T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)

V těchto dnech se svět vzpamatovává z nepříjemného překvapení. Zdá se, že jako v případě brexitu, tak v případě amerických voleb prohrál rozum a zvítězily emoce, a to velmi problematické emoce.

Je třeba se pečlivě podívat, jací lidé ve světě i u nás se radovali ze štěpení a oslabení Evropy a nyní z vítězství Donalda Trumpa. Nepřekvapuje nás, že to byl nejprve Vladimír Putin, odchovanec KGB, a jeho přiznaní i nepřiznaní spojenci v Evropě, pravicoví extrémisté typu Marine Le Pen, a že na české politické scéně to jsou především ti, kteří spoléhají přesně na to, z čeho nejvíce čerpal Donald Trump – že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech to nejhorší.

Nenaříkám, nebojím se. Křesťanská víra nás chrání před propadnutím strachu, beznaději a panice. Nemyslím, že by se Amerika nyní obrátila radikálně jiným směrem. Americký demokratický systém je natolik propracovaný, že ho jeden člověk, ani v pozici nejvyšší, nemůže podstatně narušit.

Nemám strach ani ze samotného Trumpa. Trump je především herec, který úspěšně sehrál roli populistického klauna, který až k absurditě naplňuje americký mýtus o zemi nekonečných možností, hollywoodský příběh o člověku, který vydělá množství peněz a za ně si pak může koupit vše – od krásných žen, které může donekonečna střídat jako hračky, přes mrakodrapy s jeho obrovským jménem na fasádě až po post nejmocnějšího člověka planety. Vzpomeňme na nádherný film Občan Kane. Ano, i toto je jedna tvář Ameriky.

Ovšem Trump je herec, který může zvládnout i jinou roli, která se nyní od něho očekává, roli rozhodného vůdce: A jeho bezesporu velmi kvalitní projev hned po zvolení ukazuje, že je i toho schopen. Proto nezoufejme; souhlasím s výzvou Hillary Clinton: dejme mu čas, dejme mu šanci. Doufejme, že nesplní řadu svých hrozných předvolebních slibů, které snad ani na chvíli nemohl myslet vážně. Doufejme, že se obklopí schopnými lidmi, jakým je bezesporu jeho viceprezident, který je na rozdíl od cynického Trumpa zřejmě upřímně a hluboce věřící křesťan. Trump je snad v celých dějinách USA první prezident, který se ani nesnaží předstírat, že náboženská víra a morálka hraje v jeho životě nějakou roli. Je to první prezident, o němž sám papež (papež František) musel veřejně říci (v souvislosti s jeho názory na uprchlíky): Tento člověk není křesťan.

Ale přesto opakuji: Dejme mu šanci. Třeba nás znovu překvapí. Nesuďme ukvapeně.

To skutečně nebezpečné, co však vidím na volbě Donalda Trumpa, je určitý signál, kterým bude povzbuzovat své napodobitele ve světové politice, a to i v naší zemi: Nebojte se lhát, buďte útoční a vulgární, rozněcujte v lidech ty nejnižší emoce – vyplatí se to! Přibývá skutečně lidí, kteří se neptají po charakteru politika, po jeho schopnostech, ani po tom, zda mluví nebo nemluví pravdu: volí ho, protože rezonuje s emocemi na samém dně jejich duší.

Trump řekl jednu strašlivou větu: „Mám rád nevzdělané lidi.“ Bodejť ne: takoví lidé se dají snáze zmanipulovat než ti, kteří mají určitý rozhled a trénink v kritickém myšlení. Ta věta mi nebezpečně připomíná výrok nacistického pohlavára: „Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru“ – anebo to, co slyšíme u nás na adresu vzdělaných a přemýšlivých lidí, kteří neskákají na populistické fráze: To jsou jen kavárenští povaleči, „pražská kavárna“! Lidé, nevažte si vzdělaných lidí, nenaslouchejte jim, je to jen „samozvaná elita“!

Na druhou stranu je tato situace ovšem velká výzva právě pro lidi, kteří dostali možnost pěstovat kulturu myšlení (ať už ve školách či vlastní péčí nebo v tvrdé škole života – vzdělaní, nebo lépe přemýšliví lidé nejsou přece jen lidé s vysokoškolskými diplomy!) Ta výzva zní: Komu se dostalo vzdělání a daru kriticky myslet, nesmí pohrdat ostatními, musí i jim naslouchat, musí se snažit o rozhovor, kde to je jen alespoň trochu možné. V mnoha lidech jsou frustrace a bolesti a otevřené otázky, ano i neuzdravené emoce.

Lidé duchovní kultury musí s pokorou, úctou a trpělivostí, bez nadřazenosti, přistupovat k těmto ranám v duchovní sféře společnosti. Vzdělání a kultivace myšlení, mravního a duchovního života společnosti jsou nezbytným předpokladem dobrého fungování demokracie. Pokud zejména ti, kteří mají z titulu své profese odpovědnost za vzdělávací a terapeutickou službu společnosti, tuto svou povinnost zanedbají, přijdou ti, kteří to neuzdravené v lidech zle zneužijí.

Také toto jsem si znovu uvědomil v hodinách, kdy jsem se spolu s mnohými lidmi na této planetě vyrovnával z šoku po nedávné listopadové noci.


(Psáno pro Radio Proglas jako Komentář týdne, vysíláno poprvé 12. 11. 2016)

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.