T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)

V MF Dnes byl otištěn text Veroniky Valíkové s příznačným názvem Kdo stojí za vatikánským dopise o Dukovi?, který připomíná Kojzarovy útoky na skryté pozadí Charty 77. „Kampaň má nepochybně své hybatele,“ tvrdí autorka a hned si sama odpovídá, kdo ti padouši jen mohou být, aniž by se obtěžovala si zjistit fakta – publikuje lživé a nactiutrhačné spojování mé osoby s oním dopisem katolických aktivistů papeži Františkovi a dopouští se tím hrubého porušení novinářské etiky.

A když už je v ráži, v další větě mne obviňuje – opět bez důkazů – že „mé praktiky“ porušují etické principy. Tedy: s otevřeným dopisem do Vatikánu nejen nemám nic společného, ale naopak jsem všechny, kdo mne žádali o radu, zda mají ten dopis podepsat, od toho odrazoval. Dost dobře totiž, na rozdíl od jeho pisatelů, znám vatikánské prostředí: Vím, že takové texty opravdu neputují na papežův stůl, protože jestli je Vatikán na něco alergický, tak jsou rady od těch, kteří o radu nebyli žádáni. Pokud člověk nedostane z nunciatury obálku s latinským upozorněním, že má odpovídat na položené otázky pod “papežským tajemstvím”, jeho názory na místní církevní záležitosti se opravdu papežská kurie nebude zabývat, protože má po celém světě s více než miliardou katolíků starostí dost.

Avšak pokud je Svatý Stolec na něco ještě mnohem více alergický – a to už od sporů o investituru v 11. století – pak je to vměšování světské moci do záležitostí jmenování či odvolávání biskupů. O to se v posledních staletích pokoušeli především představitelé totalitních režimů včetně československých komunistů – vždy marně. To, že prezident Zeman svým prohlášením, že zatlačí na papeže ve věci prodloužení arcibiskupova mandátu, dal svému příteli Dukovi polibek smrti, svědčí o tom, že staronovému hradnímu pánovi už slábnou nejenom nohy.

Po prezidentově veřejně ohlášeném a široce publikovaném úmyslu intervenovat do žárlivě střežených církevních záležitostí – o tom samozřejmě už Vatikán ví, i kdyby se pan prezident chytil za nos a dopis nakonec neodeslal – se Svatý stolec skutečně začne zajímat o dopis skupiny věřících, který by bez této prezidentské reklamy byl opravdu zcela bezvýznamný. Co že v něm stálo za hlavní výtku? Že se církevní poměry v Čechách díky arcibiskupově přítulnosti k moci dostávají zpět do dávno z obou stran odsouzených poměrů aliance trůnu a státní moci? A což nepodal právě Miloš Zeman onen pádný důkaz, že ti „písklouni“ – jak je nazval ve své pravidelné orwellovské „hodince nenávisti“ na své TV Barrandov – si to tak úplně nevymysleli?

Opakuji: Nejsem ani autorem, ani podněcovatele, ani signatářem, ani příznivcem textu stovky katolíků, odeslaném do Vatikánu. S Dominikem Dukou se známe letos přesně padesát let, v tvrdých dobách, kdy jsme oba nesměli ani vykonávat své kněžské povolání, ani učit na univerzitě, jsme spolu úzce spolupracovali ve „štábu“ podzemní církve kolem Josefa Zvěřiny a Oty Mádra, psali do samizdatu a konali mnoho věcí, pro které jsme byli vedeni jako režimu nepřátelské osoby.

Ano, v posledních letech se naše politické názory v mnohém silně liší, ale dokud mne nezačal kardinálův nešťastný mluvčí páter Badal ovčáčkovským způsobem napadat na své twitteru, v televizi a rozhovorech na Parlamentních listech (a neotevřel rozhovorům pana kardinála zeširoka tuto podivuhodnou tribunu), mohli jsme si bratrsky mnohé věci vyříkat tváří v tvář.

Teď už je trochu pozdě, v potlesku lidí jako Zeman, Klaus, Mynář, Okamura, Bobošíková, Ringo Čech, čtenářská obec Parlamentních listů a mnozí další noví fanoušci našeho kardinála můj hlas jistě zaniká; když jsem viděl fotografii svého biskupa, kráčejícího pod blesky novinářů na narozeninovou party Vratislava Mynáře či na svěcení hradní stříkačky, pochopil jsem, že na slíbené bratrské setkání už čas nemá, že jsme si prostě na stáří našli každý jiné přátele a těch se asi už budeme držet. Já přes všechny výhrady beru vážně slib respektu a loajality k svému biskupovi ve věcech víry a církevní správy, avšak ve věcech tohoto světa, kde nám církev naštěstí dopřává svobodu různosti názorů, se už asi neshodneme. Nechme tedy růst různé rostliny vedle sebe, jak nám radí Písmo, on si nás nakonec přebere Bůh.

Když jsem ze záznamu viděl pantomimu mladých lidí před arcibiskupským palácem, kteří tím dávali najevo starost, že jistými výroky kardinál mladé lidi od církve odhání, čekal jsem, že otce Dominika napadne udělat to, co by asi udělal papež František: otevřít vrata paláce a pozvat je na čaj a k rozhovoru – vždyť právě letos je tématem biskupské synody dialog s mladými, včetně pečlivého naslouchání jejich kritickým otázkám. Vrata paláce zůstala zamčená a páter Badal zahájil uragán urážek, kterým jsou teď autoři dopisu ze všech stran vystaveni: ta galerie současných obhájců kardinála je opravdu pestrá, podobně jako šiky nových obránců křesťanství proti neviditelným vojskům krvelačných machometánů, valících se na Říp. Ještě že nás Klaus ochrání před vojsky, která na nás papež František chce jako kdysi Brežněv poslat po tomto proradném „dopisu 99 pragováků“! Člověk někdy neví, má-li se smát či plakat.

Otevřený dopis papeži Františkovi nebyl šťastnou akcí, zejména proto, že ono opravdu není moc důležité, zda Dominik Duka bude sedět na Vojtěšském stolci tři nebo třiatřicet měsíců. Důležité je, zda české křesťanství za deset let, v té generaci, která se hledá, bude mít duchovní hloubku, morální poctivost, intelektuální čestnost a občanskou věrohodnost. A pro to je možné a potřebné udělat mnoho i teď.


(psáno pro MF Dnes, publikováno 24.2.2018, str.13)

Články a eseje

PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víra je otevřenost vůči všepřesažnosti a nevyčerpatelnosti skutečnosti; skoro bych řekl, že právě tato nevyčerpatelnost a všepřesahující hlubina skutečnosti je blízko toho tajemství, kterému říkáme Bůh. Neznám hlubší projev víry a odevzdanosti, než je vyznání Mariino: u Boha není nemožná žádná věc.