T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)

Nároky na osobu a roli arcibiskupa jsou nesmírné a je zřejmé, že i nejlepší možný kandidát se může „ideálu“, který se pokusím popsat, nanejvýš jen blížit.

Pražský arcibiskup je společností vnímán jako hlavní symbol české církve (leckdy i všeho křesťanství a náboženství), při současné „personifikaci“ institucí stále do značné míry záleží na mravní autoritě a osobním charismatu arcibiskupa postoj k církvi. Kdyby se objevila v nynější době neuspokojeného hladu po věrohodných autoritách opravdu velká a všestranně věrohodná osobnost, mohla by se za určitých okolností stát „pastýřem národa“. (Je zde vzpomínka na osobnosti kardinálů Berana a Tomáška, kteří si tuto autoritu – ovšem za specifických historických podmínek - postupně získali).

Arcibiskup by měl dnes plnit především ony 3 úkoly, které Benedikt XVI. nedávno označil za hlavní pro českou církev: vést intelektuální dialog s agnostickou většinou společnosti, dbát o vzdělání a o charitu.

Budoucí arcibiskup musí mít především schopnost oslovit širší veřejnost – tedy také komunikovat s médii. Ať se nám to líbí či ne, každá skupina ve společnosti (církev, politická strana, etnická menšina aj.) bude mít takovou váhu, do jaké míry bude disponovat elitou, která ji bude schopna reprezentovat v médiích. Arcibiskup musí umět objasnit veřejnosti roli církve ve společnosti, co církev může současné společnosti nabídnout (a pak teprve vyložit ekonomicko-právní předpoklady tohoto působení). (Udělala se fatální chyba v tom, že společnost slyší jen požadavky církve, ale nemá představu o její nabídce – pak vzniká dojem, že „církvi jde jen o majetek“.)

Arcibiskup musí mít schopnost vést – to znamená formulovat vize života a působení církve do budoucnosti, stanovit cíle, priority – a získávat a motivovat pro to své spolupracovníky. (Tento cíl měla splnit plenární pastorační synoda – a nesplnila ho.) Musí se umět osvobodit od svých dosavadních pracovních stereotypů (venkovského biskupa či faráře), protože jeho role bude zásadně jiná: má být učitelem (tedy vzdělaným teologem!) v podmínkách, kde společnost o křesťanství téměř nic neví a kde i vzdělání uvnitř církve je žalostně nízké a dlouhodobě zanedbávané,

Musí být rovněž diplomatem – mít moudrý, vyvážený vztah k politické scéně, nebýt příliš vázaný k určitému politickému subjektu, být nezávislý a přitom komunikativní, umět hájit zájmy církve, ale zároveň být vnímán jako ten, který není soustředěn jen na úzké institucionální církevní zájmy (majetek!), nýbrž hájí v duchu křesťanského sociálního učení v celé společnosti hodnoty spravedlnosti, práva, občanské svobody – a dovede v případě potřeby být i prorocky statečný a kritický k nešvarům ve společnosti.

Pražský arcibiskup se bude pohybovat také na mezinárodním poli (to předpokládá také jazykové znalosti!). V době, kdy prohlubující se evropská integrace bude mít nepochybně vliv na vývoj národní identity, měl by být vskutku Evropanem (opak provincionalismu) a umět interpretovat a reprezentovat také křesťanské hodnoty národní kultury v evropském kontextu. Je třeba, aby udržoval dobrý vztah se světem kultury a vzdělanosti (inteligence má tradičně v povědomí českého národa vysokou prestiž).

Je nesmírně důležité, aby byl lidsky věrohodnou duchovní osobností (nikoliv „byrokratem“, „politikem“).

Musí mít čistou minulost – zejména s ohledem na chování v době komunismu a na oblast morální (problémy zejména v oblasti sexuální a majetkové jsou oblíbeným terčem médií): nesmí se opakovat „případ Wielgus“!)

Jsem tedy přesvědčen, že hlavní důraz by měl nyní pražský arcibiskup klást na vztahy ad extra – pokusit se změnit vztah společnosti k církvi, zvýšit autoritu a věrohodnost církve jako instituce. Co se týče správy diecéze, měl by mít schopnost komunikace s různými názorovými a spirituálními proudy v církvi (nebýt např. úzce vázán jen na jedno „hnutí v církvi“) a být pochopitelně i dobrým „managerem“ (anebo se dobrými managery obklopit).

Pokud příští arcibiskup bude zcela neschopen naplnit většinu těchto nároků, bude prostě vnímán jen jako úředník a o to větší odpovědnost za reprezentaci církve budou mít ti, kteří sice nebudou mít formální úřední autoritu, ale svým myšlením a osobním svědectvím si v církvi i společnosti vydobudou přirozenou neformální autoritu. Arcibiskup by v takovém případě neměl na tyto lidi žárlit, nýbrž vážit si jich a vytvářet prostor pro uplatnění jejich charismat k dobru církve i společnosti.

(psáno pro Christnet v únoru 2010)

Články a eseje

CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.