T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

CO JE PRAVDA? (březen 2018)

Každoročně na Velký pátek mne při čtení Janových pašijí upoutá scéna soudu před Pilátem. Ježíš doznává, že je opravdu král. Jeho království však není ze světa moci a násilí. Jeho království je království pravdy. „Pravda malé místo má všude ve všem světě,“ zpívá se v jedné staré české kostelní písni. Ježíš přišel, aby se pravdy zastal, aby vydal svědectví pravdě.
Po těchto slovech následuje známá Pilátová otázka: Co je pravda? Myslím, že tu nejde o projev intelektuální zvídavosti člověka, který se zajímá o filozofické otázky. Spíš se mi zdá, že z Pilátovy otázky čiší cynismus moci: Pravda?! Co to vůbec je? Jakou váhu má pravda, co na ní záleží? Ve světě přece rozhodují úplně jiné věci!
Jedním z výrazů, kterým lidé stále častěji označují naši dobu, je doba post-pravdivá, post-faktická. Chce se tím říct, že stále více lidí se dnes řídí jiným věcmi, než jsou fakta, než je pravda. Vážnou otázku po pravdě a pravdivosti si vůbec nekladou.
Poprvé jsem byl s touto mentalitou konfrontován před řadou let, v době tak zvané opoziční smlouvy, mocenského paktu, kterým předsedové dvou velkých stran, Zeman a Klaus, zrušili přirozenou dynamiku politické soutěže mezi vládou a opozicí a doširoka tím otevřeli dveře všeobecné korupci a mocenskému cynismu. Tenkrát jsem debatoval v jedné televizní diskusi s čelnými politiky těch tehdy velkých a mocných stran. Když jsme odcházeli ze studia, zeptal jsem se jednoho z nich: Pane místopředsedo, řekněte mi prosím, když už hovoříme jen mezi sebou, vy přece víte, že to, co jste před kamerami nyní celou hodinu tvrdil, není vůbec pravda? Podíval se na mne jako na malého naivního kluka. „Pravda?“ řekl s opovržením, jako by se jednalo o sprosté slovo. „ Já přece mluvím ke svým a ona zase ke svým“. Jinými slovy: My politici máme zjištěno, co chtějí slyšet naši potencionální voliči – tak jim to říkáme a oni nám dají své hlasy. Takhle prostě to funguje. Nás vůbec, ale vůbec nezajímá, co je pravda.
Pochopil jsem, proč Ježíš na Pilátova slova neodpověděl. Kde je sama pravda v nevážnosti, tam jsou všechna slova zbytečná.
Už řadu let dostávám každý den v elektronické poště řadu senzačních zpráv, týkajících se hlavně nebezpečí ze strany migrantů a islámu vůbec. Včera mi zas přišla jedna zcela typická: fotografie velkého chrámu pod lešením a k tomu rozčilený hlas z takzvaného alternativního rádia tvrdí, že jde o jasný důkaz, že uprostřed Mnichova se na rozkaz kancléřky Merkelové křesťanské chrámy přebudovávají na mešity pro uprchlíky – a tohle chystá EU i pro další země. Zachraňte naší zemi před uprchlíky a muslimy! Přeposláno několika tisícům lidí a ti k tomu připojují své vyděšené a rozhořčené komentáře.
Pro návštěvníka Mnichova nebylo těžké poznat, že jde o fotografii běžné opravy fasády věže mnichovské katedrály – celá ta poplašná zpráva je od začátku až do konce kompletně vylhaná. Dal jsem si práci a pozorně prohlédl dalších asi 20 podobných zpráv – všechno stejná lež. Původním zdrojem byly dva z několika desítek serverů, které ve službách ruských dezinformačních centrál chrlí každou hodinu falešné zprávy, tzv. fake news. Rusko, které je na tom ekonomicky bídně, investuje miliardy do této mašinérie lži – je to součást hybridní války Ruska vůči Západu (tedy i naší zemi) s cílem oslabit důvěru v Evropskou unii a v transatlantické obranné společenství, rozvracet a rozeštvávat jednotlivé společnosti, šířit paniku a hysterický strach – a podporovat demagogické politiky s diktátorskými sklony, kteří se staví do role ochránců před zveličenými hrozbami. Komentáře pod těmito zprávami a výsledky voleb (parlamentních i prezidentských) svědčí o tom, jaký vliv tyto dezinformace mají. Opravdu je tolik lidí ochotno naletět něčemu, co se při minimu kritického zamyšlení ukáže jako primitivní podvod? Nebo snad lidem opravdu přestalo záležet na tom, co je a co není pravda, a jsou připraveni přijímat a šířit cokoliv, co odpovídá jejich emocionálnímu, nikoliv racionálnímu postoji – pocitům zloby a frustrace z příliš složitého světa?
Když jsem se e-mailem zeptal jednoho z těch mnoha neznámých, kteří mi ten zfalšovaný obrázek poslali, zda vědomě ohlupuje lidi, anebo zda sám se stal obětí cynických obchodníků s lidskou hloupostí a vystrašeností, odpověděl mi jen obvyklými nadávkami. Populističtí politici – nejen u nás a v postkomunistickém světě, avšak i v zemích s dlouhou demokratickou tradicí, vzpomeňte na brexit a volbu Donalda Trumpa – vítězí tím, že přesně vyjadřují to, co si myslí lidé, kteří nemyslí. Bylo zajímavé pozorovat, kteří politici se zuřivě bránili návrhu zřídit instituci, která by se současné internetové ofenzivě lži postavila a systematicky odhalovala podobné podvody a ukazovala fakta. Byli to zejména ti, které tento cynický stroj lži a falešných zpráv vynesl do jejich pozic, včetně té nejvyšší.

Ne, nechci se prostě spokojit s tím, že zkrátka žijeme v době post-pravdivé, že Pilátův úšklebek i místopředsedova cynická politická prohnanost i Putinovy velkokapacitní továrny na lež a strach budou slovo pravda vyslovovat se štítivostí a výsměchem. Ano, pravda má v této době opravdu malé místo v našem světě. Už nejen v Putinově Rusku, ale i v sousedním Slovensku novináři, snažící se odhalit fakta, zakrývanou a vysmívanou pravdu, riskují své životy. Vzpomeňme na nedávnou vraždu mladého odvážného slovenského novináře. I u nás přátelé lži z nejvyšších pater moci nevybíravě útočí na svobodu a nezávislost veřejných médií.
Pravda – co to vůbec je? Co na ní záleží?

Ten, který jediný směl říci „Já jsem pravda“, královský svědek pravdy, zemřel na kříži. Mocnosti zla, napsal Jan Zahradníček, jeden z mučedníků pravdy v komunistické říši lži a násilí, se vždycky snažily, aby dějiny skončily odpolednem Velkého pátku. Bílá sobota je den hlubokého mlčení. Zdá se, že násilí zvítězilo.
Avšak velikonoční příběh nám znovu a znovu říká, že temné síly lži a cynické moci nebudou mít poslední slovo. Žádný kámen není tak těžký, aby nemohl být jednoho rána odvalen.

Požehnané Velikonoce, přátelé!


Psáno pro Radio Proglas jako velikonoční Komentář týdne, vysíláno poprvé 31. 3. 2018

Články a eseje

NEVZDÁVEJME SE KRITICKÉHO "ALE" (březen 2024)
.
POLITIKA „ZUB ZA ZUB“ ODPORUJE EVANGELIU I ZDRAVÉMU ROZUMU (únor 2024)
.
CO NÁM ŘÍKÁ TENTO ČAS? (březen 2020)
.
KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
15. června 2016
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
K SYNODÁLNÍ PROMĚNĚ CÍRKVE (leden 2022)
.
IN ANIMO CONTRITO: FENOMÉN ZNEUŽÍVÁNÍ V ŠIRŠÍM KONTEXTU (září 2021)
.
PSEUDONÁBOŽENSTVÍ F – PŘÍKLAD NÁBOŽENSKÉ PATOLOGIE (listopad 2020)
.
REVOLUCE MILOSRDENSTVÍ A NOVÁ EKUMÉNA (říjen 2020)
.
VYKROČENÍ Z AGRESIVNÍ NEVĚDOMOSTI V ČESKÉ SPOLEČNOSTI (A CÍRKVI)
.
VE STÍNU MARIÁNSKÉHO SLOUPU (srpen 2020)
.
PANDEMIE JAKO NÁBOŽENSKÁ ZKUŠENOST (červen 2020)
.
PŘEDMLUVA K POLSKÉMU VYDÁNÍ KNIHY „Z PODZEMNÍ CÍRKVE DO LABYRINTU SVOBODY“ (duben 2020)
.
KORONAVIRUS NEODMODLÍTE (duben 2020)
.
KŘESŤANSTVÍ V ČASE NEMOCI (duben 2020)
.
DOPIS ČLENŮM ČKA A FARNÍKŮM AKADEMICKÉ FARNOSTI (březen 2020)
.
ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

To, co je velkým úkolem křesťanské teologie dnes, je stále hlouběji promýšlet důsledky pojetí Boha jako Trojice – Boha, který je spojením jednoty a různosti, spojením oné s ničím nesrovnatelné jedinečnosti Boha s vnitřní pluralitou společenství „osob“. Bůh, který je sám v sobě společenstvím, je totiž svatým pramenem plurality stvořeného světa, říká ano naší různosti, pestrosti a mnohovrstevnatosti.