T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)

Na Velký pátek se v kostelech se přečítají pašije evangelisty Jana. Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: “Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“

Dlouhá léta jsem se divil, proč mu Ježíš na tuto otázku vůbec neodpověděl, proč mlčel. Možná, že římský místodržitel zaháněl nudu v Judey četbou stoických filozofů a Ježíš nyní vůbec nevyužil příležitosti, aby mu na tuto stěžejní filozofickou otázku odpověděl, aby mu něco řekl o svém pojetí pravdy. Současní čeští politici mne naučili rozumět Pilátově otázce a Ježíšovu mlčení trochu jinak.

Minulý týden jsem sledoval televizní debatu, v níž se zoufalý moderátor marně snažil přerušit proud sebevědomého mlžícího „ptydepe“ (umělé funkcionářské pseudořeči, karikované ve hře Zahradní slavnost) mladé poslankyně, aby z ní dostal odpověď na otázku, zda lhala svým kolegům v kavárně či zda lže nyní, tvrdí-li, že tehdy lhala. Moderátor byl skvělý, ale jednu věc zřejmě nepochopil: poslankyně na to prostě neumí odpovědět, ona to totiž už sama neví – a to ne proto, že by trpěla zapomnětlivostí. Slečna poslankyně se upsala světu, který „není z pravdy“, který už nerozeznává, co je pravda a co je lež - především proto, že se těmito „nadstandardními otázkami“ vůbec nehodlá nezdržovat. Místo lži nastoupila „mystifikace“ a místo pravdy umění říci každému, co chce slyšet a co „získává body“.

Když jsem před dvanácti lety vystupoval v jedné televizní diskusi s místopředsedou a místopředsedkyní stran opoziční smlouvy, odvážil jsem se po vysílání špitnout panu místopředsedovi otázku, která mne opravdu trápila: „Ale vy přece víte, pane místopředsedo, že to, co jste teď celou hodinu tvrdil, přece není vůbec pravda?“ Podíval se na mne s opovržlivým údivem jako na naivního přihlouplého trpaslíčka, který znalému a zkušenému obrovi moci na okamžik nešikovně zahradil cestu: „Pravda? Ona mluví ke svejm a já taky ke svejm.“ Jinými slovy: Hlupáčku, to, co je pravda, nás vůbec nezajímá. Zjišťováním toho, jak se ve věci ve skutečnosti mají, se vůbec nezdržujeme. My na to jdeme vědecky: zaplatíme si agenturu, která nám zjistí, co naši potencionální voliči chtějí slyšet a my jim to řekneme. Dají nám hlasy, otevřou nám dveře do parlamentu a víc už nás nezajímají.

Ten večer jsem si otevřel znovu pašije v evangeliu svatého Jana. Možná, že se Pilát tenkrát po pravdě také vůbec neptal. Možná, že slovo pravda vyslovil tak štítivě a opovržlivě jako pan místopředseda. Možná chtěl také jen cynicky poznamenat: Pravda? Copak to je? Co záleží na nějaké pravdě? Zase je tu nějaký naivní „pravdoláskař“, který nepochopil, jak to máme v našem světě navěky zařízené a plete se nám pod nohy? Na kříž s ním!

Ano, pašijový příběh Velkého pátku nám říká, že pravda a láska opravdu nevítězí nad lží a nenávistí. Ve světě Pilátů, cynických místopředsedů a snaživých bezskrupulózních poslankyň končí na kříži. Avšak tím velikonoční příběh nekončí.

Jan Zahradníček napsal v jedné své básni, že totalitní režimy se vždy snaží o to, aby dějiny nepřekročily odpoledne Velkého pátku. Patřil jsem tedy k naivním lidem, když jsem disentu snil o době, která ten čas Pilátů změní a pak v zástupu, zvonícím klíči a nadějí doufal, že se už blíží velikonoční ráno zmrtvýchvstání pravdy? Ta otázka mne – a asi nejen mne – letos trápí víc než kdykoliv předtím. Ale snad jsme byli naivní jen v tom, že jsme netušili, jak dlouhá a spletitá ta cesta bude a kolik lidí ji postupně opustí a kolik tuto naději zapře, dřív než kohout zakokrhá

Hranice mezi tmou Velkého pátku a nadějí velikonočního jitra probíhá naším životem. Překračujeme ji v každém okamžiku, když se rozhodujeme, zda ustoupíme a uvykneme zlu, zda si alibisticky umyjeme ruce, zda se zabydlíme ve světě Pilátů, Herodů a Kaifášů, zda konformisticky zdomácníme ve světě cyniků a obratných mystifikátorů, zda se otázce po tom, co je pravda a lži jen vědoucně vysmějeme – anebo budeme následovat toho, který dal na otázku po pravdě neodpověděl definicemi, nýbrž dal tichou odpověď vlastního příkladu věrnosti pravdě až k vrcholné oběti.

Minulo dvacet století, otázka po pravdě zůstává stále otevřená. O Pontském Pilátovi víme už jen to, že zastával svůj úřad římského místodržitele v době, kdy Ježíš, tesař z Nazaretu, natrvalo vstoupil do příběhu dějin lidstva.

Publikováno v Lidových novinách, 23.4. 2011

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.