T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)

České muslimské obci v ČR a Ústředí muslimských náboženských obcí v České republice

Vážení členové muslimské obce v naší zemi,

před krátkým časem jsem se několikrát veřejně zastal muslimů v České republice proti necitlivému zásahu policie v pražské mešitě. Jistě dobře víte, jak velmi mi záleží na dobrých vztazích mezi věřícími různých náboženství i mezi věřícími a nevěřícími v naší zemi i ve světě; víte, kolikrát jsem zastal práva na náboženskou svobodu přes hranice různých náboženství včetně práv pro muslimy v naší zemi; víte, že soustavně vystupuji proti paušálnímu očerňování muslimů a proti neoprávněnému přičítání odpovědnosti za zločiny extrémistů islámu jako takovému. Pravděpodobně víte, že má angažovanost ve prospěch respektu a dialogu mezi náboženstvími byla jedním z důvodů, za níž se mi v tomto roce dostalo mezinárodního uznání, Templetonovy ceny. Toto vše připomínám z jediného důvodu: Jsem přesvědčen, že toto vše mne opravňuje a zároveň morálně zavazuje k tomu, abych důrazně požádal a vyzval vás, muslimskou komunitu v České republice, abyste nyní vy výrazně vystoupili proti neslýchanému zlu, které má být spácháno ve jménu islámského práva.

Súdánský soud v Chartumu vynesl trest smrti nad těhotnou ženou, křesťankou Meriam Ishagovou poté, když podle svého svědomí odmítla nátlak, aby se vzdala své křesťanské víry a pod pohrůžkou smrti přestoupila k islámu. Miriam Ishagová byla tak odsouzena za údajné opuštění islámu, i když vypověděla, že od islámu neodpadla, nýbrž je křesťankou od dětství; Meriam byla totiž svou křesťanskou matkou vychována v křesťanství, když jí a její matku opustil její muslimský otec. Soud dále tuto ženu odsoudil ke stům ranám bičem za to, že uzavřela manželství s křesťanem.

Pokud by tento barbarský trest, odporující všem zásadám spravedlnosti a milosrdenství, byl vykonán, nejen Sudán tím pozbude práva nazývat se civilizovanou zemí, nýbrž opět tím celosvětově vážně utrpí pověst islámu a jeho vyznavačů. Takové zvrácené chápání práva soudními autoritami totiž vzbuzuje ještě větší obavy a odpor, než jednotlivé činy teroristů, zjevně zneužívajících symboly a rétoriku islámu k šíření nenávisti a násilí. Domnívám se, že nadešel čas k tomu, aby právě muslimové, kteří na Západě požívají plnou náboženskou svobodu a toleranci ze strany křesťanů a ostatních věřících i nevěřících, se zasazovali o to, aby i v islámských zemích byla uplatňována zásada Koránu „Nebudiž žádného donucování v náboženství“, aby bylo v tomto duchu interpretováno islámské právo a islámskými autoritami respektováno právo na svobodné rozhodnutí ve věcech víry.

Prosím Vás, muslimy v českých zemích, ve jménu Boha milosrdného a slitovného, zastaňte se té ženy a využijte tak vzácné příležitosti dokázat české i světové veřejnosti, že islám vede k milosrdenství a nikoliv k bezpráví, barbarství a násilí. Apelujte spolu se mnou a dalšími na sudánské náboženské autority a požadujte propuštění Meriam Ishagové.

Tomáš Halík


odpověď českých muslimů

Vážený pane prof. Halíku,

ceníme si Vašeho vstřícného postoje k muslimům žijícím v České Republice i Vaší snahy nacházet společnou řeč mezi křesťany a muslimy v globálním měřítku.

Ohledně Vaší výzvy, týkající se případu súdánské křesťanky Meriam Ishag, které hrozí za údajné odpadlictví trest smrti, lze z naší strany vyjádřit jen souhlasné stanovisko, kterým se i my hlásíme k Vašemu apelu k toleranci a dodržování univerzálních pravidel lidskosti, ke kterým shodně vybízí jak Korán a Sunna, tak i křesťanský humanizmus.

Podporujeme Vaši výzvu ke společnému slovu a ke všem podobám dobra, zavázáni následovat koránský imperativ: Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. (Máida:3)

Vyjadřujeme přesvědčení, že Boží Zákon je nejspravedlivější a nejdokonalejší a že každý lidský zákon je pouze chabým odleskem. Učí jen nejvznešenějším hodnotám a neučí ani náboženskému násilí, ani zneužívání soudního systému.

Jím stanovené odstrašující tresty nelze aplikovat tam, kde není jejich místo a způsobem, který více než cokoli jiného připomíná ostentativní rádoby zbožnost, kterou chtějí některé kruhy maskovat vlastní selhání v jiných oblastech lidské činnosti.

Prohlašujeme, že základním příkazem Koránu, kterým se řídí a mají řídit vztahy mezi muslimy a nemuslimy je vámi citované Nebudiž žádného donucování v náboženství (Bekara:256)

Podle toho mála informací, které poskytla média a na základě naší znalosti šarí'y vyhlašujeme, že zmíněná žena byla vychována jako křesťanka svou křesťanskou matkou a nikdy muslimkou nebyla, jelikož její otec, ač muslim, se její výchovy nikdy neúčastnil a k islámu ji nevedl. Proto nemůže být shledána vinou z odpadlictví a z nelegálního sňatku s nemuslimským mužem. Sňatek křesťanky s křesťanem a její právo dál vyznávat svou víru je šarí'ou garantováno jako nezcizitelné.

Rovněž se objevily i informace, že obviněná žena není duševně zcela zdráva. Zde pak nutno upozornit, že podle konsensu učenců sunny nelze hovořit o odpadlictví v případě nepříčetné osoby.

Proto by bylo podle šarí'y zločinem, odsoudit tuto křesťanku k smrti. Posel Boží, mír a požehnání s ním, varoval: „Zabije-li muslim osobu, která uzavřela s muslimy dohodu, ani neucítí vůni ráje, i přesto že je možno ji cítit ze vzdálenosti čtyřiceti let.

Dále uvádíme, že šarí'a sama disponuje řadou precedentů v podobných případech, např. ten, kdy slavného židovského učence Moše ben Maimona donutili Almohádé v Andalusii přijmout islám, načež tento následně uprchl do Egypta, kde se představil jako žid. Jistý almohádský právník jej pak zažaloval za odpadlictví, ale přední soudce ajjúbovské doby 'Abdurrahmán ibn 'Alí žalobu smetl s poukazem na to, že Moše nikdy muslimem nebyl a ke konverzi byl donucen.

Budeme požadovat spravedlivé posouzení případu, který vrhá zlé světlo na spravedlivé islámské zákonodárství, které je neprávem obviňováno z nelidskosti. Stojíme a budeme stát na straně pravdy a spravedlnosti. V tomto hodláme spolupracovat také s oficiálními institucemi muslimů v ČR.

Nechť Stvořitel nás i vás vede správnou cestou. Ámín.

S pozdravem míru a přáním Boží odměny

Kolektiv českých muslimů


Svou výzvou českým muslimům jsem sledoval tři cíle. Zaprvé: pomoci té ženě. Jsem si vědom toho, že nestačí, abych já osobně apeloval na súdánské autority, že daleko větší dopad může mít hlas z vlastních islámských řad. Čeští muslimové už se skutečně v reakci na mou výzvu obrátili na několik autorit islámského světa a já věřím, že spojený mezinárodní tlak nakonec té ženě zachrání život.

Za druhé, chtěl bych apelovat na muslimy na Západě, včetně naší země, že pokud zde požívají náboženské svobody a tolerance ze strany křesťanů a mohou žít docela dobře v liberální pluralitní společnosti, měli by tuto zkušenost přenášet i do tradičních islámských zemí, odstraňovat tam "strach ze zkaženého Západu" a působit na mírumilovnější interpretaci islámského práva. Vždyť i katolická církev po celé 19. století byla traumatizována jakobínskou fází Francouzské revoluce a paušálně odmítala principy demokracie, politické a náboženské svobody (viz Syllabus moderních bludů) a až dobrá zkušenost amerického katolicismu s pluralitní liberální Amerikou vedla na 2. vatikánském koncilu církev k větší důvěře v hodnoty modernity. (A dodejme: mnoho katolíků dodnes má zjednodušené představy o "zkaženém Západě" a "liberální EU", které přesně kopírují někdejší komunistickou a nynější islámsko-fundamentalistickou protizápadní rétoriku. Zpravidla právě ti křesťané, kteří nejvíc brojí proti "islámskému nebezpečí", se paradoxně svou mentalitou islámským fundamentalistům nejvíce podobají.)

Za třetí jsem reagoval na výsledek výzkumu, z něhož vyplývá, že v České republice je z celé EU největší obava z islámu - což je zcela absurdní, protože zde žije malá a ve své naprosté většině zcela mírumilovná muslimská komunita.

Bohužel xenofobie, nemoc českého provincionalismu, včetně předsudků, plynoucích z neznalostí a povrchního bulvárního chápání islámu, postihuje také (a možná především) mnoho našich křesťanů. Vždycky mne strašně mrzí na některých "křesťanských politicích", že nadbíhají populismu a nechávají se strhnout k odmítání práva muslimů na náboženskou svobodu včetně výstavby modliteben nebo k schvalování zcela nevhodného a zbytečně dráždícího zásahu české policie v muslimské modlitebně. Nemůžeme podmiňovat právo na stavbu mešity tím, až oni povolí stavbu kostelů v Saudské Arábii; křesťan nemůže čekat, až dobro začnou dělat ti druzí, ale musí riskovat "bláznovství lásky", udělat první krok. Říci: nedovolíme u nás mešity, protože fundamentalisté v Saúdské Arábii či v Súdánu nedovolují kostely, znamená říci: Jsme jako oni.

Chceme-li zabránit tomu, aby muslimové v Čechách podléhali vlivům islámských fanatiků, musíme s nimi hovořit a dávat dobré příklady. Mám s kontaktů s muslimy v Čechách i ve světě řadu cenných zkušeností. Převzetí Templetonovy ceny mne zavazuje v tomto úsilí pokračovat - přes všechny urážky a výhrůžky fanatiků z obou stran, které to s sebou přirozeně nese.

Tomáš Halík

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.