T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)

Rozruch kolem otevřeného dopisu konzervativních katolíků papeži Františkovi se týká dokumentu, který je sám o sobě bezvýznamný, je však přesto symptomem zajímavého vývoje v současném (nejen katolickém) křesťanství a náboženské scéně vůbec.

Otevřený dopis papeži nepodepsal nikdo z episkopátu (ani ze známých kritiků papeže mezi kardinály), ani z významných teologů, jedná se většinou o starší generaci penzionovaných profesorů „předkoncilní“ orientace plus schismatickou skupinu příznivců exkomunikovaného arcibiskupa Lefebvra („Bratrstvo Pia X.“). V Čechách se k nim připojili dva mladší filozofové ze školy úctyhodného novotomistického filozofa profesora Sousedíka – oba, jak upozornil doc. Štampach, jsou tam podepsáni (předpokládám, že ne vlastní vinou) neexistujícími akademickými tituly a funkcemi, což ovšem také vypovídá o věrohodnosti celého dokumentu.

Přesto je užitečné zařadit ten dokument do širšího historického rámce. Už od vzniku „víry“ jako nové duchovní orientace, spojené s hebrejskými proroky v tzv. „osové době“ dějin, trvá v dějinách kultury napětí mezi „náboženstvím“ (kněžským, rituálním) a „vírou“ prorockého typu. V judaismu toto napětí vrcholí střetem mezi Ježíšem a částí tehdejší náboženské elity, kněžími a „farizeji a zákoníky“. Pak přičiněním Pavla z Tarsu se ježíšovské hnutí, zpočátku tvořící jednu z řady radikálních židovských sekt, emancipuje od židovství a postupně vytvoří „třetí náboženství“ vedle judaismu a římsko-helénského pohanství. Uvnitř celých dějin tohoto nového náboženství, křesťanství, trvá však podobné napětí mezi vnějškovou náboženskostí (typicky reprezentovanou teologií císařského ideologa Eusebia) a vírou, nesenou prorocko-reformními postavami. Výmluvně toto napětí zobrazil Dostojevský v „Legendě o Velkém inkvizitorovi“.

Prorocko-reformní postavy se objevovaly zejména na prahu nových dějinných epoch. Není náhodou, že papež František spojuje spirituality dvou takových reformních osobností v přelomových dobách – Františka z Assisi a Ignáce z Loyoly; obě hnutí kolem těchto reformátorů dostala časem (v jistém napětí s ideály zakladatelů) podobu řeholních řádů, františkánů a jezuitů.

Dva velcí papežové dvacátého století, Jan Pavel II. a Benedikt XVI., s velkou důstojností uzavřeli dlouhou kapitolu církevních dějin, jejichž hlavním tématem bylo vyrovnání s evropskou modernitou. Klíčovým okamžikem této epochy byl postoj, který k moderně, vzniklé z osvícenství, zaujal Druhý vatikánský koncil, který mezi extrémy nekritického odmítání moderny papeži „piánského období“ a nekritickým přijetím novověkých ideálů radikální větví „modernistů“ zvolil střední pozici „dialogu“. Tuto „střední pozici“ (s jistým „vychýlením doprava“) pak hájili oba zmínění papežové, Jan Pavel a Benedikt.

Papež František pak zahajuje novou kapitolu církevních dějin v novém dějinně-kulturním kontextu světa, hluboce proměněného globalizací – ve světě „postmoderním a postsekulárním“, nábožensky a kulturně radikálně pluralitním, v němž se těžiště katolicismu vychýlilo z Evropy a „severní polokoule“ na Jih; ve světě, kde unavené západní křesťanství a údajně vítězná sekularita jsou převažovány pozoruhodnou vitalitou křesťanství v Jižní Americe, Africe a Asii včetně dosud značně skrytého křesťanství současné Číny. Odpůrci papeže Františka, utěšující se tím (jak mi řekl jeden český prelát), že papež je starý a po něm se vše zas vrátí do bývalých kolejí, staví svá přání na iluzi: nelze se vrátit do světa, který už není.

Je pochopitelné, že se reformní pontifikát papeže Františka – jako mnohé podobné reformy v dějinách církve, včetně reformy Františkovy a Ignácovy – setkává s odporem. Svatý František byl dokonce svými spolubratry v jednu chvíli vyloučen z řádu a Ignác byl vyšetřován inkvizicí. Dnešní papež čelí odporu hlavně těch skupin v církvi, které myšlenkově strnuly v době piánského zápasu s evropským novověkem, anebo těch, kteří reprezentují „extrinsivní“ (vnějškové) náboženství příkazů a zákazů či servilní opory světské moci, jako tomu bylo u odpůrců Ježíšovy reformy.

V „dopise čtyř kardinálů“, který předcházel poslednímu manifestu, jsme mohli jasně rozpoznat pozici, kterou hájili farizeové, když se snažili Ježíše chytit do pasti: Mojžíš nám přikázal cizoložnice kamenovat – a ty rušíš odvěký svatý Zákon, hlásáš milosrdenství a odpuštění? Ježíš jim neodpověděl (podobně jako papež František jejich následovníkům), psal tiše prstem do písku. A pak řekl: Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem!

Rozkacení farizeové se tehdy zastyděli, pustili kameny z rukou a rozešli se. Co se musí stát, aby se jejich dnešní nástupci, vytýkající papeži Františkovi, že podle Ježíšova vzoru staví milosrdenství a solidární lásku nad spravedlnost v pojetí zákoníků a farizejů, zachovali podobně?


publikováno v Lidových novinách 5. října 2017

Články a eseje

VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

S tajemstvím člověk nesmí být nikdy „hotov“. Tajemství – na rozdíl od problému – nelze

dobýt; je třeba trpělivě prodlévat na jeho prahu a setrvávat v něm. Nosit ho – jak je psáno

v evangeliu o Ježíšově matce – uvnitř, v srdci; nechat ho tam zrát a skrze něj nechat zrát nás

samotné.