T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)

V době svého prvního zamilování do filozofie jsem dal Hospodinu pubertálně patetický slib, že budu celý život hledat pravdu nestranně a říkat a psát jen to, co si opravdu myslím, padni komu padni. A protože i mladistvé sliby se musí plnit, je můj respekt k pravdě dokonce silnější než má nechuť k Václavu Klausovi: pokorně tedy připouštím, že některé věci jsou správné, přestože je dělá Václav Klaus.

Mluvil-li Klaus v posledních šestnácti letech o čemkoli, od Evropské unie a úspěšnosti privatizace po vztah ke komunistické minulosti či tábor v Letech, většinou jsem se přistihl, že si myslím pravý opak. Podpořil jsem ho, pamatuji-li si dobře, jen dvakrát: v prosinci 1997, kdy se od něj odvrátili jeho nejvěrnější a média na něj téměř jednohlasně plivala, jsem považoval za rytířské se ho veřejně zastat a později jsem souhlasil s jeho výhradami k americkému zásahu v Iráku. Dnes, marná věc, mu musím dát zapravdu potřetí: je dobře, že vrací zákon o registrovaném partnerství, jeho argumentace je naprosto správná a věcná a navíc je třeba ocenit, že měl odvahu se postavit proti většinovému mínění.

Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. Umět někdy plavat proti proudu momentálních nálad veřejnosti, to je u politiků - pletoucích si demokratické vládnutí s populismem - dnes vzácné.

Připomínám, že jsem po léta polemizoval s křesťanskými fundamentalisty, odsuzujícími homosexualitu bez potřebného rozlišování a hájím i v církevní praxi tolerantní a chápavý postoj; nesouhlasím ani s leckterými z argumentů, které proti zákonu o registrovaném partnerství obvykle zaznívají z našich křesťanských kruhů. I když považuji za logické a oprávněné, že katolická církev nebude udělovat homosexuálním párům svátost manželství (a čekání na nějakého "pokrokového papeže" , který by něco takového zavedl, je bohudík iluze), patřím ke křesťanům, kteří jasně rozlišují sféry církevního a světského práva a jsou zastánci toho, aby ve státě existovala taková právní úprava, která by byla vstřícná i k našim spoluobčanům, kteří - ať se to komu líbí či nikoliv - mají odlišnou sexuální orientaci a chtějí žít v páru.

Vadí mi však, že argumenty, kterými si hlasitá lobby pro zákon o registrovaném partnerství chce zjednat sympatie ve veřejnosti (a naklonit politiky, nadbíhající většinovému mínění), jsou ponejvíce nepravdivé a pokrytecké. Veškeré legitimní požadavky, které zákon slibuje, mohou být uspokojeny buď v rámci existujících zákonů, nebo je může vyřešit jedna návštěva u notáře. Další možné požadavky, které tato lobby patrně perspektivně sleduje (novomanželské půjčky a adopci dětí) považuji za krajně problematické. Zákon v podobě, předložené prezidentovi, je především zbytečný a agitace v jeho prospěch opravdu často pokrytecká: to, co jeho navrhovatelé skutečně sledují, totiž nejsou ani tak záležitosti, které zákon fakticky umožňuje, nýbrž jeho symbolický smysl a psychologický dopad: má ukázat, že homosexuální svazek má stejnou hodnotu jako heterosexuální manželství a tradiční rodina. To však právě není pravda. Neměly by se zaměňovat dvě věci: všichni lidé jsou si jistě rovní svou hodnotou coby lidské osoby bez ohledu na sexuální orientaci, avšak manželství a rodina má hodnoty, které homosexuální svazek postrádá - a tuto nerovnost stejně žádný zákon neodstraní a neměl by ji ani zakrývat. Přijetí tohoto zákona by jistě nezničilo normální rodinu, jak straší jeho vášniví odpůrci, ale ani nedosáhlo toho, co si slibují jeho zastánci: byl by zbytečný a zmatečný.

Myslím, že na rovině právní by mohl být současný spor spravedlivě vyřešen přijetím nějakého obecnějšího zákona, usnadňujícího soužití osob, které o sebe vzájemně pečují, bez výslovné preference "osob stejného pohlaví". Klausovo vrácení zákona by rozhodně mělo vést spíše k seriózní rozpravě a kvalitnějšímu rozhodnutí než k trucovitě manifestačnímu "přehlasování veta".

Děkuji prezidentu Klausovi za postoj, který ve věci zákona o registrovaném partnerství zaujal.

psáno pro MFDnes, publ. 17.2. 2006

Články a eseje

CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.