T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)

V době svého prvního zamilování do filozofie jsem dal Hospodinu pubertálně patetický slib, že budu celý život hledat pravdu nestranně a říkat a psát jen to, co si opravdu myslím, padni komu padni. A protože i mladistvé sliby se musí plnit, je můj respekt k pravdě dokonce silnější než má nechuť k Václavu Klausovi: pokorně tedy připouštím, že některé věci jsou správné, přestože je dělá Václav Klaus.

Mluvil-li Klaus v posledních šestnácti letech o čemkoli, od Evropské unie a úspěšnosti privatizace po vztah ke komunistické minulosti či tábor v Letech, většinou jsem se přistihl, že si myslím pravý opak. Podpořil jsem ho, pamatuji-li si dobře, jen dvakrát: v prosinci 1997, kdy se od něj odvrátili jeho nejvěrnější a média na něj téměř jednohlasně plivala, jsem považoval za rytířské se ho veřejně zastat a později jsem souhlasil s jeho výhradami k americkému zásahu v Iráku. Dnes, marná věc, mu musím dát zapravdu potřetí: je dobře, že vrací zákon o registrovaném partnerství, jeho argumentace je naprosto správná a věcná a navíc je třeba ocenit, že měl odvahu se postavit proti většinovému mínění.

Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. Umět někdy plavat proti proudu momentálních nálad veřejnosti, to je u politiků - pletoucích si demokratické vládnutí s populismem - dnes vzácné.

Připomínám, že jsem po léta polemizoval s křesťanskými fundamentalisty, odsuzujícími homosexualitu bez potřebného rozlišování a hájím i v církevní praxi tolerantní a chápavý postoj; nesouhlasím ani s leckterými z argumentů, které proti zákonu o registrovaném partnerství obvykle zaznívají z našich křesťanských kruhů. I když považuji za logické a oprávněné, že katolická církev nebude udělovat homosexuálním párům svátost manželství (a čekání na nějakého "pokrokového papeže" , který by něco takového zavedl, je bohudík iluze), patřím ke křesťanům, kteří jasně rozlišují sféry církevního a světského práva a jsou zastánci toho, aby ve státě existovala taková právní úprava, která by byla vstřícná i k našim spoluobčanům, kteří - ať se to komu líbí či nikoliv - mají odlišnou sexuální orientaci a chtějí žít v páru.

Vadí mi však, že argumenty, kterými si hlasitá lobby pro zákon o registrovaném partnerství chce zjednat sympatie ve veřejnosti (a naklonit politiky, nadbíhající většinovému mínění), jsou ponejvíce nepravdivé a pokrytecké. Veškeré legitimní požadavky, které zákon slibuje, mohou být uspokojeny buď v rámci existujících zákonů, nebo je může vyřešit jedna návštěva u notáře. Další možné požadavky, které tato lobby patrně perspektivně sleduje (novomanželské půjčky a adopci dětí) považuji za krajně problematické. Zákon v podobě, předložené prezidentovi, je především zbytečný a agitace v jeho prospěch opravdu často pokrytecká: to, co jeho navrhovatelé skutečně sledují, totiž nejsou ani tak záležitosti, které zákon fakticky umožňuje, nýbrž jeho symbolický smysl a psychologický dopad: má ukázat, že homosexuální svazek má stejnou hodnotu jako heterosexuální manželství a tradiční rodina. To však právě není pravda. Neměly by se zaměňovat dvě věci: všichni lidé jsou si jistě rovní svou hodnotou coby lidské osoby bez ohledu na sexuální orientaci, avšak manželství a rodina má hodnoty, které homosexuální svazek postrádá - a tuto nerovnost stejně žádný zákon neodstraní a neměl by ji ani zakrývat. Přijetí tohoto zákona by jistě nezničilo normální rodinu, jak straší jeho vášniví odpůrci, ale ani nedosáhlo toho, co si slibují jeho zastánci: byl by zbytečný a zmatečný.

Myslím, že na rovině právní by mohl být současný spor spravedlivě vyřešen přijetím nějakého obecnějšího zákona, usnadňujícího soužití osob, které o sebe vzájemně pečují, bez výslovné preference "osob stejného pohlaví". Klausovo vrácení zákona by rozhodně mělo vést spíše k seriózní rozpravě a kvalitnějšímu rozhodnutí než k trucovitě manifestačnímu "přehlasování veta".

Děkuji prezidentu Klausovi za postoj, který ve věci zákona o registrovaném partnerství zaujal.

psáno pro MFDnes, publ. 17.2. 2006

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Opravdové náboženské hledání v našem životě zde nemůže nikdy skončit tak, jako končí úspěšné hledání nějakého předmětu, totiž jeho nalezením a vlastněním; nesměřuje totiž k nějakému předmětnému cíli, nýbrž k srdci Tajemství, které je nevyčerpatelné, které nemá dno.