám, že nelze současný stav duchovní kultury v Čechách vysvětlit jen poukazy na dávnou minulost.

Pak zbývá další často uváděná hypotéza: komunistická perzekuce byla v této zemi příliš tvrdá a dnešní stav je jejím výsledkem. Padesátá léta představovaly skutečně neobyčejně tvrdou perzekuci křesťanů, zvláště katolíků: touto perzekucí byly poškozeny statisíce lidí - od popravených kněží (např. v tzv. babickém procesu), přes tisíce vězněných a internovaných ( mezi ně patřila většina biskupů), držených bez soudu v pracovních táborech a koncentračních klášteřích pod policejním dohledem (to se týká tisíců řeholníků a řeholnic), odeslaných do pracovních trestných oddílů armády (tento osud potkal mnoho mladých kněží a seminaristů) po ohromné množství laiků, kteří byli pro svou víru perzekvováni na pracovištích, nesměli vykonávat řadu povolání (zejména ve školství). Perzekuce za věřící rodiče postihovala i děti; zpravidla jim nebyl umožněn přístup k vyššímu vzdělání. Výčet lidských, morálních i materiálních škod - nezapomeňme na jedinečné historické budovy klášterů, předané po vyhnání řeholníků armádě a záhy zcela zdevastované - by naplnil množství knih a řada takových je již napsána.

Mnohé tragické plody komunistického pronásledování se ukázaly až po roce 1989. Církev byla ve své většině příliš vyčerpaná. Ukázaly se důsledky izolace české církve od církve světové, od jejího teologického vývoje, od proměn, které se na Západě udály v důsledku významného Druhého vatikánského koncilu. To vše jsou známé věci a česká katolická církev dnes sama ústy svého nejvyššího představitele opakovaně tuto nedostatečnou recepci koncilu přiznává.

Nás zajímá jiná věc. Během komunistického běsnění došlo také k paradoxním jevům, které toto pronásledování učinily kontraproduktivním a alespoň určitou část církve obohatily. Téměř všechny vůdčí osobnosti katolické kultury se v době stalinismu ocitly ve vězení či v exilu. Ve vězeních a pracovních táborech se s některými z nich udála zvláštní proměna. Pokud snad dříve žili v izolovaném katolickém prostředí, v této době se ocitli za komunistickými mřížemi v nuceném spolužití s lidmi jiných pohledů na svět - křesťany jiných vyznání, vyznavači masarykovského humanismu, ba i se socialisty a nonkonformními komunisty, kteří upadli v nemilost vlastních soudruhů. A náhle zjistili, že je mnohé věci - nejen odpor vůči komunismu - sjednocují. Pro nekatolíky znamenalo setkání především s kněžími a řeholníky v těchto extrémních podmínkách významné svědectví - mnozí nevěřící nalezli víru, nebo si alespoň přinesli hlubokou úctu k náboženství, církvi a kněžím.

Něco podobného se odehrávalo později v oblasti civilních zaměstnání, které museli vykonávat kněží, zbavení "státních souhlasů k duchovenské činnosti" nebo kněží tajně vysvěcení, zkrátka ti, kdo tvořili tzv. tajnou či podzemní církev. A ještě v další etapě - v sedmdesátých a osmdesátých letech - se tento široký ekumenismus odehrával v prostředí politického i kulturního disentu, kolem hnutí Charta 77 , samizdatu a bytových seminářů - zde budiž zmíněna jména Zvěřina, Mádr, Vaško, Malý, Frei, Palouš, Benda a mnozí další. Český katolicismus v tomto podzemním prostředí paradoxně vyšel z ghetta, alespoň v myšlení a postojích svých nejlepších představitelů.

Někteří z nich - zmiňme jména Šuránek, Mandl, Mádr, Zvěřina, Bouše - začali v extrémních podmínkách nově promýšlet svou víru a budoucí podobu církve. Někteří začali vidět své utrpení a pronásledování církve nejen v optice ideového a politického zápasu, nýbrž v duchu biblických proroků jako příležitost k pokání církve za její minulé chyby a nedostatečnosti, jako cestu k očistě. Tyto úvahy je ovšem nevedly k smíření s komunismem či dokonce kolaboraci. Začali uvažovat o tom, že dočká-li se církev v Čechách zase svobody, bude muset žít a pracovat docela jinak, očištěna od všech pozůstatků austrokatolicismu, od triumfalismu, vnějškovosti, zahledění do sebe. Tito lidé - vzpomínám na rozhovory s otcem Antonínem Mandlem - objevili ve vězení ono "unum necessarium", bez něhož se však církev obejít nemůže. Jistě k těmto hodnotám, které objevili jako stěžejní, když jejich život byl tlakem drastického prostředí redukován na minimum, náležela modlitba, eucharistie, Písmo, liturgie v nejprostší myslitelné formě, ale také hodnoty, které lidé jako Mandl a Zvěřina přičítali k esenci českého - a nutně interkonfesionálně, ekumenicky chápaného - křesťanství: snaha o pravdivost, solidarita s druhými, zejména utištěnými a obhajoba svobody svědomí. Mandlova teologie byla svou otevřeností pro univerzalistický pohled na život blízká Teilhardovi a svým důrazem na svobodu svědomí kardinálu Newmanovi. Teilhardovské motivy odvážně promýšlel kontroverzní moravský kněz Felix Davídek, později biskup a čelný organizátor tkzv. Koinonia - skryté církve, věčný pastorační experimentátor, propagátor inovací, jdoucích daleko za běžnou hranici tehdejší (i dnešní) praxe církve, včetně kněžského svěcení ženatých mužů a žen.

Lidé jako Antonín Mandl byli v pozitivním smyslu šokováni, když se po propuštění z žaláře v polovině šedesátých let dozvěděli, že v Římě nedávno skončil koncil - Druhý vatikánský - který se zabýval přesně těmi idejemi, které oni promýšleli od padesátých let ve vězení a že tento koncil vytýčil církvi linii, po níž oni toužili: ekumenismus, dialog se současným světem, odložení triumfalismu, zjednodušení liturgie a zcivilnění vnějších projevů církve, solidarita se současným člověkem a jeho problémy.

Druhá etapa pronásledování církve po kratičkém náznaku liberalizace na jaře 1968, dvacetiletí "normalizace", nebyla už tak drastická jako v padesátých letech, omezovala se hlavně na byrokratické šikany, byla však promyšlenější a systematičtější. Reformy Druhého vatikánského koncilu se s výjimkou dílčích úprav liturgie nesměly uplatnit. Režim neměl zájem na ekumenismu ani aktivizaci laiků, vyhovovala mu "tridentská" forma církve. O to více se v některých z oněch "skrytých struktur", v nichž byl život církve zbaven prakticky všech institucionálních opor, projevil "duch Druhého vatikánského koncilu": za všechny uveďme jména Josefa Zvěřiny a Bonaventury Boušeho.

A nastala podivná věc: od poloviny šedesátých let postupně roste kruh konvertitů anebo přinejmenším sympatizantů s církví. Nápadné je sociální složení těchto nových věřících - jsou to především vzdělaní lidé, hlavně mladí (studenti), nejvíc ve velkých městech - tedy právě opačný vzorek populace, než je ten, u něhož sociologové obvykle konstatují nejsilnější religiozitu (staří lidé, méně vzdělaní, venkované). Tato tendence sílí po celá sedmdesátá a osmdesátá léta, kdy se církev u nás znovu nadechuje: šíří se samizdatové tiskoviny, pořádají se bytové semináře, začínají masové poutě, které od velehradské pouti v roce 1986 nabývají nezřídka charakteru demonstrací za náboženskou svobodu a lidská a občanská práva. Pod vlivem nového papeže Jana Pavla II. a s pomocí svých nejbližších poradců (Mádr, Zvěřina, Halík) se stařičký český primas kardinál Tomášek z opatrnického hierarchy stává živým symbolem odporu proti komunistické totalitě a je respektován i za hranicemi své církve i země.

V době všeobecné krize důvěry v instituce se stává církev, násilím zbavená svých institučních opor, představovaná poloformálními spontánními společenstvími, právě v této podobě blízká mladým lidem. Život církve se z institučních formálních podob "přelévá" do malých společenství, nikoliv nepodobných základním skupinám ("Basis-Kirche") v Latinské Americe - a ty se stávají produktivní. Také myšlení několika českých teologů - Zvěřiny, Mádra, z evangelíků Trojana - bychom mohli zařadit do proudu "teologie osvobození", ovšem bez latinskoamerické inspirace marxismem. Jde o teologickou hermeneutiku, která vidí spásu v kontextu zápasu za svobodnější a spravedlivější svět v konfrontaci s "hříšnými strukturami" - v tomto případě strukturami byrokratického komunistického státu.

Projevem solidarity církve se společností se stává pastorační program Desetiletí duchovní obnovy národa, vyhlášený 27.11.1987 pastýřským listem, podepsaným kardinálem Tomáškem a ostatními biskupy. List začínal slovy sv. Pavla "Nebojte se a zvedněte hlavy" a obracel se nejen ke katolíkům, ale k celé společnosti. Tento program měl být přípravou na milénium smrti svatého Vojtěcha, českého světce, významného pro celý region středovýchodní Evropy - jeho silným akcentem bylo přihlášení se k evropské myšlence, k jednotě střední Evropy. Dále byl představen jako příprava na rok 2000: má být laboratoří nového životního stylu pro nové tisíciletí. V té době začíná Gorbačovova perestrojka a hlavní iniciátoři projektu (T.Halík, P.Piťha) mají na zřeteli také očekávané společenské změny. Chtějí zdůraznit, že uzdravení společnosti nelze očekávat jen od změn vnějších poměrů, od změn politických a ekonomických struktur, nýbrž od změn celého klimatu společnosti, změn mentality, hodnotové orientace, způsobů myšlení a chování. Celý projekt byl rozvržen do deseti let: každý rok měl své téma, inspirované jedním přikázáním Dekalogu. Přikázání byla však interpretována do podoby pozitivních hodnot: přikázání Nepokradeš odpovídalo téma Práce a sociální odpovědnost, přikázání Nesesmilníš téma Rodinný život, přikázání Nevydáš křivého svědectví téma Pravda a spravedlnost atd.

V druhém roce realizace tohoto projektu došlo k nečekaně rychlému a nečekaně snadnému pádu komunistického režimu. V Čechách byly události listopadu 1989 předznamenány a podbarveny církevní událostí, která symbolizovala tehdejší velké sblížení mezi církví a národem: několik dní před studentskou demonstrací a následnými událostmi, které vedly k pádu komunistické vlády, byla v Římě za velké účasti českých poutníků a velkého zájmu celého národa kanonizována česká světice Anežka Přemyslovna. Ve dnech masových demonstrací, kdy se režim rozhodoval, zda bude kapitulovat nebo se uchýlí k vojenské síle, řekl kardinál Tomášek při bohoslužbě v pražské katedrále - díkůvzdání za kanonizaci Anežky - památná slova: "V této důležité chvíli zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi stojím já i katolická církev na straně národa!" V následujících měsících se úplně uvolnil prostor náboženské svobody.

Při hodnocení následující dekády často slýcháme slogan: církev selhala, nenaplnila velké očekávání většiny společnosti. Proto se její nebývalá morální autorita, kulminující krátce po listopadu 1989, postupně vytratila, očekávaný "velký boom" religiozity se nekonal, katolická církev nepatří - řečeno mírně - mezi oblíbené a všeobecně vážené instituce české společnosti.

Tento pohled je jistě alespoň zčásti pravdivý a příčiny tohoto stavu jsou rozličné. Společenské očekávání, upřené k církvi po listopadu 1989 bylo nerealistické a pravděpodobně nemohlo než být frustrováno. Ostatně: pohyb přimknutí se k církvi v dramatických dobách a ve chvílích hledání nové identity je historicky známý jev, stejně jako ochabnutí této tendence v relativně "normálních dobách."

Církev byla příliš zdecimována dekádami útlaku, než aby promptně zaujala přední místo mezi transformačními silami společnosti. Projevila se "opotřebovanost" kléru - stáří a únava mnoha duchovních, izolace většiny z nich od teologického vývoje a nových forem církevního života ve světě (působící "kulturní šok" při konfrontaci se Západem a následné posílení zhoubné tendence izolovat se od Západu), navyklost na nuceně redukovaný styl pastorace a nepřipravenost na nové úkoly. Církev po desetiletí byla vytlačena z mnoha sfér veřejného života - kde měla nyní vzít zkušenosti se školstvím, zdravotnictvím, médii, komunikace s politickou sférou apod.? Církev byla uvyklá na klerikální styl - jak rychle otevřít prostor pro laiky a naučit klerus a laiky novému, dospělejšímu a partnerštějšímu stylu pastorace?

Intelektuální elita katolických laiků, která se silně angažovala v podzemních strukturách církve, nyní odešla převážně do akademického a politického světa, církevní práce zbyla opět především na kněze, mnohdy zaskočené překotným vývojem. Svou roli sehrála i nešťastně zpolitizovaná a medializovaná vleklá kauza církevních restitucí včetně několika skandálů.

Ovšem nezapomeňme na naši hypotézu: v okamžiku, kdy církev položila důraz na obnovu institucionálních struktur, nastal odliv popularity církve. Jistě: církev v normální společnosti nemůže žít bez institucionálních opor, nelze uměle prodlužovat "vyjímečný stav" církve zatlačené do podzemí. Taková taktika by se proměnila v trapnou romantiku; zdá se, že se pro tuto cestu rozhodla část bývalé podzemní církve. Možná, že problém spočíval v tom, že budování církevních struktur se dělo často v duchu restaurace poměrů před rokem 1948. Avšak: dvakrát nevstoupíš do téže řeky, společnost se mění a společenská tvářnost církve též.

Slibný program Desetiletí duchovní obnovy byl v letech transformace české společnosti po listopadu 1989 do značné míry zastíněn událostmi na povrchu politického a ekonomického dění. Plody prvních let - např. iniciativy křesťanů na poli sociálně charitativní práce, pracovní tým kněží, který zpočátku průběh programu řídil a z jehož středu vzešla většina později jmenovaných biskupů atd. - byly jistě dobrým vkladem do nové etapy života církve, avšak katolické církvi se nepodařilo to podstatné: nabídnout tento program celku společnosti a učinit jej základní koncepcí pastorační práce, která by se neobracela jen dovnitř obce věřících ("obracení obrácených"), nýbrž vyzařovala duchovní a mravní inspiraci ("světlo a síly", říká 2. vatikánský koncil v konstituci Gaudium et spes) i do širších vrstev společnosti, přinejmenším k těm, které církev mohla kolem roku 1989 počítat mezi své sympatizanty.

V posledních letech dvacátého století se česká katolická církev v přímé návaznosti na program Desetiletí duchovní obnovy rozhodla zahájit "synodální proces", několikaletou přípravu na plenární sněm církve, který by měl být v národním měřítku jakousi obdobou 2. vatikánského koncilu, přijmout koncepci a strategii svého dalšího působení. Pomalu se v různých společenstvích otvírá debata o budoucnosti katolictví v českých zemích. Lze jen doufat, že církev bude schopna vidět své úkoly a svou zodpovědnost nejen úzce, pragmaticky, tradicionálně, nýbrž že vezme v potaz jak globální proměny náboženského života - trendy, kterým se neubrání ani česká republika, tak i onen rozměr statistiky, který často uniká optice statistik. Hlavním tématem sněmu má být "evangelizace". Má-li tento slogan znamenat něco víc než jen povrchní náboženskou agitaci, musí být jako hlavní forma evangelizace viděna "inkulturace", zakořenění hodnot evangelia v stylu myšlení a života současných lidí. Nikoliv levné "přizpůsobení tomuto světu" (kdosi vtipně poznamenal, že kdo se žení s duchem doby, bývá brzy vdovcem), nýbrž opravdu hluboký "dialog s kulturou". Ten však předpokládá reflexi nad specifikou "české spirituality", duchovní kultury v Čechách - a tomuto tématu věnujeme poslední bod této úvahy.

Když hovoříme o náboženském vývoji české společnosti, neměli bychom se zaměřit jen na tradiční církevní formy religiozity. Religiozita existovala - a stále šířeji a intenzivněji existuje, pokud sledujeme světové trendy - také na periferii církevního náboženství a za viditelnými hranicemi církví. V Čechách v důsledku historických zranění vztahu národa a církve je třeba tuto rovinu religiozity brát zvláště v potaz.

Antiklerikalismus českého národa - pokud ho studujeme na životních příbězích některých významných českých osobností, a nepřebíráme jen zaběhaná ideologická klišé - má často charakter jakési "hassliebe", zraněné lásky, která se proměnila v nenávist.

Zdá se mi, že v Čechách jednoduše nevymizel onen dříve tak typický zápal pro jisté hodnoty křesťanské víry, zvláště pro její etické a sociální aspekty (pravdivost, spravedlnost), pouze pozbyl svou tradiční podobu ("svlékl černou hazuku", jak mu radil Havlíček), když předtím utrpěl trauma ve střetu s církevním formalismem. Mohli bychom to dokumentovat na autobiografických poznámkách Havlíčkových, Masarykových, ale koneckonců už Husových, máme-li sáhnout k "archetypickým" postavám české minulosti. Tento etos se však artikuluje v jiném diskurzu, než je tradiční církevní terminologie.

Tento jev nazývám "plachá zbožnost v Čechách". Když si připomeneme profilující osobnosti české kultury posledních více než stopadesáti let - Bolzana, Havlíčka, Palackého, Masaryka, Čapka, Šaldu, Černého, Patočku, Havla - zjistíme, že nikdo z nich není ateista. Naopak : pro každého z nich je velmi důležité to, co by opisovali jmény jako "božnost", vertikála či transcendentála lidského života, prozřetelnostní rozměr dějinného vývoje, "horizont horizontů", "úhel věčnosti" apod. Všichni byli velmi senzitivní pro mravní hodnoty křesťanství. Ale žádný z nich nebyl ochoten používat k vyjádření těchto hodnot tradiční církevní terminologii.

Jedná se jen o důsledky novověké krize náboženského jazyka, pociťované evropskými vzdělanci vůbec, anebo tu jde ještě o něco jiného - příznačného právě pro spirituální dimenzi české kultury? A má tento postoj českých myslitelů nějakou souvislost s tím, jak se běžný Čech dívá na náboženské otázky? Odpověď na tuto otázku není vůbec snadná.

Výraz "plachá zbožnost" mám ještě spojen s jednou poznámkou v Durychově líčení cesty po Španělsku. Zatímco gesto modlitby španělského katolíka je dramatické, např. ruce do široka rozpřažené před křížem, je podle Durycha české gesto modlitby kradmé, diskrétní, jakoby věřící Čech stále na sobě cítil skeptický a ironický pohled bezvěrce. Česká mentalita zřejmě z mnoha vnějších i vnitřních důvodů nedůvěřuje nápadným vnějším formám náboženství, podezírá je z neupřímnosti, formalismu, nebo se obává, že jsou maskou mocenských zájmů.

Dodal bych: česká zbožnost se v průběhu věků "přelévá" z vnějšku dovnitř, od patetických forem k civilním, od metafyzicko-teologického slovníku k diskursu "otevřeného humanismu", rozuměj k humanismu otevřenému pro vertikální, transcendentální rozměr, který však raději nechává jen naznačený. Tváří v tvář religiozitě, která ztrácí stud před posvátným (např. agresivně-podbízivé náboženské agitaci ve stylu amerických teleevangelistů, která se na volném trhu duchovních směrů v polistopadových Čechách stala často exportovaným zbožím), se tato "plachá zbožnost" stahuje do úkrytu.

Mám zato, že "plachá zbožnost", ona tradičnímu diskursu se vyhýbající spiritualita v myšlení profilujících osobností české kultury je oním "chybějícím článkem" v procesu přechodu od tradiční církevní religiozity k "neviditelné zbožnosti" české společnosti, kterou si není dobré plést s ateismem jen proto, že nevykazuje rysy dřívějšího typu zbožnosti.

Rovněž však souhlasím se sociology, kteří nejenže zpochybňují jednosměrnost a nezvratnost sekularizačního procesu, nýbrž zároveň nevidí v privatizaci a individualizaci víry konečné stádium dějin náboženství. Někteří z nich (Keppel, Casanova a další) ukazují na repolitizaci náboženství v dnešním světě. Jinak řečeno: "neviditelné náboženství" se může za určitých okolností opět zviditelnit, privátní se může stát veřejným, plamen z vnitřní svatyně, svědomí a srdce může přeskočit do ulic. Nejen islám v Iránu, Kosovu a bývalých sovětských republikách, nejen protestantští evangelikálové při prezidentských kampaních v USA, nejen ortodoxní judaisté v Izraeli, nejen teologie osvobození v Latinské Americe, síkhové v Pandžábu, Soka Gakkai v Japonsku, ale i křesťanství jako jeden významný zdroj inspirace zápasu za lidská práva proti totalitárnímu komunismu ve středovýchodní Evropě včetně českých zemí patří k důkazům oživeného propojení mezi politikou a náboženstvím v současném světě; je to skutečně - na rozdíl od sekularizace - globální jev.

Česká zbožnost" vystupuje z "anonymity", "neviditelnosti" jednak v dramatických dějinných okamžicích (vzpomeňme na některé národní poutě po Mnichovu, pouť na Velehrad v roce 1986 či poutě na počátku Desetiletí duchovní obnovy, Otčenáš Václava Malého na klíčové demonstraci v listopadu 1989 aj.) a jako odpověď na takový způsob náboženského oslovení, který má povahu pozvání ke společnému hledání a čestného dialogu. Monologické, podbízivé a nestoudně manipulační formy "evangelizace", kterým se ve světě leckdy pohádkově daří, bývají v Čechách kontraproduktivní. Česká zbožnost, zraněná dějinami, je plachá.

Během posledního desetiletí dvacátého století tedy konstatujeme v Čechách spíše privatizaci a individualizaci náboženství; tradiční církevní religiozita je po krátkém záblesku veřejného zájmu opět postupně marginalizována. Pokusy redefinovat sociální roli církví v pluralitní společnosti a naučit je novému stylu komunikace s celkem společnosti nemají širší ohlas. Pouze některé instituce (např. Česká křesťanská akademie) se dlouhodobě a systematicky snaží o dialog na všech úrovních - v církvi samotné, mezi křesťanskými vyznáními, se sekulární společností i o mezináboženský dialog.

Na Západě často panuje iluze, že křesťanství má v postkomunistické části světa jedinečnou šanci vyplnit vakuum po pádu marxistické ideologie. Po marxismu však nezůstalo žádné vakuum v srdcích a myslích lidí, protože tam byl marxismus koncem devadesátých let už dávno mrtev. Marxismus byl sice oficiální státní ideologií, ale ve skutečnosti v něj už dlouhá léta prakticky nikdo nevěřil, v komunistických zemích bylo už dávno mnohem méně přesvědčených marxistů než na Západě. V marxismus nevěřila ani naprostá většina komunistických funkcionářů - byli to zpravidla cyničtí pragmatičtí držitelé moci.

To, co udržovalo komunismus u moci, nebyla víra v ideologii, nýbrž nepsaný pakt mezi vládou a ovládanými : pokud se občané budou chovat konformně, stát jim zajistí jistou míru sociální jistoty a bude tolerovat řadu věcí - špatnou pracovní morálku, drobnou každodenní hospodářskou kriminalitu v oblasti "společného vlastnictví všeho lidu" apod. Tato tajná "společenská smlouva" vypěstovala zvláštní lidský druh, který Josef Tischner nazval "sovětský člověk" - člověk bez kreativity, iniciativy a odpovědnosti.

"Vyrovnat se s komunistickou minulostí" neznamená postavit před soud pár komunistických zločinců nebo se verbálně distancovat od starého režimu a jeho ideologie. Znamená to jasně ukázat na "antropologické kořeny totality", na ty způsoby chování a povahové vlastnosti, které umožnily totalitním režimům žít tak dlouho. Pokud zde je nějaká velká šance a výzva pro křesťanství, pak je v dlouhodobé terapii tohoto stavu a ne v nějakém uprázdněném trůnu po státní ideologii.

Pokud se někdo domníval, že katolicismus sehraje v těchto zemích podobně významnou politicko-sociální roli jako při obnově Německa a Evropy po pádu nacismu, byl během několika let zklamán. Generace velkých katolických politiků jako Robert Schumann, Adenauer či De Gasperi se neobjevila. Myšlenka, že by katolická sociální nauka mohla být významnou inspirací procesu politicko-ekonomické a sociální transformace v postkomunistických zemích zůstala spíše zbožným přáním. V této oblasti se spíše uplatnily liberální a sociálně-demokratické projekty, přičemž do obou se často promítaly relikty marxistických klišé. Katolická sociální nauka je dosud v postkomunistických církevních kruzích velice málo známa a chybí její tvořivá aplikace na místní poměry.

Jezuitský teolog Henri Carrier, sekretář Papežské rady pro kulturu, rozlišuje tři typy vztahů mezi vírou a kulturou, mohli bychom též říci: mezi církví a společností. První je situace "identity" - v tradiční společnosti, kde víra a kultura společnosti se mnohovrstevně prostupují a vzájemně podporují. Druhý typ je "zlom", konflikt mezi vírou a převažující kulturou společnosti - nastává zejména tam, kde je církev pronásledována.Třetí typ je situace církve v pluralitní společnosti. Každá z těchto situací vyžaduje od církve jiný pastorační styl, jiné priority, každá má své vlastní výhody i úskalí. Církve ve středovýchodní Evropě vyšly před několika lety ze situace konfliktu. Někteří křesťané možná podvědomě očekávali, že se církev po pádu komunismu vrátí do situace "identity", tradiční společnosti. Tento typ společnosti je však pryč, nebo radikálně odchází do minulosti. Církve žijí a budou žít v pluralitní společnosti.

Někteří katolíci jsou z této nové situace natolik zmateni, že začínají proti svému okolí uplatňovat tutéž taktiku "kruhové obrany", kterou se naučili v době konfrontace s komunistickou totalitou. Někdy vede k pokračování strategie odporu a obrany pouhá setrvačnost, únava, intelektuální ochablost, neschopnost rozumět "znamením času", přežívání předkoncilní nedůvěry církve k demokracii, neschopnost "žít bez nepřítele". Tím se ovšem tito křesťané příliš neliší od mnoha jiných skupin ve společnosti, které jsou také zatíženy "psychologií propuštěného vězněů a trpí ve svobodné společnosti jakousi "agorafobii" - úzkostí z volného prostoru, doslova: úzkostí z trhu.

Německý sociolog a teolog Karl Gabriel vidí pro budoucnost církve tři alternativní scénáře. První varianta je stáhnout se do "ghetta", do konfesionálního prostředí, ostře ohraničeného vůči okolnímu světu: do vlastní rodiny, farnosti, církevní školy, církevních médií apod.- prostě reagovat na konec industriální společnosti tak, jako většina církve reagovala na knec společnosti feudální. Takový postoj obvykle zahrnuje démonizaci svého okolí, čeno-bílé vidění světa a přináší velký pocit jistoty a jasné orientace. Že takový postoj je i dnes velmi přitažlivý, ukazuje nárůst sekt nebo úspěch evangelikálních fundamentalistických proudů v americkém protestantismu. Kdyby se katolická církev rozhodla jít tímto směrem, čeká jí během jedné generace osud marginální sekty na okraji společnosti. Tomuto vývoji se snažil zabránit 2. vatikánský koncil.

Druhou variantou je ta podoba církve, kterou nesou různá hnutí v církvi nebo která je typická pro latinskou Ameriku: církev malých bratrských společenství. Gabriel se domnívá, že tyto inspirující skupiny mohou vnést novou dynamiku a inovaci do života církve, ale pokud by měly mít monopol, pokud by byly jedinou podobou církve budoucnosti, skončily by na okraji společnosti podobně jako první varianta.

Třetí variantou je možnost, že církev pochopí faktickou polaritu podob dnešního katolicismu nikoliv jako krizi, nýbrž jako velkou šanci pro věrohodnou reprezentaci křesťanství v dnešní mnohotvárné pluralitní společnosti. Tento scénář předpokládá, že v církvi vzniknou mechanismy, schopné unést a zpracovat tu velkou vnitřní různost, tenze a někdy i konflikty. Úlohou církevní autority by v tomto případě bylo udržovat přátelskou komunikaci a dialog, vytvářet prostor pro jednotlivé aktivity a nepoužívat byrokraticko-centralistických metod řízení, s mocí zacházet "asketicky". Církev budoucnosti by pak měla podobu "smířené různosti".

Osobně se domnívám, že tento scénář je poněkud utopický, že příliš promítá do církve moderní politickou zkušenost, model demokracie. V dnešní církvi probíhá vášnivá debata mezi zastánci "demokratizace církve" a těmi, kteří zdůrazňují její hierarchickou strukturu. Zdá se mi, že obě stanoviska jsou poněkud jednostranná: sociologicky viděno, církev je zvláštní kombinací hierarchické, demokratické a charismatické struktury.

V řadě postkomunistických zemí se také nově řeší vztah církve a státu; v české republice se o tom vedou vášnivé spory. Domnívám se, že tyto diskuse se zaměřují na sekundární problémy, za nimiž se skrývá otázka daleko hlubší a zásadnější: jakou roli bude mít náboženství a náboženské instituce v budoucnosti v Evropě vůbec a v této části Evropy zvlášť?

Dosud jsou otevřeny obě možnosti: konstruktivní model (duchovní a morální potenciál náboženství obohatí demokratickou společnost, církve se stanou její integrální součástí) i negativní model (náboženské instituce nadobudou spíše charakteru sekt, octnou se v izolaci, budou na okraji společnosti zdrojem "kontrakultury").Která z těchto možností se naplní, to závisí jednak na schopnosti církví redefinovat svoji společenskou roli v nové dějinné situaci, jednak na schopnosti těch, kdo utvářejí veřejné mínění a činí politická rozhodnutí, přispívat ke kultuře dialogu mezi lidmi a institucemi s různými ideovými východisky.

Na počátku této úvahy jsem označil za vítěze nad komunismem proces globalizace. Za jeden ze stěžejních problémů dnešního světa považuji otázku, zda se podaří v rámci procesu globalizace vypěstovat určitou kulturu dialogu, učinit z globalizace komunikativní proces. Mezináboženský a mezikulturní dialog o základních etických a spirituálních hodnotách je pak neodmyslitelnou součástí tohoto procesu. Bez něho by globální civilizace byla jen novou babylonskou věží.

Domnívám se, že katolicismus by za jistých okolností mohl právě na tomto poli splnit důležitou úlohu - může totiž vést dialog jak se světovými náboženstvími, tak se sekulárním humanismem, neboť s oběma má své styčné body. Jan Pavel II. v nedávné encyklice Fides et ratio vyzývá k nové alianci mezi vírou, vědou a filozofií. A ve svých textech, týkajících se spirituality a etiky pro nové tisíciletí, vyzývá k hlubšímu porozumění a vzájemné spolupráci příslušníky různých náboženství a kultur.

Nakolik je současný český katolicismus schopen se otevřít i této dimenzi poslání církve na prahu nového milénia, je dosud obtížné zahlédnout a posoudit.

Summary:

Česká republika je považována za jednu z nejateističtějších zemí světa. Autor prověřuje různé hypotézy, snažící se objasnit příčiny úpadku religiozity v Čechách. Domnívá se, že nejde o ateismus, spíše o "šedou zónu" mezi tradiční religiozitou a ateismem: patří sem jak důsledky vytěsňování náboženské kultury, "náboženská zanedbanost", tak jev, který nazývá "plachá zbožnost" - spiritualita, která spíše tíhne k etice než k církevně orientované religiozitě. V posledních deseti letech se změnila především společenská akceptace církve: kolem roku 1989 byla expektace společnosti ve vztahu ke katolické církvi velmi vysoká, církvi se však nepodařilo redefinovat svou sociální roli v podmínkách pluralitní společnosti.

Přednáška na ČAV 2000, uveřejněno ve sborníku Společnost v přerodu. Češi ve 20.století. , Masarykův ústav AV ČR, Praha 2001, s. 144-158

Tvorba

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody.
loading...

Objednat knihu

Štefan Hríb Více o knize Skrýt info
Kam se ztratil Bůh
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Svět bez Boha: Ateismus jako druh náboženské zkušenosti
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Obnovíš tvář země: Texty k obnově církve a společnosti z let 1988-1998
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Žít v dialogu: Podněty k promýšlení víry
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Žít s tajemstvím: Podněty k promyšlení víry
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Chci, abys byl: Křesťanství po náboženství
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Úvahy na prahu tisíciletí (Ranní zamyšlení na vlnách BBC)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Tomasz Dostatni Více o knize Skrýt info
Smířená různost (rozhovor)
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Divadlo pro anděly: Život jako náboženský experiment
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Stromu zbývá naděje: Krize jako šance
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Úvahy na prahu tisíciletí (Ranní zamyšlení na vlnách BBC)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Dotkni se ran: Spiritualita nelhostejnosti
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík et al. Více o knize Skrýt info
Máš před sebou všechny mé cesty (sborník k 60. narozeninám T. Halíka)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Vzdáleným nablízku: Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Prolínání světů: Ze života světových náboženství
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Noc zpovědníka: Paradoxy malé víry v postoptimistické době
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Vzýván i nevzýván: Evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Oslovit Zachea (soubor proslovů a kázání)
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Co je bez chvění, není pevné: Labyrintem světa s vírou a pochybností
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Jan Jandourek Více o knize Skrýt info
Ptal jsem se cest (rozhovor)
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Víra a kultura - Pokoncilní vývoj českého katolicismu v reflexi časopisu Studie
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Sedm úvah o službě nemocným a trpícím
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Večerní modlitby
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
O přítomnou církev a společnost
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
From the Underground Church to Freedom
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
I Want You to Be: On the God of Love
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Pavel Hošek (eds.) Více o knize Skrýt info
A Czech Perspective on Faith in a Secular Age
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Night of the Confessor: Christian Faith in an Age of Uncertainty
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Patience with God: The story of Zacchaeus continuing in us
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Theater für Engel. Das Leben als religiöses Experiment
loading...

Objednat knihu

P. Zulehner, T. Halík Více o knize Skrýt info
Wir teilen diesen Traum: Theologinnen und Theologen aus aller Welt argumentieren "Pro Pope Francis"
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Gott los werden: Warum der Glaube den Unglauben braucht
loading...
P. Zulehner, T. Halík Více o knize Skrýt info
Pro Pope Francis. Weltweite Unterstützung für den Papst aus dem Kirchenvolk
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Starker Wein, nicht lauwarmes Wasser: Impulse für einen Glauben, der Zukunft hat
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Glaube und sein Bruder Zweifel
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Gott los werden? Wenn Glaube und Unglaube sich umarmen
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Ich will, dass du bist. Über den Gott der Liebe
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Nicht ohne Hoffnung. Glaube im postoptimistischen Zeitalter
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
All meine Wege sind DIR vertraut. Von der Untergrundkirche ins Labyrinth der Freiheit
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Berühre die Wunden: Über Leid, Vertrauen und die Kunst der Verwandlung
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Nachtgedanken eines Beichtvaters: Glaube in Zeiten der Ungewissheit
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Geduld mit Gott (Die Geschichte von Zachäeus heute)
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Du wirst das Angesicht der erde erneuern - Kirche und Gesellschaft an der Schwelle zur Freiheit
loading...
Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Fare a meno di Dio? Se fede e incredulità si cercano
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Voglio che tu sia. L'amore dell'altro e il Dio cristiano
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
La notte del confessore: La fede cristiana in un tempo di incertezza
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Vicino ai lontani: la pazienza della fede nel dialogo con l'ateismo
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
"Mistica, anima della filosofia?"
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Donner du temps à l'éternité. La patience envers Dieu
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Quiero que seas: Sobre el Dios del amor.
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
¿Deshacerse de Dios? Cuando la fe y la increencia se abrazan
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paradojas de la fe en tiempos posoptimistas
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paciencia con Dios: Cerca de los lejanos
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Un proyecto de renovación espiritual
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Diante de Ti, os meus caminhos.
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
O abandono de Deus. Quando a crença e a descrença se abraçam
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Quero que Tu sejas! Podemos acreditar no Deus do amor?
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
O Meu Deus é um Deus Ferido
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
A noite do Confessor: A fé cristã numa era de incerteza
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paciência com Deus: Oportunidade para um encontro
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Não sem esperança. O retorno da religiao em tempos pos-otimistas
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Quero que sejas: Podemos acreditar no Deus do amor?
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Livrar-se de Deus? Quando a crença e a descrença se encontram
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
A Noite do Confessor. A Fé Cristã Num Mundo de Incerteza.
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Toque as feridas. Sobre sofrimento, confiança e a arte da transformação.
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Paciência com Deus. Oportunidade Para Um Encontro - Coleção No Espírito.
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Bóg zagubiony: Wiara w objęciach niewiary
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Żyć w dialogu. Impulsy do rozmyślań nad wiarą
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Żyć z tajemnicą. Impulsy do rozmyślań nad wiarą.
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Zacheuszu! 44 kazania o sensie życia
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Chcę, abyś był
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík, Tomasz Dostatni Více o knize Skrýt info
Różnorodność pojednana. Rozmowy
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Hurra, nie jestem Bogiem!
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Przenikanie światów: Z życia pięciu wielkich religii
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Teatr dla aniołów. Życie jako religijny eksperyment
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Dotknij ran
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Drzewo ma jeszcze nadzieje
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Cierpliwość wobec Boga. Spotkanie wiary z niewiarą
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Noc spowiednika
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Zacheuszu!
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Wzywany czy niewzywany - Bóg się tutaj zjawi
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Przemowic do Zacheusza
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Co nie jest chwiejne, jest nietrwałe
loading...
Tomáš Halík, Jan Jandourek Více o knize Skrýt info
Radzilem sie dróg
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Wyzwoleni, jeszcze nie wolni
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Znebimo se Boga: ko se vera in nevera objameta
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Spovednikova noč: krščanska vera v času negotovosti in novega upanja
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Blizu oddaljenim: gorečnost in potrpežljivost v srečevanju vere z nevero
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Dotakni se ran: duhovnost neravnodušnosti
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Blizu pola: Molk na Antarktiki
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Strpljenje s Bogom: Pripovijest o Zakeju danas
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Terpelivist iz Bogom : zуstrič viri z neviroju
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Nič spovidnika
loading...
Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
A gyóntató éjszakája: A kishitűség ellentmondásai posztoptimista korunkban
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Niet zonder hoop. Religieuze crisis als kans
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Raak de wonden aan van. Over niet zien en toch geloven
loading...

Objednat knihu

Anselm Grün, Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Geloven op de tast. Als geloof en ongeloof elkaar ontmoeten
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Ik wil dat jij bent: over God van liefde
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
De nacht van de biechtvader. Christelijk geloof in een tijd van onzekerheid
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Geduld met God: Twijfel als brug tussen geloven en niet-geloven
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Tålamod med Gud
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
Tanriyi sabirla beklemek: Zakkayin öyküsü bizimle devam ediyor
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
상처 입은 신앙 - “내 상처를 보고 만져라"
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
하느님을 기다리는 시간
loading...

Objednat knihu

Tomáš Halík Více o knize Skrýt info
擁抱懷疑的信仰
loading...

Objednat knihu

11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SVÁTEK CYRILA A METODĚJE - SMETANOVA LITOMYŠL 2018
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.
KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.
ODMÍTÁM DÉMONIZOVÁNÍ HOMOSEXUÁLŮ, CÍRKEV MÁ SAMA KOSTLIVCE VE SKŘÍNI (září 2019)
.
CÍRKEV JE JAKO NĚMECKO PO HOLOCAUSTU (březen 2019)
.
ČAPUTOVÉ JSEM SE OMLUVIL ZA ÚTOKY NA JEJÍ ADRESU Z JISTÝCH KATOLICKÝCH KRUHŮ (březen 2019)
.
VAŘILI SI NÁS JAKO ŽÁBY A POSTUPNĚ ZVYŠOVALI TEPLOTU (leden 2019)
.
ROZHOVOR PRO AHA/BLESK - 50. VÝROČÍ JANA PALACHA (leden 2019)
.
O JEŽÍŠKOVI NELŽETE. DÍTĚ NENÍ MALÝ HLUPÁČEK (prosinec 2018)
.
VĚŘIT ZNOVU – A JINAK (prosinec 2018)
.
STOLETÉ DĚDICTVÍ NÁS VŠECHNY ZAVAZUJE (prosinec 2018)
.
CÍRKVI PŘÍSLUŠÍ POKORA (říjen 2018)
.
50. VÝROČÍ SRPNOVÉ OKUPACE ČESKOSLOVENSKA (srpen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (červen 2018)
.
ROZHOVOR PRO ČTK (květen 2018)
.
ROZHOVOR PRO KT (květen 2018)
.
MÁME ODVÁŽNÉHO PAPEŽE (březen 2018)
.
KOHO BY DNES JEŽÍŠ HNAL BIČEM Z CHRÁMU (březen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (leden 2018)
.
PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

3. března 2019

Trignis 2019 - s V. Malým
29. dubna 2019 ČRo Plus
Hostem pořadu "Interview Plus" - s Janem Bumbou
.
17. března 2019 ČRo Plus
Vertikála: Tomáš Halík a Jan Jandourek v rozhovoru s Evou Hůlkovou
.
4. listopadu 2018 ČRo Plus
Hostem pořadu "Hovory" - rozhovor s Evou Hůlkovou
.
3. června 2018 ČRo Plus
Hostem pořadu "Hovory" - rozhovor s Evou Hůlkovou
.
5. ledna 2018 Radio Proglas
Hostem pořadu "Všimli jsme si"
.
27. prosince 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
20. června 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
24. dubna 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
15. února 2017 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
15. ledna 2017 ČRo2, 10.30
Na návštěvě u Karla Čapka
.
21. prosince 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
19. prosince 2016 ČRo Brno, 15.04
Hostem "Rendez-vous s Marcelou Antošovou"
.
16. listopadu 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
10. srpna 2016 ČRo Plus 7.10
DUEL: Tomáš Halík a Milan Badal
.
1. července 2016 ČRo Plus 11.34
Interview Plus
.
28. června 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
18. května 2016 ČRo2, 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
26. dubna 2016 ČRo1 17.05
Hostem pořadu "20 minut Radiožurnálu"
.
30. března 2016 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
18. března 2016 ČRo2, 22.30
Hostem Nočního mikrofóra
.
13. března 2016 ČRo Plus 22.35
Hostem pořadu "Hovory"
.
17. února 2016 ČRo2 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí..."
.
25. prosince 2015 ČRo Plus 14.05
Hostem E. Hůlkové ve specálu Studia Leonardo
.
23. prosince 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
19. prosince 2015 ČRo Plus 11.10
Hostem pořadu "Osobnost Plus"
.
12. června 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
20. května 2015 ČRo2 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
14. dubna 2015 ČRo2 8.30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
11. března 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
30. ledna 2015 Frekvence 1
Zeman? Po Klausovi nemohlo přijít nic horšího!
.
29. ledna 2015 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
14. ledna 2015 ČRo1 17.05
Tomáš Halík není Charlie. Novinář by měl umět rozlišit mezi satirou a urážkou (Dvacet minut)
.
25. prosince 2014 ČRo2 11.05
Hostem pořadu Host do domu (25.12.2014 11:05)
.
21. prosince 2014 ČRo Brno 15.05
Hostem Rendez-vous s Marcelou Antošovou 2014
.
23. října 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
25. června 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
28. května 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
24. dubna 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
20. dubna 2014 ČRo HK
Hostem pořadu "Návštěva"
.
6. dubna 2014 Frekvence 1
Hostem "PressKlubu"
.
25. března 2014 ČRo2 8:30
Hostem pořadu "Jak to vidí"
.
15. března 2014 ČRo 1
Hostem "Doteků víry" - 22.05
.
3. ledna 2014 ČRo 1
Hostem pořadu "Host Radiožurnálu"
.
21. prosince 2013 ČRo Brno
Rendez-vous s Marcelou Antošovou (21.12.2013)
.
18. prosince 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Výročí Václava Havla
.
20. listopadu 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Výročí sv.Anežky a 17.listopadu
.
30. října 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Česko po volbách, potřebovali bychom svého Františka...
.
18. září 2013 ČRo2 8:30
Jak to vidí... Forum 2000 v roce 2013 (audio, přepis)
.

9. září 2019

TV Noe: K jádru věci

10. června 2019

TV Noe: Dům ze skla

29. dubna 2019

ČRo: Interview Plus

12. března 2019

Pod lampou

16. srpna 2018

Rozhovor pro StylTip

10. dubna 2018

Fokus VM: Závislosti

17. ledna 2018

Rozhovor pro Echo TV

26. června 2017

Rozhovory v knihovně: ČKA

9. června 2017

Noc kostelů 2017

5. března 2017

Rozhovor pro StylTip 3/3

16. ledna 2017

Rozhovor pro StylTip 2/3

16. prosince 2016

Rozhovor pro StylTip 1/3

15. června 2016

Hovory o nás

22. dubna 2016

Hostem "Inteview ČT24"

29. listopadu 2015

ČT1: 168 hodin: Oleandr moci

17. března 2015

Hostem TN.cz

14. března 2014

Hostem "Interview ČT24"

11. února 2013

Hostem "Inteview ČT24"

1. ledna 1996

7 čili 7 dní

4. listopadu 2019

Tábor, Jednota:

6. března 2019

Popelec umělců 2019

29. května 2018

"Olomoucká kavárna"

25. března 2018

Květná neděle 2018

13. března 2018

4. úterý postní

10. listopadu 2017

III. Fórum dialogu

15. září 2017

Víra

30. června 2017

Věčný život

29. června 2017

Smysl života

15. dubna 2017

Velká noc 2017

14. dubna 2017

Velký pátek 2017

5. dubna 2017

Kategoriální pastorace

16. února 2017

Společný hlas 2017

23. listopadu 2016

Den Unglauben umarmen

3. července 2016

Smetanova Litomyšl 2016

22. března 2016

Does Society Need Scruples?

16. března 2016

Je smrt stále tabu?

10. února 2016

XXI. Popelec umělců

16. ledna 2016

Odkaz Jana Palacha, FF UK

30. října 2012

Chci, abys byl

9. března 2011

Popelec umělců 2011 (ČT)

8. srpna 2010

Úryvek kázání

25. února 2009

Popelec umělců 2009 (ČT)

31. března 2018

Co je pravda? (Proglas)

10. února 2018

Povolební úvaha (Proglas)

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Ano, obávám se a straním se „neochvějných“, protože z nich cítím chlad smrti a nepřátelství k životu, k jeho pohyblivosti, teplu a rozmanitosti; vyhýbám se jim, protože prostě nevěřím deklarované pevnosti jejich víry. Nemohu si pomoci, za jejich úporností cítím křečovitě potlačované otázky a nezpracované problémy, nevyřešené vnitřní konflikty, kterým se marně snaží uniknout do bojů s „jinak smýšlejícími“.