T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)

Píšu tento otevřený dopis jako jeden z mnoha Evropanů, kterým hluboce leží na srdci osud Británie a celé Evropy, naší společné vlasti.
Narodil jsem se v Československu, učím na Karlově univerzitě v Praze a jsem od svého mládí obdivovatel a milovník britské kultury. Británii jsem poprvé poznal jako student v roce 1968, po pádu komunismu přednášel v Oxfordu i Cambridge, v roce 2014 jsem v Londýně převzal prestižní Templetonovu cenu.
Dne 22. června mi bude udělena hodnost čestného doktora teologie Oxfordské university. Bude to v předvečer dne důležitého rozhodnutí, které může na staletí výrazně ovlivnit budoucnost Británie i zbytku Evropy. Generace mých rodičů si pamatuje rozhodnutí britské vlády na mnichovské konferenci v roce 1938 – v Británii tenkrát převládl hlas izolacionismu, dovolávající se „národního zájmu“. Premiér Chamberlain odmítl solidaritu s „malou neznámou zemí“ – Československem, tenkrát posledním ostrovem demokracie ve střední Evropě – a domníval se, že tím zachránil mír. Avšak izolacionismus a nacionální sobectví jako vždy měly tragické následky pro Británii i svět.
Generace mých rodičů, která kdysi milovala Británii jako mnozí ve střední a východní Evropě dnes, byla tenkrát britským izolacionismem hluboce zklamána a zraněna.
Zvoní, zvoní zrady zvon,
čí ruce ho rozhoupaly?
Francie sladká, hrdý Albion
a my jsme je milovali!

napsal tenkrát český básník František Halas. Pro mnohé tehdejší britský a francouzský projev nacionálního egoismu znamenal ztrátu důvěry v západní demokracii, mnozí se ze zoufalství přiklonili k sovětskému Rusku. Komunisté dodnes využívají „mnichovskou zradu“ ve své protizápadní a proruské propagandě. Přesto stovky československých a polských letců pak bojovaly a padly v bitvě o Británii s pevným přesvědčením, že Británie a země střední Evropy mají společnou vlast – Evropu, že musí spolu vytrvat ve dnech dobrých i zlých.

Dnes jako nikdy předtím v dějinách je velký sen nejlepších synů a dcer Evropy, staletá touha po sjednocené Evropě, jen na krok od svého uskutečnění. Dnes je pevná jednota Evropy důležitá jako nikdy předtím.
Dvě temné mocnosti vedou intenzivní propagandistickou válku proti Evropě s cílem oslabit její jednotu a rozvrátit Evropskou unii. Je to nejprve tzv. Islámský stát – „džihadisté“ vědí, že pokud Evropa může čelit terorismu a může řešit problémy, spojené s vlnami uprchlíků, může tak učinit pouze v jednotě, v pevné spolupráci a vzájemné solidaritě.
Dnešní vládci Ruska se snaží všemi silami oslabit Evropskou unii a uskutečnit imperiální snahy carského i sovětského Ruska o silný vliv v Evropě, o nadvládu nad sousedními zeměmi. Nikoliv náhodou je dnes v čele Ruska někdejší důstojník tajné policie – policie byla od carských dob přes vládu sovětů až po Putinův režim nejmocnější a rozhodující silou v Rusku. Putin podporuje nacionalistické a extrémistické síly po celé Evropě. „Brexit“, který by znamenal začátek konce Velké Británie – neboť izolující se „malá Británie“ by měla nepoměrně menší význam ve světě –, by byl velkým vítězstvím Putinových plánů.
Obracím se na občany Británie z celého srdce s prosbou: nerozhoupejte znovu zvon zrady, nezabíjejte naději generací, staletý velký sen o jednotné Evropě. Rozpad Evropské unie by nepřinesl „suverenitu národů“, nýbrž vzrůst chaosu a nebezpečí vnitřních konfliktů i lokálních válek.
Evropská unie v dnešní podobě má jistě mnoho slabostí a nedostatků. To je však příležitost a výzva k společnému úsilí o její zlepšení a obnovu, nikoliv k zbabělému útěku před naší společnou odpovědností. Občané Británie, prosím, zvolte statečné „ne“ vůči pokušení k radě Evropy, naší společné vlasti.

Mons. Tomáš Halík, Ph.D., Th.D.
teolog a sociolog, profesor Karlovy univerzity v Praze

Články a eseje

ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Neříkám ateistům, že nemají pravdu, nýbrž že nemají trpělivost; říkám jim, že jejich pravda je nedopovězená pravda. Avšak hned je třeba důrazně dodat, že i „naše pravda“, pravda víry zde na zemi je v jistém smyslu „nedopovězená“, protože je svou nejvlastnější povahou otevřená vůči Tajemství, které se má v plnosti zjevit až na konci věků. Proto musíme odolat pokušení pyšného triumfalismu, proto si máme s „nevěřícími“ a jinak věřícími co říci, proto i my máme naslouchat a učit se.