T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)

Celkový výsledek není špatný: sociální demagogie ČSSD, která by skutečně dovedla zemi k fatálnímu zadlužení a státnímu bankrotu, nezlákala tolik občanů, jak očekávala. Vznikne tedy zřejmě pravo-středová koalice, jejíž ekonomická politika bude sice bolet, ale vzhledem k budoucnosti země je daleko odpovědnější – to bylo to hlavní, oč v těchto volbách šlo. Jistě pomohl varující příklad Řecka, masivní protiparoubkovská kampaň médií a Zemanova pomsta vlastní straně v podobě populistické pidistraničky. Paroubkův odchod jistě pomůže kultivaci politické scény, i když jeho dryáčnický styl odčerpal „protestní hlasy“ komunistům. Ztráty dvou největších stran je snad obě povedou k sebereflexi a reformám, které mohou vést k zlepšení politické kultury v zemi. Velmi kvituji styl Petra Nečase – zdá se, že pochopil (i z popularity Fišera a Schwarzenberga), že lidé mají vulgárních sprosťáků dost a žízní po gentlemanech ve veřejném životě. Pokud by se Nečasovi skutečně podařilo vyčistit ODS od dominantního vlivu mafiánů a nejhorších korupčníků (to ukážou také volby zastupitelstev, hl. v Praze) a odmítne Klausovy pokusy opět dostat ODS do své režie, může z ní být časem volitelná strana i pro slušné lidi. Hlavním vítězem voleb je kníže Schwarzenberg, kterému se podařilo získat sympatie, ale i voličské hlasy velké části mladé generace. Bude velmi důležité, nakolik bude schopen vychovávat a držet na uzdě Kalouska a jemu podobné.

Velmi dobrou zprávou o české společnosti je fakt, že voliči odmítli opravdu nebezpečné populistické demagogy typu dryáčnické Suverenity J. Bobošíkové, Zemanovce a zejména mne těší, že „Svobodní“ (reprezentující protievropské politické názory V. Klause) nedostali ani jedno procento hlasů.

Mrzí mne však, že v parlamentu budou chybět Lidovci a Zelení. Zelení se časem vrátí, o Lidovcích nyní silně pochybuji: přiznejme si, ač nás to může mrzet, že o stranu tohoto typu skutečně nemá v české společnosti zájem víc než těch cca 4,5 %.

Osudová prohra Lidovců by měla být důkladně analyzována. Jedna z nejstarších politických stran bohužel po 90 letech mizí z české politické scény a pokud neprojde naprostou transformací ve stranu jiného typu, může přežívat nanejvýš jako okrajová regionální strana, mít šance v regionální politice a snad několika lidmi v Senátu, ale už ne v parlamentu a „vysoké politice“. Přispělo k tomu mnohé, jistě to, že mnozí ve vedení té strany nedali v posledních letech na dobře míněné rady, což vedlo k rozkolu a odlivu mnoha voličů. Poté, co řada politiků byla ochotna k špinavému obchodu (slib církevního majetku za hlasy pro Klause), bylo trochu reálně uvažujícím lidem zřejmé, co bude následovat: ostuda pro křesťany v naší zemi, diskreditace a rozštěpení strany, odliv voličů, majetku se nedosáhne, strana bude spoluviníkem volby špatného prezidenta.

Avšak hlavní příčina leží hlouběji: sektor tradičního venkovského katolictví, na nějž strana nejvíc spoléhala a na nějž se zejména orientovala, nezadržitelně vymírá. Jediná šance na totální přestavbu strany by bylo vytvoření jakési obdoby CDU-CSU, spojení s někým liberálně-konzervativním proudem. Dobrý nápad spojení s Evropskými demokraty přišel příliš pozdě a tradičními lidovci nebyl „stráven“.

Tradiční lidovci nebyli schopni myslet sociologicky: spoléhali na „moravský venkov“ a nevzali na vědomí, že se pronikavě a nezvratitelně mění struktura a společensko-kulturní profil věřících lidí. Ať se to komu líbí či nelíbí, jako ve většině evropských zemí už i u nás přestali být věřící jednotnou socio-kulturní skupinou, která by mohla mít jedinou politickou reprezentaci. To bylo možné před cca půl stoletím (konfesionální strany vznikly z tendence vytvářet „paralelní katolický svět“), ale teď už nejde obrátit celoevropský trend: Víra se individualizuje, entita věřících se názorově i sociálně pluralizuje, náboženství hraje úplně jinou roli v životě většiny dnešních věřících, než hraje třeba v islámu a než hrálo v premoderní společnosti: není už nositelem skupinové identity, nýbrž odpovědí na osobní existenciální a spirituální otázky.

Představa, že by kněží měli vyzývat věřící k volbě jedné „křesťanské“ strany, je naprosto pošetilá: nejenže by to odporovalo koncilovým dokumentům, ale hlavně by to bylo zcela neúčinné a silně kontraproduktivní (naprosto se změnil vztah věřících k instituci církve a hierarchii: názory hierarchie, zejména v oblasti „světské“, naprostá většina věřících nevnímá jako pro sebe závazné, takové výzvy by věřící spíše popudily). Lidé – i věřící – se při volbách řídí jinými kritérii, zajímá je dopad politiky na jejich konkrétní situaci, harašení „morálními hodnotami“ (zvláště pokud nejsou jasně vtěleny do příkladu výrazných křesťanských osobností) vnímají jako pusté propagandistické fráze. „Světonázorové strany“ (to platí i o komunistech) vymírají s tou vrstvou, která se silně identifikovala s ideologiemi a institucemi, mladá generace smýšlí zcela jinak.

To je zároveň vážný vzkaz pro církve: pokud by pastorační styl církve se i nadále orientoval především na tu starší tradiční skupinu, stala by se církev brzy opravdu marginální skupinou typu bizardní sekty (to vidíme na dnešních „tradicionalistech“). Vezme-li církev vážně onu změnu k větší otevřenosti (neplést si s lacinou „modernizací“!) , kterou nyní deklaruje hlavně arcibiskup Duka, může oslovit větší část veřejnosti a být pro společnost jako celek věrohodnější. Křesťanství už nebude „masou“ (a bude-li si na ni hrát, zesměšní se), ale může mít významný vliv jako kompetentní hlas v celospolečenské diskusi, schopný komunikace s ostatními. Tuto podobu ovšem dnešní český „katolický svět“ má velmi, velmi sporadicky.

(psáno pro Christnet, červen 2010)

Články a eseje

ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Věřit v jednoho Boha znamená především být svobodný, být osvobozen od vlády „bůžků“. Znamená to zmocnění (a zároveň dlouhodobý úkol) odpírat nárokům relativních hodnot hrát v našem životě roli Absolutna.