T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)

S odstupem zahraniční dovolené čtu na internetu ohlášení pražské manifestace gayů a lesbiček a ohlasy na ně. Hradčanský pan Hájek svým výrokem o homosexuálech už posté potvrdil, že si plete roli vysokého státního úředníka s bavičem v bulvárním kabaretu, snažícím se provokovat nestoudností absurdních tvrzení. Jeho hradní pán opětovně v jeho stínu přibrukuje, že si myslí vlastně totéž, jen by to řekl lépe. Co se týče podpory pražských diplomatů té víkendové akci, musím však po delší době souhlasit s Klausem: myslím si o tom vlastně totéž, jen bych to řekl jinak. To, že organizace „G and L“ jsou v dnešním světě vlivná politická lobby s dlouhými prsty v médiích, není paranoidní představa, nýbrž fakt; veřejní činitelé včetně diplomatů se jim neradi staví do cesty. Klausova nonkonformní statečnost v této věci je ovšem poněkud zpochybněna tím, že on po svých mnohých Hájka hodných výrocích na mezinárodním poli už nemá mnoho co ztratit.

Pražský pochod neuvidím ani v televizních zprávách, budu v cizině, hodnotit jej nemohu. Narazil jsem na pár podobných akcí na ulicích evropských metropolí a musím se přiznat, že se mi můj dost konzervativní žaludek obracel nad tím ohňostrojem nevkusu a obscenity. Ale nechci nechat svému žaludku a soukromému vkusu vládu nad svým úsudkem: prostě se mi zdá, že je to kromě juvenilní maškarády výraz rezignace určité skupiny na to, aby byla uznána většinovou společností – tedy jí už jen provokuje. V Čechách je to provokování trochu zbytečné: Češi jsou k homosexuálům většinou velmi tolerantní; i když nevím, zda je to opravdu ctnost tolerance, nebo spíš „laciná tolerance“ lhostejnosti k okolí a důsledek devastace smyslu pro rozlišování hodnot. Rozhodně bych takové akce neradil zakazovat nebo na ně útočit, nejsme naštěstí v Rusku nebo v oné části Polska, naslouchající Rádiu Maryja; pan Bátora a jeho strašidla z D.O.S.T. naštěstí u nás zřejmě zůstanou okrajovou exotickou sektou. Ale nevidím ani důvod, proč by podobné akce měly hledat a nacházet zvláštní úřední, politickou a diplomatickou podporu a potlesk. Proč jim neponechat prostě charakter jedné z okrajových skupinových slavností?

Ve své psychoterapeutické klinické praxi a nyní ve službě zpovědníka jsem poznal zblízka osudy mnoha lidí, s kterými si bez jejich volby příroda zahrála tak, že je touha po intimitě přivádí k lidem stejného pohlaví. Vím o jejich těžkostech a nikdy bych se neopovážil na ně, ani na kvalitu jejich citových vazeb s jejich partnery, házet kameny zatracení. Seč jsem mohl, snažil jsem se, aby pro ně a jejich nemalé problémy byl ve společnosti a hlavně v církvi a křesťanských kruzích větší prostor vstřícnějšího pochopení. Snahy fundamentalistů prohlašovat sám jejich sklon za hřích, odsuzovat je, „léčit je“ či podrobovat exorcismům jako posedlé ďáblem považuji za hřích bigotnosti proti zdravému rozumu, onomu velkému Božímu daru.

Znám zejména v intelektuálních a uměleckých kruzích řadu gayů, kteří se nijak úzkostlivě neskrývají se svým citovým zaměřením, ale nikdy by nešli exhibovat na podobné manifestace, ani by je nenapadlo usilovat o uzavírání úředních sňatků a někteří z nich dokonce považují (podobně jako já) obecné „právo na adopci dětí“ pro stejnopohlavní páry za poněkud nezodpovědné experimentování s dětmi, zvláště když na adopci toužebně čeká spousta manželských párů nebo i rodin (zejména křesťansky motivovaných), ochotných přijmout do stabilního prostředí velké rodiny další dítě z dětského domova. Lidé, o nichž mluvím, mají dost přirozené sebeúcty, sebekritičnosti a jiných důvodů k hrdosti, než aby potřebovali na „parádách hrdosti“ veřejně demonstrovat svou hrdost právě na svou homosexualitu. To, že se člověk chorobně nestydí za svou sexualitu, je dobře; nemusí to však vést až k opačnému extrému, kdy sexualita ztrácí přirozenou ochranu věcí soukromých a intimních.

Možná má nechuť k manifestačním pochodům pramení v dětských vzpomínkách na nucené školní prvomájové parády; nikdo by mne – i když jsem odpůrcem potratů - nedostal ani na křesťanské „pochody pro život“ a podobné akce. Jestliže však plánovaná akce Mladých křesťanských demokratů nebude křečovitou „truc-akcí“ v bátorovském stylu, nýbrž dokáže důstojně a nehystericky připomenout, že to, co v naší společnosti je opravdu ohroženo a co tedy zaslouží víc ochrany a veřejné podpory než homosexuální menšina, které u nás naštěstí nikdo neubližuje, je normální tradiční rodina, pak ji považuji za dobrou. Ti, kteří dokážou i v nestabilní společnosti založit rodinu, zachovat manželskou věrnost, zplodit a dobře vychovat děti a postarat se o staré rodiče, asi opravdu mohou být na co hrdí.

Uveřejněno v LN 12.8. 2011

Články a eseje

ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Chci, abys byl. V onom chci není „pouhé přání“, nýbrž existenciální přisvědčení. Proto otázka, zda člověk bytostně a z hloubi srdce chce, aby Bůh byl, může být položena jak těm, kteří si myslí, že Bůh není, tak těm, kteří si myslí, že je; a ovšem i těm, kteří vědí, že nevědí, co vůbec znamená „být“ v případě Boha.