T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)

Na Velký pátek se v kostelech se přečítají pašije evangelisty Jana. Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: “Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“

Dlouhá léta jsem se divil, proč mu Ježíš na tuto otázku vůbec neodpověděl, proč mlčel. Možná, že římský místodržitel zaháněl nudu v Judey četbou stoických filozofů a Ježíš nyní vůbec nevyužil příležitosti, aby mu na tuto stěžejní filozofickou otázku odpověděl, aby mu něco řekl o svém pojetí pravdy. Současní čeští politici mne naučili rozumět Pilátově otázce a Ježíšovu mlčení trochu jinak.

Minulý týden jsem sledoval televizní debatu, v níž se zoufalý moderátor marně snažil přerušit proud sebevědomého mlžícího „ptydepe“ (umělé funkcionářské pseudořeči, karikované ve hře Zahradní slavnost) mladé poslankyně, aby z ní dostal odpověď na otázku, zda lhala svým kolegům v kavárně či zda lže nyní, tvrdí-li, že tehdy lhala. Moderátor byl skvělý, ale jednu věc zřejmě nepochopil: poslankyně na to prostě neumí odpovědět, ona to totiž už sama neví – a to ne proto, že by trpěla zapomnětlivostí. Slečna poslankyně se upsala světu, který „není z pravdy“, který už nerozeznává, co je pravda a co je lež - především proto, že se těmito „nadstandardními otázkami“ vůbec nehodlá nezdržovat. Místo lži nastoupila „mystifikace“ a místo pravdy umění říci každému, co chce slyšet a co „získává body“.

Když jsem před dvanácti lety vystupoval v jedné televizní diskusi s místopředsedou a místopředsedkyní stran opoziční smlouvy, odvážil jsem se po vysílání špitnout panu místopředsedovi otázku, která mne opravdu trápila: „Ale vy přece víte, pane místopředsedo, že to, co jste teď celou hodinu tvrdil, přece není vůbec pravda?“ Podíval se na mne s opovržlivým údivem jako na naivního přihlouplého trpaslíčka, který znalému a zkušenému obrovi moci na okamžik nešikovně zahradil cestu: „Pravda? Ona mluví ke svejm a já taky ke svejm.“ Jinými slovy: Hlupáčku, to, co je pravda, nás vůbec nezajímá. Zjišťováním toho, jak se ve věci ve skutečnosti mají, se vůbec nezdržujeme. My na to jdeme vědecky: zaplatíme si agenturu, která nám zjistí, co naši potencionální voliči chtějí slyšet a my jim to řekneme. Dají nám hlasy, otevřou nám dveře do parlamentu a víc už nás nezajímají.

Ten večer jsem si otevřel znovu pašije v evangeliu svatého Jana. Možná, že se Pilát tenkrát po pravdě také vůbec neptal. Možná, že slovo pravda vyslovil tak štítivě a opovržlivě jako pan místopředseda. Možná chtěl také jen cynicky poznamenat: Pravda? Copak to je? Co záleží na nějaké pravdě? Zase je tu nějaký naivní „pravdoláskař“, který nepochopil, jak to máme v našem světě navěky zařízené a plete se nám pod nohy? Na kříž s ním!

Ano, pašijový příběh Velkého pátku nám říká, že pravda a láska opravdu nevítězí nad lží a nenávistí. Ve světě Pilátů, cynických místopředsedů a snaživých bezskrupulózních poslankyň končí na kříži. Avšak tím velikonoční příběh nekončí.

Jan Zahradníček napsal v jedné své básni, že totalitní režimy se vždy snaží o to, aby dějiny nepřekročily odpoledne Velkého pátku. Patřil jsem tedy k naivním lidem, když jsem disentu snil o době, která ten čas Pilátů změní a pak v zástupu, zvonícím klíči a nadějí doufal, že se už blíží velikonoční ráno zmrtvýchvstání pravdy? Ta otázka mne – a asi nejen mne – letos trápí víc než kdykoliv předtím. Ale snad jsme byli naivní jen v tom, že jsme netušili, jak dlouhá a spletitá ta cesta bude a kolik lidí ji postupně opustí a kolik tuto naději zapře, dřív než kohout zakokrhá

Hranice mezi tmou Velkého pátku a nadějí velikonočního jitra probíhá naším životem. Překračujeme ji v každém okamžiku, když se rozhodujeme, zda ustoupíme a uvykneme zlu, zda si alibisticky umyjeme ruce, zda se zabydlíme ve světě Pilátů, Herodů a Kaifášů, zda konformisticky zdomácníme ve světě cyniků a obratných mystifikátorů, zda se otázce po tom, co je pravda a lži jen vědoucně vysmějeme – anebo budeme následovat toho, který dal na otázku po pravdě neodpověděl definicemi, nýbrž dal tichou odpověď vlastního příkladu věrnosti pravdě až k vrcholné oběti.

Minulo dvacet století, otázka po pravdě zůstává stále otevřená. O Pontském Pilátovi víme už jen to, že zastával svůj úřad římského místodržitele v době, kdy Ježíš, tesař z Nazaretu, natrvalo vstoupil do příběhu dějin lidstva.

Publikováno v Lidových novinách, 23.4. 2011

Články a eseje

CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Události, které prožíváme, celý náš osobní životní příběh stejně jako ta část dějin, do níž jsme postaveni, jsou jen určitým fragmentem, zlomkem. Bůh je kontext života každého z nás, kontext lidských dějin a také celkový kontext dění přírody a kosmu. Problém je ale v tom, že ten kontext nemáme zcela k dispozici, že ho musíme trpělivě odkrývat a že se nám ve své plnosti ukáže až na konci časů.