T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)

Milý pane Kamberský,

při krátkém vyrušení z každoročního letního ticha v poustevně jsem si s pobavením přečetl, co všechno v českých médiích v době okurkové sezóny natropila novinářská kachna, že existuje nějaký tajemný tandem Sekyra – Halík s dalekosáhlými politickými plány. Jak velmi málo stojím o prezidentské křeslo na Hradě, odpovídám novinářům s malými přestávkami stejnými slovy už šestnáct let, takže jsem necítil potřebu nynější články komentovat. Ale Vás, pane Kamberský, jako svého bývalého studenta, jehož eseje jsem kdysi opravoval a známkoval, si dovolím upozornit na několik hrubek ve vašem krátkém článku.

Vaše proroctví „dřív peklo zmrzne, než bude Halík prezidentem“ by mohlo působit jako věštba čarodějnic v Shakespearově Macbethovi, že Macbeth nebude přemožen, dokud „birnamský les nezteče dunsinanský hrad“. Kdybyste četl Dantovo Peklo, věděl byste, že peklo už zmrzlo a hříšníci tam vězí v ledu. Tedy doufám, že se vám vyhnou dvě překvapující zkušenosti: zima v pekle a Halík na Hradě.

Za druhé: Halík nemůže být prezidentem, protože duchovní je v Čechách v žebříčku prestiže povolání na třetím místě odzdola. Jestliže já si pamatuji, kde přesně jste při mých přednáškách před lety v aule FF sedával (a jednou vyrušoval, když jsem mluvil o Anselmu Grünovi), překvapuje mne, že jste zapomněl, že Halík je na plný úvazek univerzitním profesorem, což je v Čechách v žebříčku prestiže povolání na druhém, někdy prvním místě odshora. Navíc je profesorem sociologie Univerzity Karlovy, což je přesně tatáž profese a kvalifikace, kterou měli T. G. Masaryk a Beneš.

Za třetí: stále opakovaná mantra, „byl by sice dobrý, ale duchovní přece nemůže prezidentem“, by mohla konečně splasknout při pohledu k rovněž nepříliš církevně založeným sousedům, kde pastor Gauck je prezidentem, kterého Evropa Německu závidí. (Podobně před volbou Kennedyho znělo Amerikou unisono, že V USA se katolík nikdy nemůže stát prezidentem; zkusil to a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších státníků amerických dějin.) Když někdo chce rozmnožovat prázdninová slohová cvičení na téma mého prezidentství, ať si už proboha vymyslí jiné argumenty. Musím ovšem vděčně vzpomenout i obětavé snahy Klausova Petra Hájka odstranit hlavní a asi jedinou překážku mé kandidatury tím, že přesvědčí veřejnost, že kněz vlastně nejsem a tajné svěcení jsem si vymyslel. Hájek chtěl zřejmě tehdy spolu s komplici Adamem Bartošem a Danielem Solisem přeběhnout do pravdoláskařského tábora z bankrotujícího Klausova Bratrstva kočičí pracky; bohužel ale my lháře ze zásady mezi sebe nebereme.
Moc mne už nebaví posté vysvětlovat, proč říkám na výzvy ke kandidatuře dokola „skoro jistě ne“, proč a kdy řeknu „určitě ne“ a za jakých (mimořádných a mnou nyní neočekávaných) okolností bych řekl: „ano, zde stojím a nemohu jinak“ (kdo to řekl, pamatujete, Kamberský?).

Tím motivem by opravdu nebyla hrůza z pana Škromacha. Moc nechápu, proč mne Váš kolega Zídek podezírá, že má vyjádřená pochybnost, zda pan Škromach má dostatečnou intelektuální a vzdělanostní kapacitu reprezentovat zemi na fóru světových státníků, stojí a padá s argumentem, že má doma bazén. Pan Zídek končí svou analýzu mé pošetilosti slovy: „Proč ale nejúspěšnější český intelektuál současnosti, jehož knihy se skvěle prodávají a překládají do cizích jazyků, jemuž naslouchají na zahraničních univerzitách a který má v určitých kruzích obrovský vliv, chce kandidovat na prezidenta? Netuší snad, že kdyby se náhodou stal ten zázrak a vyhrál by, že by přišel o všechnu svou intelektuální svobodu a stal se otrokem byrokracie a protokolu?“ Tím ovšem pan Zídek přesně zopakoval důvody, proč jsem prezidentskou kandidaturu, k níž jsem po šestnáct let z různých úst (včetně Havlových) vyzýván, nikdy nepřijal a dosud nevidím dostatečný důvod, proč bych tento postoj měnil. Role permanentního „potenciálního prezidenta“ je docela zábavnou psychologickou laboratoří jak ironického sebezpytu, tak chování okolí.

Novinkou letošní sezóny je pouze můj tajemný vztah s panem Sekyrou, jemuž jsem (ó hrůzo) křtil syna (ale nebyl jsem jemu ani jeho otci za kmotra). Ve skutečnosti pana Sekyru znám asi tři měsíce (právě když mne požádal o křest syna) a stýkám se s ním stejně jako s řadou podnikatelů, kteří – ať už jejich začátky byly jakékoliv – nechtějí skončit jako Mrázek či Janoušek, s nimiž se ve své branži asi nemohli nepotkat, nýbrž chtějí na sobě duchovně a intelektuálně pracovat a podporovat dobré věci a něco na této cestě už také dokázali. Napravující se hříšníci jsou ostatně potěchou každého kněžského srdce.

Tedy, pane Kamberský, Vaše základní teze o nepravděpodobnosti Halíkova prezidentství je dobrá, ale použité argumenty nepřesvědčivé; pokud se nezlepšíte, čeká Vás na podzim opravný termín.

Tomáš Halík, momentálně poustevník na břehu Rýna

(publikováno v LN 9.8.2014, str.10)

Články a eseje

ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Ani láska a svoboda neobstojí bez pravdy; setkání vyznavačů různých náboženství musí mít hlubší kořen, než jsou emoce, byť by šlo o emoce upřímné a velmi pozitivní. Dobrácké vzájemné poklepávání na ramena, spojené s tichým laciným výprodejem vlastní identity, by bylo jen karikaturou dialogu – a ve skutečnosti zmařením jeho nejvlastnější šance.