T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)

Islámský svět je opět pobouřen - jsou vypalovány křesťanské kostely, zavražděna řeholnice v dětské nemocnici v Somálsku, jeden z předních muslimských duchovních a dvě ozbrojené organizace hrozí papeži smrtí za jeho nedávná slova; omluvil se papež muslimům dostatečně? Média mají bohatou látku pro emotivní titulky i dramatické záběry.

Ne, papež se neomluvil, protože nemá za co; vyjádřil jen lítost nad tím, co způsobilo nepochopení jeho slov. Stačilo přečíst celou jeho přednášku, příp. přihlédnout ke kontextu jeho díla, aby soudnému čtenáři bylo jasné, že citovanými slovy císaře Manuela nevyjadřoval svůj názor, nýbrž ilustroval mentalitu určité epochy. Kdyby se měl papež změnit v usměvavě přikyvující loutku a v univerzitních přednáškách by se nesměly citovat středověké prameny, aby snad náhodou nepopudily muslimské extrémisty, církev i Evropa by už nemohly být brány vážně. Rozlišujme: dánské karikatury nestály za to, aby byly hájeny jako výspa západní svobody, protože byly zbytečně provokující klukovinou bez jiskry ducha a vtipu. Řezeňská přednáška Benedikta XVI. je brilantní filozofický text, který jistě může (a měl by) vyvolat zásadní výměnu názorů - proto byl ostatně prezentován jako univerzitní přednáška - avšak kvůli jiným věcem, než byl onen citát (a celá okrajová zmínka o islámu), nemluvě o formě názorové konfrontace.

Výzva k alianci náboženství a racionality

Celá přednáška se týkala dvou oblíbených Ratzingerových témat: identity Evropy a vztahu víry a racionality. Profesor, kardinál a nakonec papež nabízí po desetiletí "novou alianci" náboženské víry a etiky s vědeckou racionalitou, a to proti dvěma krajnostem: proti pozitivistickému mrzačení racionality vyloučením metafyzického tázání a proti odmítnutí moderní racionality a evropského "osvícenského dědictví" postmoderním multikulturním relativismem. Ratzinger vidí ve spojení biblické víry a řeckého filozofického rozumu nikoliv náhodný a přechodný dějinný jev, nýbrž samu podstatu Evropy, která má být hájena proti dvěma nebezpečím - "náboženství bez myšlení" a "myšlení bez víry".

Ve své řezeňské přednášce přidává ke své filozofii evropské kultury nový aspekt. Víra vždy spojuje dvě velké náboženské zkušenosti: zkušenost boží transcedence - Boha, který je "zcela jiný", větší, než aby mohl být lidmi pochopen a zkušenost boží imanence - Boha, který "je nám bližší, než naše vlastní srdce" a který je garantem vnitřního smysluplného řádu veškerenstva, v němž si navzájem odpovídají struktury lidského myšlení a struktury vnější skutečnosti.

Pokus odmítnout řecké dědictví racionality a postavit víru jen na fascinaci nepochopitelným tajemstvím božství (s nímž se prý setkáváme v některých proudech islámského i křesťanského myšlení - např. u blahoslaveného Dunse Scota), je podle poslední přednášky Benedikta XVI. nebezpečné také proto, že tím může být zeslabena bdělost a kritičnost věřících vůči mocenskému zneužívání náboženství. Papež nechválí středověkého císaře Manuela za jeho tvrdá slova na adresu proroka Mohameda, nýbrž za to, že v kritice tehdejšího šíření islámu mečem jasně prohlásil, že spojovat náboženství s násilím místo rozumné argumentace je nepřípustné, protože "nečinit rozumné věci odporuje podstatě Boha".

Josef Ratzinger těsně před svým zvolením papežem udělal evropským ateistům a agnostikům - s odvoláním na Kantovu etiku, na jeho "postuláty praktického rozumu" - zajímavý návrh: nemůžete-li věřit v Boha, můžete alespoň jednat tak, "jako by Bůh byl": uskutečňovat tytéž hodnoty, v nichž věřící vidí logický důsledek své víry ve Stvořitele - respekt k důstojnosti člověka a odpovědnost za přírodu, společnost a dějiny. Bod, v němž se setkáváme, je vznešenost rozumu - my v něm vidíme dar a obraz Boha, vy třeba nejvyšší vývojové stádium hmotného vesmíru.

Jistě - papežově vizi evropské aliance víry, rozumu a nejnověji též etiky tolerance a mezináboženského dialogu by bylo možné položit řadu kritických otázek, např. zda jeho pojetí rozumu bere dost vážně dějinně-kulturní proměny evropské racionality. Věcná kritika však předpokládá přinejmenším jeho nelehké texty pozorně číst a promýšlet. Stojí za to. Vytrhávání citátů, šablonovité obrazy papeže v médiích a honba za skandály přispívají k nedorozuměním a ty pak v zjitřeném muslimském světě nalézají úrodnou půdu pro patologické reakce.

Psáno pro MF Dnes, září 2006

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.