T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)

Jsme v oktávu velikonočním. Vždycky je mi líto lidí, pro které je velikonoční triduum pouze součástí prodlouženého víkendu, bez zvláštního duchovního obsahu. Málokdo si dovede představit, že by Vánoce byly pro něj jen obyčejným dnem, že by necítil atmosféru Štědrého večera – a Velikonoce mají v tradici křesťanské kultury ještě hlubší kořeny a ještě daleko bohatší obsah a také liturgické, ale i umělecké vyjádření. Dovedeme si představit několik staletí v dějinách evropského výtvarného, hudebního i slovesného umění bez velikonočních motivů?

Tyto velikonoce jsem však prožíval v myšlenkách na ty, pro něž drama Velikonoc není jen námětem k tichému rozjímání před obrazy Ukřižování, podmalovanému podmanivými tóny Bachových pašijí podle Matouše. Mnoho lidí v našem světě prožívá křížovou cestu, stávají se obětí násilí jako Ježíš anebo jejich křížovou cestou je život ohrožující útěk z vlasti, kde by je a jejich rodiny čekala smrt – a na konci jejich křížové cesty je často čeká nepřijetí, podezírání a nepřátelství těch, kteří nerozlišují mezi pachateli zločinů a jejich obětmi. Ano, příliv těch, mezi nimiž těžko rozeznáme oběti násilí a oběti iluzí, že Západ je bohatě prostřený stůl pro všechny strádající, je křížem pro Evropu dneška. Ale velikonoční příběh nás učí kříž přijmout, ne před ním utíkat. O Velikonocích bychom neměli propadnout zbožné sentimentalitě profesionálních jeruzalémských plaček, které Ježíš napomíná na své křížové cestě: Ženy jeruzalemské, neplačte nade mnou! Plačte nad sebou a nad svými syny.

Je třeba hledat, jak se pašijový příběh týká nás a našeho světa, k čemu pohne naše srdce.

Nesu po celý týden v živé paměti pohled do očí šedesáti mladých lidí, které jsme letos po půldruhého roku trvající důkladné přípravě o velikonoční vigilii v naší farnosti pokřtili. A zítra k nim přibude ještě několik desítek dospělých mladých konvertitů, kteří sice byli pokřtěni jako děti, ale k víře dospěli až nyní. Těch, kteří v naší pražské akademické farnosti přijali během posledního čtvrtstoletí o Velikonocích křest, je už kolem 1.500.

Ale nejde o počty. Pamatuji, jak mi františkán otec Bonaventura Bouše říkával: Pokřtít někoho, to je veliká odpovědnost!

Ano, vždycky si říkám, udělali jsme vše proto, aby tito lidé vytrvali na Ježíšově cestě?

Snažili jsme se předat jim tajemství víry tak, aby jejich náboženské vzdělání bylo kompatibilní s jejich světským vzděláním, vědou, které se věnují a kulturou, v níž žijí a cítí? Udělali jsme vše proto, aby se jim Písmo otevřelo jako hluboký mnohovrstevnatý svět, v němž se nemohou spokojit s primitivním, prvoplánovým, doslovným čtením, nýbrž musí stále hledat hlubší smysl a propojovat svět Písma se svým vlastním životem a svým vnitřním světem? Udělali jsme vše proto, aby se tito mladí lidé naučili meditovat? Aby modlitba nebyla pro ně obtížnou povinností recitace básniček ráno a večer, nýbrž něčím, co nese celý rytmus jejich dne a místo magie, kterou nutíme Boha, aby plnil naši vůli a naše přání, je modlitba okamžikem, kdy poctivě hledáme Boží vůli a čerpáme odvahu plnit jeho přání? Udělali jsme vše proto, aby liturgie pro ně nebyla nesrozumitelným posvátným tělocvikem, který se děje u oltáře, nýbrž aby prožívali své křestní kněžství a s pozorným srdcem spoluslavili posvátná tajemství? Udělali jsme vše proto, aby si uvědomovali, že křesťanství nespočívá jen „v chození do kostela“, nýbrž že je výzvou k umění života, že je stylem života a myšlení, který zahrnuje obětavou solidární lásku a má se také promítnout v občanské odpovědnosti – včetně statečnosti postavit se většinovému mínění a podbízivým frázím populistických politiků? Udělali jsme vše proto, aby dokázali být věrni církvi, i když nebudou mít k dispozici bohatý program velkoměstské Akademické farnosti, ale třeba jen zapadlou ospalou venkovskou farnost s unaveným vyhořelým knězem, odbytou liturgií, s kázáním bez hloubky a bez jiskry a s poloprázdnými lavicemi? Budou umět rozpoznat nevěstu Kristovu i v chatrných šatech? Budou i zde vnímat skutečnou Ježíšovu přítomnost?

Udělali jsme vše proto, aby dokázali – podle výzvy svatého Ignáce a řady mystiků – hledat Boha ve všech věcech, zejména v událostech svého života, a to nejen v těch zářivých jako na hoře Tábor, ale i těch temných a bolestných jako Getsemany? Nezapomněli jsme při té dlouhé přípravě na svátosti na něco důležitého?

Na jednu věc nesmíme zapomenout, říkám si: že i když jsme třeba udělali vše, co jsme udělat mohli a uměli, jsme nanejvýš nástroji a pomocníky. Bůh žije v každém člověku, s každým má svůj záměr a svůj příběh. Žije v něm dřív, než ho člověk může poznat a pojmenovat, dokonce v něm žije i tehdy, když ho člověk pojmenovat nedokáže. Bůh byl v těchto mladých lidech ještě předtím, než v naší farnosti nastoupili na cestu katechumenátu. Konverze znamená okamžik – anebo dlouhý proces – kdy si člověk uvědomuje tuto Boží přítomnost ve svém životě, kdy jí vědomě uvolňuje prostor a činí ji reflektovanou, uvědomělou, výslovnou, pojmenovanou, zařaditelnou do velkého proudu křesťanské tradice a začleněnou do rodiny věřících.

Papež František končí snad každou svou promluvu – i každé osobní setkání – prosbou: Modlete se za mne. Rád bych tuto malou velikonoční meditaci zakončil podobnou prosbou: Modlete se, prosím, za ty, kteří o letošních Velikonocích nastoupili na cestu s Kristem, aby mu zůstali věrni až do konce.


(Psáno pro Radio Proglas jako Komentář týdne, vysíláno poprvé 22. 4. 2017)

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.