T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)

Na konci roku 1989 jsem po 11 letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v kostele Nejsvětějšího Salvátora, v němž kdysi slavná tradice univerzitních kazatelů byla drasticky přerušena perzekucí padesátých let. Začínal jsem opravdu „od píky“.

Postupem let se však „Salvátor“ stal nejen první personální farnosti v naší zemi, nýbrž i duchovním a intelektuálním hnutím, myšlenkovou školou, výrazným kulturním, zejména uměleckým centrem, místem dialogu víry se současnou filozofií, vědou a uměním, místem občasného ekumenického a mezináboženského dialogu, úrodnou líhní řady kněžských a řeholních povolání; farností, kde víc než 1500 převážně mladých, vzdělaných lidí přijalo po důkladné přípravě iniciační svátosti církve a mnoho dalších se do církve vrátilo po letech náboženských krizí. Kázání na našich webových stránkách pravidelně poslouchá mnoho lidí nejen po celé republice a na Slovensku, ale i řada krajanů a studentů v zahraničí. Cizinci na nedělních večerních mších, přeplněných mladými lidmi, si musí korigovat představu o „nejateističtější zemi planety“. „Salvátor“ je dnes jednou z výrazných tváří současného českého křesťanství.

Protože prostory farnosti už dávno nestačí jejím aktivitám, vznikla řada „detašovaných pracovišť Salvátora“ – exerciční dům v Kolíně pod vedením našeho kaplana Petra Vacíka (který byl v naší farnosti kdysi pokřtěn a po letech vysvěcen na kněze), kde stovky zájemců prošly kurzy uvedení do kontemplace a hlubšího duchovního života, klášter sester karmelitek v Košířích, pod vedením „dcery Salvátora“ sestry Denisy, kde se konají také přednášky, besedy či semináře nad mystickou literaturou, studentské mše, mše Vysokoškolského katolického hnutí v kostele svatého Ignáce, promítání a komentování filmů v Městské knihovně, sportovní klub „Lazar Betánie“ – a celá řada dalších aktivit, které tak či onak souvisí s naší farnosti a vyzařují jejího ducha.

Salvátor už dávno není „dílem jednoho muže“ – tajemství jeho vitality je v týmové práci řady obětavých spolupracovníků a několika speciálních grémií. Za mnohé bych zmínil uměleckou radu, která pod vedením architekta Norberta Schmidta připravuje v kostele nejen řadu výstav moderního umění a uměleckou část každoročního Popelce umělců, nýbrž i dvakrát do roka překvapivě proměňuje prostor kostela „výtvarnými intervencemi“, také všechny, kdo přispívají k důstojnosti salvátorské liturgie, hlavně Roberta Huga a ostatní varhaníky a naší scholu. Pastoračnímu referentovi Martinu Staňkovi, „motoru naší farnosti“, pomáhá dnes kromě dalších zaměstnanců tým z farníků, kteří mají zkušenosti v managementu.

„Tajemství Salvátora“ však nespočívá v množství aktivit, nýbrž ve stylu chápání křesťanství a místa církve v dnešní společnosti. Nejde jen o to poskytovat věřícím studentům bohoslužby s kvalitním kázáním a možnost setkávání a navazování osobních kontaktů. Dnes je hlavně třeba vytvořit prostor pro „hledající“, kteří tvoří největší procento v této části české populace, a to citlivě, bez odstrašujícího „lovení duší“; naší zásadou je „všichni jsou pozváni, nikdo není nucen.“ Je také třeba pomáhat k „druhé konverzi“ mnohým, jejichž dětská víra či prvotní nadšení konvertitů vyprchaly, ukázat jim, že tyto krize víry jsou příležitosti „zajet na hlubinu“ a objevit jinou podobu křesťanství. Je nutné se vyhnout jak pokušení uzavřít se do ghetta tradicionalismu, křečovité hry na svět, který už není, tak i povrchnímu přizpůsobování se „duchu doby“ a názorům okolí.

Akademická farnost musí rozvíjet symetricky tři oblasti křesťanské existence. Poskytnout důkladné náboženské vzdělání, které umožňuje tvořivý dialog se současnou filozofií, vědou a kulturou; formou kázání, přednášek a diskusí rozvíjet odvahu přemýšlet o vlastní víře. Neméně důležité je však uvést do hloubky osobního duchovního života, do umění meditovat, trpělivě duchovně doprovázet jednotlivce, poskytovat pravidelně prostor nejen pro svátost smíření, ale také duchovní rozhovory a poradenství. Široká nabídka duchovních cvičení, otevřených i hledajícím mimo církve, zejména kursy kontemplace, jsou dnes tím nejdůležitějším, čím naše farnost slouží církvi i společnosti. Probíhají rovněž cykly skupinové přípravy na svátost manželství se zapojením teologů, právníků i psychologů nebo kursy „biblioterapie“.

Třetím rozměrem je občanská angažovanost křesťana, schopnost postavit se proti populismu, aroganci a demagogii ve veřejném životě, místo konformismu a servility podporovat odvahu ke kritickému vztahu k moci, mít střízlivě kritický vztah k informacím na sociálních sítích a k náladám veřejnosti, nebát se být v nonkonformní menšině, umět prozíravě „ číst znamení doby“. Žijeme v době velkého přelomu ve světě i v církvi, nostalgické folklorní slavnosti nás nespasí. Prorocký hlas papeže Františka vyzývá k radikálnímu návratu ke kořenům evangelia – je třeba do hloubky promýšlet jeho reformní úsilí.

Chtěl bych nejnadanější mladé lidi z naší farnosti časem zapojit jak do mezinárodních výzkumných úkolů, kde spolupracuji s řadou významných teologů a sociologů z celého světa, tak i do týmu, v němž na půdě České křesťanské akademie nyní ekumenicky pracujeme na vizi budoucího působení církví v naší zemi. I s vědomím našich mnoha nedostatků a omezení – žeň je hojná a dělníků málo – považuji pražskou akademickou farnost za důležitou laboratoř budoucnosti. Jsem opravdu vděčný Bohu, že nás během víc než čtvrtstoletí chrání a tak mnoho dobrého nám už daroval.


Psáno pro Katolický týdeník - publikováno 19.9.2017 v č. 2017/38

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Hrozím se zpupnosti víry, ignorující hlas kritického rozumu, stejně jako zpupnosti sekulárního rozumu, pohrdajícího duchovním a mravním poselstvím víry. Vidím v těchto dvou zaslepenostech a jednostrannostech, - které se, odtrženy od sebe, vzájemně napadají, provokují a přitom nevidí, jak hrozivě jsou si vzájemně podobné - největší, skutečně akutní nebezpečí pro náš svět.