T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)

Každá krize je šance. Každý otřes dosavadních jistot může přinést nový, hlubší vhled a přispět k nové kvalitě řešení. Vzchopil se během tohoto roku Západ - a zejména Bushova Amerika - k něčemu podobnému? Pochybuji o tom.

Zdá se mi, že příliš mnoho amerických televizních pořadů, článků a vzpomínkových slavností k prvnímu výročí událostí 11. září má kýčový, ideologický a vlastně nebezpečný charakter. Efektní směs profesionálně dokonalých drastických záběrů, které před rokem budily ve světě autentický pocit pobouření a solidarity, dnes na přemýšlející lidi působí spíš jako pokrytecká propaganda a politická instrumentalizace utrpení: těžko přehlédnout, že tyto pořady jsou především součástí psychologické přípravy na možný zásah proti Iráku. Každé utrpení nevinných je strašné a jedinečné; Amerika navíc zažila poprvé - na rozdíl od Evropy - vnější násilí na vlastním území. Avšak způsob, jímž nyní americký politický a mediální establishment předkládá tuto událost světové veřejnosti, vzbuzuje otázky, zda ti, jejichž hlas je teď z Ameriky nejvíc slyšet, jsou například schopni vnímat s dostatečným vcítěním i ostatní, méně medializované hrůzy - včetně smrti tisíců nevinných - v ostatních částech světa.

Zlo ukázalo loni na Manhattanu bezesporu nové kvality a podařilo se mu zaskočit Ameriku i svět. Avšak příčí se mi mluvit o "změně světa". Určitě se po 11. září změnilo řada věcí ve světě - padl režim v Afganistánu, prohloubily se americko-ruské vztahy, mnohé mechanismy kontroly, zpravodajství a bezpečnosti se staly efektivnějšími. Ale o "změně světa" bych hovořil jen tam, kde se trvaleji mění hlubší rovina - postoje lidí, mentální klima, kulturní paradigmata, myšlenkové a životní styly.

To, co je největším problémem Západu na prahu nového milénia, je kritický úbytek "sociálního kapitálu" - kvality komunikace, solidarity a řady vlastností, postojů a motivů, které umožňují společnosti vyrovnat se s těžkými civilizačními problémy. Ekonomické, politické a ekologické těžkosti jsou částečnými aspekty a projevy krize, jejímž kořenem je podle mého názoru tento základní deficit. V mnoha případech se ukazuje, že "sociální kapitál" - například mezilidská, národní a mezinárodní solidarita - se může zmnožit právě v krizových situacích, jako jsou přírodní katastrofy nebo ohrožení otřesnými barbarskými činy. Určitá malá naděje spočívá v tom, že ti, kdo mohou mít vliv na veřejné mínění, budou tyto pozitivní záblesky, které mají přirozenou tendenci zakrátko vyhasínat, systematicky rozvíjet a využijí nastalou změnu společenského klimatu k podpoře politických, sociálních, vědeckých a vzdělávacích projektů, které mohou přispět k dlouhodobému zlepšení současného stavu. Samozřejmě, že při událostech, jako jsou útoky teroristů, je nutné nejprve řešit otázku bezpečnosti občanů. Ale nesmí zůstat jen při tom: je nezbytně třeba kompetentních studií a věcné veřejné debaty, aby se ukázaly širší souvislosti a mohly se postupně překonávat hlubší příčiny takových jevů.

Události 11. září nebyly jen dílem několika zlovolných šílenců, které je možné zlikvidovat sérií vojenských zásahů. Jsou špičkou ledovce, který zahrnuje problémy chudých zemí s nízkým vzděláním a problémy starých tradičních kultur a společenských řádů, které se cítí ohrožené a ponížené tím, co k nim začíná expandovat z mocného a sebejistého Západu. Tyto problémy volají po mnoha zásadních konkrétních krocích v oblasti vytváření nového politického, mezinárodně právního a ekonomického řádu a po skutečném dialogu kultur, po odbourávání vzájemných mentálních bariér staletých předsudků na obou stranách. Vyžadují i od Západu schopnost kritické sebereflexe. K tomu všemu trochu nazrávala situace světa, který byl po 11. září na chvíli vyveden ze svých jistot, politických stereotypů a myšlenkových klišé.

Nastala změna v rétorice a taktice americké vlády, která vyhlásila "válku terorismu". Takto definovat problém je však velmi ošidné. Slovo "válka" má zde povahu metafory. Nejde o válku v klasickém slova smyslu. Má-li jít o komplexní úsilí o překonání problémů, spojených s terorismem, tak otázka použití vojenské síly je jen jedním z dílčích aspektů. Tento aspekt však, zdá se, převýšil všechny ostatní a nyní se rozrůstá do podoby, nad níž i mnozí spojenci Ameriky stojí pochopitelně a zřejmě právem ve velkých rozpacích. Metafora se může stát realitou, úsilí řešit situaci může zdegenerovat do podoby války.

Je užitečné sledovat jistou paralelu v arabském světě. V islámu má důležité místo "džihád". Tento pojem se na Západě často nesprávně, zúženě chápe a překládá jako "(svatá) válka". Džihád však znamená "úsilí": v islámské tradici se chápe především jako "askeze", stálý boj s vlastními nedostatky na cestě mravního zdokonalování a druhotně ("malý džihád") jako vnější obrana a šíření islámu - včetně použití síly. Válka je zde však také spíše metafora pro celkové "úsilí". V některých proudech islámského politického extrémismu však právě tento aspekt - džihád jako válka, případně jako použití násilí vůbec, včetně terorismu - se dostává do centra a zastiňuje všechno ostatní.

Převládne-li v Americe i v arabských zemích koncept svaté války proti barbarům ( válka svobodného světa proti světu terorismu, džihád proti džahílii), přičemž kořeny zla se budou výhradně spatřovat na straně těch druhých, bude svět zavlečen do strašných rizik. Ti, kteří si na obou stranách zachovali střízlivý a kritický úsudek a schopnost vidět problémy komplexněji, by neměli mlčet.

Jako celý současný svět, tak i tento konflikt je poznamenán silným vlivem médií - jde už nyní o "válku obrazů". Mnozí lidé, kteří jsou celkem imunní vůči verbální propagandě politiků, se nechávají silně ovlivnit tím, co vidí "na vlastní oči" na televizní obrazovce. Neberou na vědomí, že i televizní verze světa může být velice problematickou reflexí skutečnosti, vědomě nebo nevědomě stylizovaným, nutně zjednodušeným výsekem z celku. Amerika prohrála vietnamskou válku především proto, že televizní záběry zpochybnily oficiální propagandistický model výkladu války u značné části americké veřejnosti. Válku v perském zálivu víc než zbraně ovlivnily určité záběry kamer a jejich dopad na veřejné mínění. Události z minulého roku však zatím bezprecedentně vedou jakožto předmět mediální masáže světového veřejného mínění. Nyní však už nejen CNN, ale i druhá strana dokáže velmi efektivně pracovat s médii a dosahovat svých cílů. Televizní šoty bin Ládinových proslovů z jeskyně s opřeným kalašnikovem, planoucím ohněm a tělesnou stráží českému čtenáři nemohly nepřipomenout výhružný podmořský hlas Chief Salamandra z Čapkovy Války s mloky. Psychologický teror těchto stručných vzkazů, doprovázených záběry na padající mrakodrapy, přitom dokonale navazuje na svět hororových filmů, do kterého se miliony konzumentů televizní zábavy nořily každý večer. Lidé na Manhattanu 11. září nejprve mysleli, že se jejich denní svět propadl do světa nočních televizních fantasmagorií: příšery, drtící mrakodrapy, jsou už tady, kouzelných supermanů, kteří by nás elegantně vytáhli z neřešitelných situací, se jaksi nedostává. Je třeba se probudit z pohádek i anti-pohádek. O změně světa budeme moci hovořit tehdy, až se změníme my.

Září 2002 - publikováno v Lidových novinách

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.