T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)

Nikdy jsem nepochyboval, že Václav Klaus je člověk, který se s vynaložením obdivuhodného úsilí a schopností snaží uskutečnit myšlenky, o jejichž správnosti a prospěšnosti pro tuto společnost je upřímně přesvědčen. Nikdy jsem se však nevyhnul pochybnosti o tom, zda ony myšlenky mají skutečně tu kvalitu, kterou jim Klaus přičítá. Anebo jsem mu nesprávně rozuměl? Od státníka - na rozdíl od řadového politika - máme právo očekávat, že vydá počet nejen z praktického dopadu, nýbrž i z filozofických východisek svého působení. Je to zvláště potřebné v době, kdy mnozí z těch, kteří u nás rozhodují o závažných věcech veřejného života, přišli do styku s filozofií a společenskými vědami jen v karikaturní podobě kursů marx-leninismu; kladu si otázku, kolik našich politiků ví, že filozofie není "ideologie", na níž je možné se rituálně odvolávat, nýbrž pramen tvořivého myšlení, umožňující vidět věci z různých stran, uvědomovat si širší kontexty a také lépe rozumět myšlení druhých. Klaus nepředložil žádný systematický výklad své politické filozofie; jsme tedy odkázáni na občasná "vyznání víry" uprostřed jeho mnoha textů. Jeho článek "Co dřív - svoboda nebo dobro?" (MFDnes..) patří v tomto ohledu k jeho textům nejzajímavějším a nejvstřícnějším.

Prezident v něm vyzývá k otevřené filozoficko-politické diskusi, bez níž nemůže dobře fungovat demokratická společnost. Tentokrát nedémonizuje ty, o nichž se vícekrát vyjádřil, že "patří na druhou stranu barikády", ba dokonce je chválí za "pevný názor" a myšlenkovou konzistentnost. Především je třeba ocenit, že Václav Klaus sám v závěru svého článku překonává "barikádnické myšlení" konstatováním, že věci nelze zjednodušovat, neboť i významní autoři, které rád cituje nevyznávají samospasitelnost tržního mechanismu, nýbrž důrazně hájí "něco navíc". Snad je to jakýsi korigující dovětek ke Klausově nedávné americké přednášce - jím uznávaní autoři, jako je například teolog a neokonzervativní politolog Michael Novak, opravdu nejsou ekonomickými deterministy, nýbrž "morálními ekology", studujícími hodnotové předpoklady vzniku a rozvoje politické a ekonomické kultury komunikace.

Při pozorném čtení prezidentova textu nám však nemohou ujít přinejmenším dvě "vady na kráse" zmiňovaného článku. První pomiňme jako úsměvnou drobnost: když se Václav Klaus neubrání svému zlozvyku podsouvat svým oponentům elitářskou pozici těch, "kteří vědí jak na to" a kteří se považují "za ty chytřejší z nás, kteří si myslí, že nás všechny mohou svým myšlením vyvést z omylů", unikne mu, že nikoliv oni, nýbrž on sám o několik odstavců výše vyvyšuje své vlastní názory z roviny mínění na piedestal vědění, slovním obratem: "stalo se módou tvrdit…ale já vím, že tomu tak není."

Druhá námitka je však vážnější: je tomu opravdu tak, že "podstatou všech našich sporů" , která se pak promítá do všech politických diskusí, je - jak Klaus tvrdí - otázka, zda svoboda ("svoboda trhu v nejširším slova smyslu") je pramenem zodpovědného chování či zda respektování morálky je naopak předpokladem zodpovědného zacházení se svobodou a dobrého fungování politické a hospodářské demokracie? Má-li toto být tématem závažné intelektuální diskuse, k níž prezident vyzývá, je třeba nejprve upozornit na to, že sama otázka je jím nesprávně položena. Takto vymezená debata by se pak nejspíš podobala rozpravě, zda byla dřív slepice nebo vejce.

Copak se opravdu najde někdo, kdo by (200 let po Kantovi) popíral, že svoboda je předpokladem mravního jednání, kdo by (generaci po Eriksonovi a Piagetovi) nevěděl, že odpovědnost zraje v procesu učení či kdo by vážně tvrdil, že lidem nelze dopřát právo měnit instituce, dokud je předem nějaký moudrý vůdce a "majitel pravdy" nevyškolí podle obrazu svého? Z nás, které Klaus pochválil za konzistentní a pevný názor, protilehlý jemu vlastnímu, takový arogantní naivka určitě nikdo není - to bychom si ani nezasloužili jeho pozvání k diskusi. Anebo k té rozpravě můžeme být přizváni až poté, co se naše výchozí pozice zkarikuje k nepoznání? To by pak ale ztěží byla ona "férová diskuse" se vzájemným respektem a nasloucháním.

Stejně tak si nedovedu představit, že by Václav Klaus - na to si ho přes všechnu názorovou různost příliš vážím - opravdu věřil, že lidské chování je "vedlejším produktem samotného žití", přičemž toto žití je v předchozí větě doslova definováno jako "fungování v rámci anonymních společenských institucí, jako je trh". Kdybychom zde chtěli vzít Klause za slovo, pak bychom jej asi museli považovat za ekonomického deterministu blízkého schématům marxismu-leninismu, pouze "s obráceným znaménkem". Nechce se mi však věřit, že by Václav Klaus zastával pozici, kterou Jan Vodňanský kdysi nazval "pohádkou o základničce a nadstavbičce". Lidské mravní jednání přece není "vedlejší produkt", nýbrž podstatný projev svobodného života - a ten zas není formován primárně "anonymními institucemi jako je trh", nýbrž v daleko větší míře "neanonymními" , naopak velice personálními sociálními strukturami, jako je na prvém místě rodina a pak celé ono pletivo občanské společnosti, v níž se "biologický jedinec" stává sociální bytostí, dříve než zaujme své místo na trhu práce.

Tomuto tématu přece právě Klausem citovaný Michael Novak věnoval své základní dílo - mluví o rodině jako srdci systému svobodné společnosti, jejíž dynamiku pak tvoří souhra a zároveň rozlišení tří pilířů demokracie - politických, hospodářských a morálně-kulturních institucí. Právě tento kulturní kontext spojení svobody a odpovědnosti mnozí konzervativně-liberální autoři zdůrazňují jako předpoklad toho, aby se ekonomické a politické struktury neprůhledně nepropojovaly a trh se nestal anonymní džunglí, nýbrž organickou součástí skutečně demokratické kultury vztahů. Ostatně názor, že odpovědné chování je produkt politicko-ekonomických poměrů, vyvrací sám život: což nevíme o lidech, kteří se chovali odpovědně v době nesvobody a naopak o těch, které svobodný trh "nezdisciplinoval"?

Podstatou sporu je tedy spíš filozofické pojetí člověka. Patřím k těm, kteří jsou přesvědčeni, že proces privatizace sám nevyprodukuje mechanicky jako svůj "vedlejší produkt" onoho svobodného "svéprávného jedince", podobně jako proces socializace nevyprodukoval slibovaného solidárního "člena kolektivu". Ono izolované individuum, jehož morálka má být zplozena mechanismem trhu, považuji za podobně prázdný ideologický konstrukt, jako byl marxistický "nový socialistický člověk". Proti těmto oběma abstraktům kladu osobu, od níž nelze oddělit jak onu vnitřní dimenzi svědomí a poznání, dotvářeného v trvalé interakci se světem, tak dimenzi sounáležitosti k druhým a spoluzodpovědnosti i za ně. Možná, že tyto dvě dimenze lidství, jimiž člověk transcenduje - ale zároveň ovlivňuje - své "ekonomické fungování" patří k onomu "navíc", jehož existenci v závěru své stati nakonec připouští i Václav Klaus. Spor - a možná ne nutně formou rozzlobené polemiky, nýbrž jako příležitost hledat pravdu z různých úhlů pohledu, jak to filozofie umožňuje a demokracie nutně potřebuje - spočívá spíše v otázce po povaze a úloze tohoto "navíc". Uznáním onoho "navíc" totiž překračujeme "ideologii" - tento pojem je běžně užíván pro uzavřené myšlenkové schéma ve službě mocenských zájmů jedné skupiny - a dostáváme se na půdu kritického myšlení, potřebného pro kultivaci "otevřené společnosti". Ano, diskutujme o tom.

(vyšlo zkráceno v MF Dnes 23.2.2004)

Články a eseje

ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Ani láska a svoboda neobstojí bez pravdy; setkání vyznavačů různých náboženství musí mít hlubší kořen, než jsou emoce, byť by šlo o emoce upřímné a velmi pozitivní. Dobrácké vzájemné poklepávání na ramena, spojené s tichým laciným výprodejem vlastní identity, by bylo jen karikaturou dialogu – a ve skutečnosti zmařením jeho nejvlastnější šance.