T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

PANDEMIE JAKO NÁBOŽENSKÁ ZKUŠENOST (červen 2020)

Lidské dějiny znají mnohem zhoubnější choroby, než je covid-19. Ale dosud nikdy nezažily infekční chorobu (a vlastně ani jinou událost), která by měla takový dosah, která by se tak rychle rozšířila prakticky po celé planetě. Současná, ve světě stále trvající pandemie je vskutku globální událostí. Aby se nějaká událost mohla stát zkušeností, musí být reflektována, promeditována, zhodnocena.

V jakém smyslu je pandemie náboženskou zkušeností, co dělá s církví a s naší vírou?

Ve chvílích katastrof se vždy vynořují náboženští podvodníci, kteří chtějí pro sebe z obecného strachu vytřískat náboženský kapitál. Tak se v dobách moru ve středověku konaly z podnětu některých kazatelů pogromy na židy, kteří prý za to mohou. I dnes někteří kazatelé hned věděli, koho označit za viníka: Koronavirus je Boží trest za homosexuální manželství, liberální výklad víry, potraty a podobně. Podle těchto lidí Boží trest má vždy stihnout ty, které oni nenávidí, a trestat je za to, co oni sami odmítají. Stvořili si představu mstivého Boha, který je nástrojem jejich vlastní pomstychtivosti, prodlouženou rukou jejich strachu a nenávisti. Jaký obraz Boha to nabízejí?

Nevadí jim, že virus nezná tyto hranice, a zejména jim nevadí, že Ježíš výslovně zapovídá takto primitivně spojovat neštěstí s Božími tresty. Samu otázku, zda slepý od narození byl potrestán za své hříchy nebo hříchy svých rodičů, zda oběti zřícení zdi v Siloe si to zasloužily svými hříchy, Ježíš výslovně odmítá jako nepatřičnou.

Bůh je láska, říká nám Písmo – v dobách katastrof se s ním nesetkáváme jako s původcem zla, skrytým za scénou. Je přítomný v lásce, víře a naději lidí, kteří v takových situacích nemyslí jen na sebe, nýbrž obětavě pomáhají druhým. Bůh je to, co je v lásce – obětavé, sebe-transcendendující lásce – svaté.

Jak nám říká Ježíšovo líčení posledního soudu, je přítomen i v obětavé lásce těch, kteří ho neznají, kteří pro svou lásku nemají výslovně náboženskou motivaci. Budou překvapeni, že to byl On, kterému v nemocných a trpících posloužili.

Ovšem půst od mnohé náboženské praxe, který si vynutila koronavirová pandemie, byl projevem Boží pedagogiky.

Lidé dnes mají – v lepším případě – o křesťanech mínění, že to jsou ti, kteří chodí do kostela (ano, myslí si, že je Bůh, a snaží se žít jako slušní lidé). A bohužel, takový úzký obraz má o své křesťanskosti i nemálo křesťanů. Chodit v neděli do kostela považují za hlavní projev své křesťanské identity. Najednou to nebylo možné, sám papež škrtem pera zrušil povinnost nedělní mše v době mimořádných opatření.

Myslím, že to byla důležitá součást Boží pedagogiky: Každý z nás si musel položit otázku, co je skutečně základem naší víry, co je to jádro, z něhož můžeme žít?

Obávám se, že pro křesťany, kteří nutnost opustit své chrámy a obejít se bez tradičních společných bohoslužeb chápali jen jako dočasnou „poruchu normálního provozu“, během níž bylo možné bohoslužby nahradit konzumem liturgie na televizních obrazovkách a po jejímž skončení můžeme nerušeně pokračovat v tom, co tu bylo, tato Boží lekce byla nadarmo.

Zkušenost postní a velikonoční doby tohoto roku nám ukázala hodně důležitého. Zaprvé, že Bůh a jeho působení není ohraničeno svátostnou praxí církve, křesťané jsou vyzváni k tvořivému hledání komunikace s Bohem také mimo tradiční církevní prostor.

Zadruhé, že eucharistie je životodárným zdrojem církve jako společenství, je médiem komunikace nejen s Bohem, nýbrž i s druhými: Slavení eucharistie je skutečnou hostinou, při níž reálná přítomnost Kristova vyžaduje reálnou přítomnost věřících u Ježíšova stolu. To skutečně nelze nahradit televizním přenosem. Elektronická média slouží k přenosu dat a informací – i církev pracuje s informacemi, to je katecheze, kázání…

Ale nemůžeme slavit přes média, hostina on-line není hostinou. To, že v nás televizní přenos mše vzbudí „zbožné pocity“, není argument – eucharistie není věc pocitů, je to tělesná realita. Reálná přítomnost Krista v hostině chleba a vína má svůj přirozený kontext v reálné přítomnosti věřícího shromáždění: Nejen my přijímáme Krista, ale také Kristus přijímá nás spolu s ostatními a my přijímáme své bratry a sestry, s nimiž nás nyní spojuje jedno tělo a jedna krev a Krista přijímáme také v nich a skrze ně. A je třeba také třetí „reálné přítomnosti“ – reálná přítomnost křesťanů v současném světě, přítomnost Kristova ve společenství skrze naše svědectví víry a života.

Jsem přesvědčen, že půst od svátostí byl také výzvou k tomu, abychom návrat ke Kristovu stolu spojili s opravdovou touhou po svátostném společenství s ostatními křesťany. Jak dlouho nás budou rozdělovat středověké definice, kterým dnes kromě hrstky specialistů na dějiny teologie nikdo nerozumí, s nimiž nás však spojuje jeden Kristus, jedna víra, jeden křest, jedna naděje a láska?

Eucharistie je svátostí církve, jejíž jednota – jednota křesťanů mezi sebou i plná jednota církve s Kristem – ještě není úplná, dovršená. Eucharistie je chléb poutníků, pokrm na cestu. Není – jak to sugerovala jistá pastorační praxe – odměnou pro premianty Boží školy. Slavení eucharistie nám říká, že nejsme ještě v cíli: V eucharistii zvěstujeme jeho smrt a vzkříšení, avšak také čekáme na jeho příchod.

Myslím, že vynucený půst od eucharistie by nám měl rovněž dát odvahu k ježíšovskému milosrdenství k lidem v „neregulérních situacích“, k níž nás – za pokřiku farizeů naší doby – vyzval papež František v „Amoris laetitia“. Ježíše – ano i Ježíše v eucharistii – potřebují především ti, kdo jsou jistě daleko od cíle morální dokonalosti, avšak mají upřímnou touhu za Kristem jít a potřebují posilu na této cestě, aby na ní mohli pokračovat a růst.

V mystických textech popisoval Teilhard de Chardin svou zkušenost prožívání tajemství eucharistie bez chleba a vína na poušti. Neimitoval tam slavení eucharistie, nýbrž kontemplací tohoto tajemství vnímal eucharistii jako zdroj „christifikace vesmíru“, posvěcení lidské práce, touhy a utrpení. Tyto texty inspirovaly i mou kněžskou službu – a službu dalších tajně vysvěcených kněží „podzemní církve“ v době komunistického pronásledování. V podmínkách ještě daleko tvrdších prožívali tajemství eucharistie naši učitelé, kněží ve věznicích a koncentračních táborech nacismu a komunismu.

Vracíme se do našich kostelů. Mnohé jsou už dnes poloprázdné, podobně jako řada klášterů a kněžských seminářů, církev tyto budovy v řadě zemí, i u nás, pronajímá či prodává. Domnívám se, že doba zavřených kostelů byla také varovným znamením: Tak by to mohlo zanedlouho dopadat, pokud církev neprojde onou hlubokou reformou, oním návratem k evangeliu, k němuž nás vyzývá velký prorok naší doby, papež František.


Psáno pro Radio Proglas, jako "Komentář týdne" vysíláno 27. a 28. června 2020

Články a eseje

NEVZDÁVEJME SE KRITICKÉHO "ALE" (březen 2024)
.
POLITIKA „ZUB ZA ZUB“ ODPORUJE EVANGELIU I ZDRAVÉMU ROZUMU (únor 2024)
.
CO NÁM ŘÍKÁ TENTO ČAS? (březen 2020)
.
KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
15. června 2016
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
K SYNODÁLNÍ PROMĚNĚ CÍRKVE (leden 2022)
.
IN ANIMO CONTRITO: FENOMÉN ZNEUŽÍVÁNÍ V ŠIRŠÍM KONTEXTU (září 2021)
.
PSEUDONÁBOŽENSTVÍ F – PŘÍKLAD NÁBOŽENSKÉ PATOLOGIE (listopad 2020)
.
REVOLUCE MILOSRDENSTVÍ A NOVÁ EKUMÉNA (říjen 2020)
.
VYKROČENÍ Z AGRESIVNÍ NEVĚDOMOSTI V ČESKÉ SPOLEČNOSTI (A CÍRKVI)
.
VE STÍNU MARIÁNSKÉHO SLOUPU (srpen 2020)
.
PANDEMIE JAKO NÁBOŽENSKÁ ZKUŠENOST (červen 2020)
.
PŘEDMLUVA K POLSKÉMU VYDÁNÍ KNIHY „Z PODZEMNÍ CÍRKVE DO LABYRINTU SVOBODY“ (duben 2020)
.
KORONAVIRUS NEODMODLÍTE (duben 2020)
.
KŘESŤANSTVÍ V ČASE NEMOCI (duben 2020)
.
DOPIS ČLENŮM ČKA A FARNÍKŮM AKADEMICKÉ FARNOSTI (březen 2020)
.
ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Věřící není nikdy úplně věřícím, protože leckdy také jemu se v hluku světa (nebo v oněch chvílích nejistoty a úzkosti) či vinou jeho vlastní nepozornosti ztrácí onen oslovující hlas; ano, někdy jsme my věřící také příliš zbabělí či líní, abychom mu odpovídali, anebo odpovídáme špatně a nevěrohodně.