T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)

Nároky na osobu a roli arcibiskupa jsou nesmírné a je zřejmé, že i nejlepší možný kandidát se může „ideálu“, který se pokusím popsat, nanejvýš jen blížit.

Pražský arcibiskup je společností vnímán jako hlavní symbol české církve (leckdy i všeho křesťanství a náboženství), při současné „personifikaci“ institucí stále do značné míry záleží na mravní autoritě a osobním charismatu arcibiskupa postoj k církvi. Kdyby se objevila v nynější době neuspokojeného hladu po věrohodných autoritách opravdu velká a všestranně věrohodná osobnost, mohla by se za určitých okolností stát „pastýřem národa“. (Je zde vzpomínka na osobnosti kardinálů Berana a Tomáška, kteří si tuto autoritu – ovšem za specifických historických podmínek - postupně získali).

Arcibiskup by měl dnes plnit především ony 3 úkoly, které Benedikt XVI. nedávno označil za hlavní pro českou církev: vést intelektuální dialog s agnostickou většinou společnosti, dbát o vzdělání a o charitu.

Budoucí arcibiskup musí mít především schopnost oslovit širší veřejnost – tedy také komunikovat s médii. Ať se nám to líbí či ne, každá skupina ve společnosti (církev, politická strana, etnická menšina aj.) bude mít takovou váhu, do jaké míry bude disponovat elitou, která ji bude schopna reprezentovat v médiích. Arcibiskup musí umět objasnit veřejnosti roli církve ve společnosti, co církev může současné společnosti nabídnout (a pak teprve vyložit ekonomicko-právní předpoklady tohoto působení). (Udělala se fatální chyba v tom, že společnost slyší jen požadavky církve, ale nemá představu o její nabídce – pak vzniká dojem, že „církvi jde jen o majetek“.)

Arcibiskup musí mít schopnost vést – to znamená formulovat vize života a působení církve do budoucnosti, stanovit cíle, priority – a získávat a motivovat pro to své spolupracovníky. (Tento cíl měla splnit plenární pastorační synoda – a nesplnila ho.) Musí se umět osvobodit od svých dosavadních pracovních stereotypů (venkovského biskupa či faráře), protože jeho role bude zásadně jiná: má být učitelem (tedy vzdělaným teologem!) v podmínkách, kde společnost o křesťanství téměř nic neví a kde i vzdělání uvnitř církve je žalostně nízké a dlouhodobě zanedbávané,

Musí být rovněž diplomatem – mít moudrý, vyvážený vztah k politické scéně, nebýt příliš vázaný k určitému politickému subjektu, být nezávislý a přitom komunikativní, umět hájit zájmy církve, ale zároveň být vnímán jako ten, který není soustředěn jen na úzké institucionální církevní zájmy (majetek!), nýbrž hájí v duchu křesťanského sociálního učení v celé společnosti hodnoty spravedlnosti, práva, občanské svobody – a dovede v případě potřeby být i prorocky statečný a kritický k nešvarům ve společnosti.

Pražský arcibiskup se bude pohybovat také na mezinárodním poli (to předpokládá také jazykové znalosti!). V době, kdy prohlubující se evropská integrace bude mít nepochybně vliv na vývoj národní identity, měl by být vskutku Evropanem (opak provincionalismu) a umět interpretovat a reprezentovat také křesťanské hodnoty národní kultury v evropském kontextu. Je třeba, aby udržoval dobrý vztah se světem kultury a vzdělanosti (inteligence má tradičně v povědomí českého národa vysokou prestiž).

Je nesmírně důležité, aby byl lidsky věrohodnou duchovní osobností (nikoliv „byrokratem“, „politikem“).

Musí mít čistou minulost – zejména s ohledem na chování v době komunismu a na oblast morální (problémy zejména v oblasti sexuální a majetkové jsou oblíbeným terčem médií): nesmí se opakovat „případ Wielgus“!)

Jsem tedy přesvědčen, že hlavní důraz by měl nyní pražský arcibiskup klást na vztahy ad extra – pokusit se změnit vztah společnosti k církvi, zvýšit autoritu a věrohodnost církve jako instituce. Co se týče správy diecéze, měl by mít schopnost komunikace s různými názorovými a spirituálními proudy v církvi (nebýt např. úzce vázán jen na jedno „hnutí v církvi“) a být pochopitelně i dobrým „managerem“ (anebo se dobrými managery obklopit).

Pokud příští arcibiskup bude zcela neschopen naplnit většinu těchto nároků, bude prostě vnímán jen jako úředník a o to větší odpovědnost za reprezentaci církve budou mít ti, kteří sice nebudou mít formální úřední autoritu, ale svým myšlením a osobním svědectvím si v církvi i společnosti vydobudou přirozenou neformální autoritu. Arcibiskup by v takovém případě neměl na tyto lidi žárlit, nýbrž vážit si jich a vytvářet prostor pro uplatnění jejich charismat k dobru církve i společnosti.

(psáno pro Christnet v únoru 2010)

Články a eseje

ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Neříkám ateistům, že nemají pravdu, nýbrž že nemají trpělivost; říkám jim, že jejich pravda je nedopovězená pravda. Avšak hned je třeba důrazně dodat, že i „naše pravda“, pravda víry zde na zemi je v jistém smyslu „nedopovězená“, protože je svou nejvlastnější povahou otevřená vůči Tajemství, které se má v plnosti zjevit až na konci věků. Proto musíme odolat pokušení pyšného triumfalismu, proto si máme s „nevěřícími“ a jinak věřícími co říci, proto i my máme naslouchat a učit se.